All I Need Is You [JiKook]

15

,,Jimine já.." ,,Jen běž. Dořešíme to pak." Já jsem bleskurychle vstal a rozběhl se do předsíně. Obul si boty, popadl vak a vyběhl z baráku. Vím, je to sobecké, ale chtěl jsem od tamtud co nejdříve vypadnout. Víc trapně jsem se snad nikdy v životě necítil. Tohle není nic pro mně. Hned jak jsem zaběhl za roh ulice jsem se zastavil a vydýchal jsem se. Tohle bylo těžší než jsem si myslel... Šel jsem směrem k parku a už z dálky jsem poznal kdo na mě s údivem mává. Jeho uplé legíny jsou příšerný. A proto jsou už z dálky dost dobře rozpoznatelné. Kdyby si stouplo plné Busanské náměstí do řady a já bych viděl jen jak jsou oblečení, Luka bych poznal i bez toho jeho podlého ksichtíku. ,,Kooku, jsi tu docela brzy. Čekám asi jen deset minut." Tak tohle bylo to nejdivnější z nejdivnějších, co kdy z jeho úst směrem ke mě padlo. ,,Jo dobře... Můžem prosím jít. Nerad bych přišel pozdě." ,,Jasně." Prošel jsem bránou do parku a rozhlédl jsem se po okolí. Nejradši bych si to tu vše ofotil. To zapadající slunce, červánky a jimi osvícené lavičky, které díky nim ztratily tu vybledlou hnědou a proměnila se alespoň na malou chvíli ve světlonce červenou. Nesměly chybět i stromy, které se pomalu chytaly do úplně stejného odstínu. Všechno v tuhle danou chvíli dávalo smysl. Cítil jsem se jako v ráji. Už asi vím kam vezmu Jimina až... ,,Země volá Jungkooka." ,,Co chceš?" ,,Ne jen jestli je všechno v pohodě?" ,,Nemělo by být?" ,,Nevím.." odvrátil pohled. ,,...Jen vypadáš trošku jako.." ,,Jako co?" ,,..že tě něco trápí." Nad tím jsem se musel uchectnout. Ale zároveň jsem o tom po chvilce začal bedlivě přemýšlet. Trápí mě něco? Je něco špatně?... Celou cestu jsme potom už jen mlčeli.

,,Pánové, příště na čas prosím." ,,Příště se to nestane" ,,Jeonguku? Jmenuješ se tak že? Potřebuju s tebou mluvit." ,,Ano?" Odložil jsem si vak na lavičku k tomu určenou a rozešel se k učiteli. ,,Budeš se k nám chtít přidat?" ,,Ano. Teda jestli vám tu nebudu překážet." ,,Samozřejmě ze ne! Jen tě chci požádat.." Sehnul se k velké cestovní tašce a něco z ní vytáhl. ,,... Dal bys tohle prosím tvým rodičům. Potřeboval bych to podepsat a zaplatit menší část a tvoje pojištění, kdyby se ti něco stalo. Jistota je jistota." Podal mi do ruky papír o velikosti A4 s nějakým textem . Úplně ke konci byla k ustřižení návratka. ,,Do kdy je to potřeba odevzdat a zaplatit?" ,,Do konce měsíce stačí." ,,Moje matka teď není doma a s největší pravděpodobností se vrátí nejdříve za dva týdny." ,,Tak až se vrátí. Nespěchá to." ,,Dobře." Učitel obrátil zrak směrem ke středu tělocvičny, ve které jsme se nacházeli. ,,Všichni na svoje místa začínáme. Luku ty se postav za Emmu a Guku ty za Luka. Zatím si tě potřebuju prohlédnout. Jak na tom jsi?" Znovu se obrátil na mě. ,,Tancoval jsem spíše doma, pro sebe, ale nemyslím si že by mi to nějak mělo dělat problém." Odložil jsem si papír a postavil se za Luka, vedle holky se sepnutými černými vlasy, které jí sahaly až pod zadek. Nechci vědět jak dlouhé je má, když jsou plně rozpuštěné... Otočila se na mě a své koutky roztáhla do dost protáhlého úsměvu. ,,Ahoj, jsem Dia." řekla poměrně příjemným hlasem. ,,Ahoj, já jsem Jeongguk ale Kook stačí. Nemám rád svoje jméno." ,,Ticho tam vzadu a poslouchete..."

