All I Need Is You [JiKook]

24

,,Dobře hlavě klid." snažil jsem si namlouvat pořád do kolečka. Už jsem seděl před hlavním vchodem do kavárny a netrpělivě čekal než přij

de. Pod stolem jsem nenápadně přešlapoval z jedné nohy na druhou a snažil se nevypadnout z role "cool" kluka, který čeká na svou "vyvolenou". ,,Ahojky" ozvalo se za mnou. Po slově následoval šepot její kamarádky. ,,Čau" ,,Objednal jsi to o co jsem tě prosila?" ,, Ne. Ty jsi taky neudělala to co jsem chtěl. Proč bych to měl dělat já?" ,,O čem to mluvíš zlato?" řekla s falešným úsměvem na tváři. ,,Neříkej. Mi. Zlato! ... Nic! Nic z toho co jsi si vymyslela jsem nechtěl. A s tou podělanou fotkou jsem tak nesouhlasil!.. Nejsem tvůj přítel, nikdy jsem nebyl a nikdy tvým přítelem ani nebudu!" Je to tady. Moje poprvé. Nikdy jsem si nemyslel že to poprvé řeknu někomu koho neznám, uprostřed americké ulice, před kavárnou s ne málo lidmi... Ale udělat to musím. Teď to vím jistě. Je to vlastně jediná věc ,kterou si v tuto chvíli vůbec jist jsem. Jungkook trpěl a já si to neodpustím dokud to neřeknu. To dám... To. Zvládnu...! ,,Víš proč? Víš proč bych s někým jako jsi ty nikdy nechodil?!!" Mlčela. Nic neříkala. Nedočkal jsem se ani mrknutí... Její kamarádka mířila telefonem na nás. To mi ale v tuto chvíli bylo úplně jedno. Když se to dozví víc lidí, tím líp. ,,Já jsem gay! Jsem gay a někde v Koreji na mě čeká můj milovaný Jungkook, kterého přes cokoli na světě, přes jakékoli trapnosti či životní překážky dostanu na zpět. Napravím něco, co jsi způsobila. Je mi jedno jak s tím teď naložíš, ale jestli tě ještě někdy potkám, tak si na mě už zálusk nedělej!. nikdy~ NEVER!!!" ... 

Jungkook pov.

Dnes přijede Jimin. A já jsem čím dál tím více nervóznější. Za dvě hodiny mi bude volat. Psal mi, že už budou v Busanu a až si vybalí a dodělá si vše potřebné, tak zavolá. Na což mu dávám tak dvě hodiny protože už viděli pobřeží korejského poloostrova. Takže jsem v čudu. Mráz mi běhá z každého zvuku, který by jen patrně mohl podobou tónu připomínat vyzvánění mého telefonu. Telefon mám pořád u sebe a lhal bych, kdybych řekl, že se do něj minimálně pětkrát za minutu nepodívám. Právě skenuju sekundovou ručičku na hodinách nad televizí, ve které hraje nějaký film z Netflixu. Najednou se ozve zvonek a já vyletím z pohovky.. To už je tady? Proč nezavolal? Rozešel jsem se do předsíně a v zrcátku pověšeném naproti botníku jsem se ještě upravil...

,,Tae! Co tu děláš?!" Překvapeně jsem civěl na osobu stojíc na našem prahu. ,,Jdu tě navštívit. To kamarádi totiž dělávají. Taky bys to mohl někdy zkusit..." ,,To nejde Tae na někoho tu čekám." vyjekl jsem když se začal rvát dovnitř. ,,Jimin viď?" Před chvilkou jsem viděl letadlo..." ,,Jako vážně Tae." ,,... A beztak ti ještě zavolá než přijde, takže si myslím, že máš ještě dost času.." Přetlačil mě a zul si boty. ,,Pojď si povídat.. Co ruka, převazuješ si ji? Může se ti do ní dostat infekce a to bych nechtěl." ,,Převazoval jsem si ji včera." ,,Každý den Jungkooku! Každý! Pojď pomůžu ti." řekl a zamířil do kuchyně. ,,Už to neteče, není to potřeba." ,,Ale na tomhle obvazu máš krvavý flek, jak si myslíš, že se ti to může zahojit, když na tom budeš mít přitisknutou zaschlou krev?! Něco se ti do toho může dostat." Otevřel skříňku kam mi nakoupil obvazy snad na celý život a vzal mě za zraněnou ruku. ,,Au!" ,, "Už to neteče, není to potřeba", jasně že ti to neteče, když ti to do toho zaschlo" Začalo mi z toho téct ne malé množství krve. ,,Ale alespoň to neteklo!" ,,Ano ale kdybys to nevyměnil včas mohlo by ti to do toho zarůst." ,,Nestraš to se stát nemůže.." ,,Co ty víš.. " Vzal ubrousek a krev začal otírat. Naštěstí nikam nekápla a já se tak zbavil obav, že to tady ještě před tím než přijde Jimin, budu muset vytírat. Na tu bolest už jsem si zvykl, ale když mi na to dával dezinfekci trochu jsem s sebou cuknul. ,,Au!" ,,Znovu? Musíš něco vydržet. Buděš to mít těžký, pokud nezačneš trénovat..." ,,Trénovat na co?" ,,Ty kondomy jsou ale vymoženost, co?" ,,TAE!!" za tohle si ode mě zasloužil facku! ,,HEJ!" ,,Musíš něco vydržet.." Začal jsem se smát a Tae se ke mě po chvilce přidal. Pak jsem ale opravdu uslyšel vyzvánění mého telefonu... ,,Kurva!" Seskočil jsem z linky a chtěl se rozběhnout do obýváku, ve kterém můj telefon zůstal, ale zastavila mě ruka, která prudce zabolela. ,,Počkej, dovážu ti to" ,,Dělej!" ,,Už to bude.. Běž ty Krakene.." ,,Co!?" ,,Kraken, Piráti z Karibiku?" ,,Já vím kdo je Kraken, ale proč mě přirovnáváš zrovna k němu?" ,,Pokud vím, tak ti v obývacím pokoji vyzvání telefon.." rozeběhl jsem se ke gauči a pohlédl na obrazovku telefonu... "Jiminie" Dobře, dobře.. ,,Haló?" ,,Kookie? Slyšíš mě?" ,,A-ano." ,,Už budu vyrážet." ,,Jasně t-tak už se těším." ,,A nekoktej." ,,Co? Já nekoktám!" ,,Ale ano.. No nic tak se měj a za chvilku, ahoj." ,,Ahoj~" ... ...  ,,Musíš zmizet." ,,Týjo to je jak v nějakém romantickém filmu" ,,Nedělej si z toho srandu a padej si obouvat boty!" ,,Však už jdu." ,,To koukám. Dělej! Jimin už vyráží." ,,Však už jsem obutý. Jo a pro příště, zkus fakt nekoktat. Dost ti to pomůže, i když to je na tobě fakt cute.." ,,Přestaň to komentovat a padej." ,,Vždyť už jdu." Otevřel dveře a se skoro neslyšným "ahoj" odešel. A teď už je to na mě. A je to taky pěkně v čudu. Páč jsem zapomněl vše, co jsem měl natrénované a to jen kvůli němu! Aghr! Fuck.. No nic, teď ještě musím vyhodit ten obvaz a vše uklidit. Srovnat deku a polštáře na pohovce, vypnout televizi, natočit sklenky vody a dát je na stolek před pohovku, obléknul jsem si mikinu, aby si nevšimnul mé obvázané ruky..., ještě bych možná stihl poklidit si pokoj aby si nemysel, že jsem takové ču- "Crrrrr" KURVA Ne! Nádech, výdech, nádech, výdech. Bude to v pohodě... Snad. Namířil jsem do předsíně a před zrcadlem jsem si upravil vlasy. Raz, dva, tři. Zabral jsem za kliku a pomalu otevřel dveře. ,,Ahoj Kookie~"

----------------------------------------

I purple you all<3