,,Ty jsi fakt." praštila mě do ramene Dia, když jsem si dělat srandu z jejich dlouhých vlasů. ,,Však je to pravda! Nesuď mě za to, co je pravda." Dia je fakt super holka. Za tu hodinu a půl jsem se víc seznámili. Taky jsem zjistil, že bydlí jen o pár domů od nás. Chodí na soukromou školu zaměřenou na jazyky a tanci se věnuje už od tří let. Má starší sestru v Americe. Je tak zajímavá že jsem ji nakonec podlehl a svěřil jsem se ji i se svým, ač ne tak zajímavým životem taky. Řekl jsem ji až na moc soukromé záležitosti v podstatě vše podstatné. I že jsem na kluky ze mě vypadlo, za což jsem si musel opravdu v duchu zatleskat. Ona na to jen, že to tušila a že je na to zvyklá, což mě ze začátku trochu zarazilo, ale pak jsem to vypustil. Domluvil jsem se s ní, že se na vzájem doprovodíme domů. To jsme taky chytili záchvat smíchu. Nechápal jsem jak, ale strašně rychle si získala moji důvěru a já se ji otevřel taky nečekaně rychle. Asi jsme si padli do oka...
,,Kam míříte?" ,,Domů? Nejspíš." ,,Já myslel že půjdeme spolu." ,,Tak jsi myslel špatně..." Dobře tohle bylo hnusný ale Luke je Luke... ,,T-tak zase někdy." řekl trochu zmateně a odkráčel ven z budovy. ,,To bylo hnusný Kooku!" ,,Promiň Dio, ale už mě trochu štve." ,,A proč?" ptala se mě a přitom prošla dveřmi, které jsem ji jako Gentleman otevřel. Ona se ještě k tomu uklonila jako princezna takže se můj smích rozezněl po celé chodbě, takže jsem radši rychle vylezl ven za ní.

,,Zkusíme se domluvit po telefonu. Já už fakt musím jít jinak mě táta stáhne z kůže." ,,Jo tak si ještě zavoláme." ,,Čau." rychle mi na poslední chvíli skočí klem krku a pak už zaběhne za teď už zavírající dveře. ,,Ahoj.." řeknu už pro sebe a pousměju se. Dojdu před můj dům, odemknu, vejdu dovnitř a zamknu. Nehodlám být vykraden... Zuji si boty a namířím rovnou do koupelny kde se svléknu rovnou do naha. Za to jak páchnu se stydím a zároveň jsem na sebe i pyšný, že jsem se sebou něco začal dělat. Vlezl jsem do sprchového koutu a pustil na sebe vlažnou vodu, která mě ze začátku trochu překvapila. Trochu víc. Pár ptáčků z naší třešně odletělo. Ne? Tak ne...hmm... Vzal  jsem si ručník a vysušil jsem si s ním vlasy. Pak jsem jen vyšel na chodbu a vydal se do pokoje, protože jsem si oblečení na spaní s sebou do koupelny nevzal. Pyžamo tomu říkat nemůžu, páč to tak úplně pyžamo není. A jakože upřímně, po baráku, tedy když jsem doma sám, většinou, chodím nahý... Jo je to trapný a asi se to sem úplně nehodí, ale alespoň o mě víte něco nového, což se docela hodí ne? Oblékl jsem si to co si oblékám a zalezl do postele společně s mým telefonem, který jsem po nastavení budíku na něm hned odložil na noční stolek a zavřel oči. Jediné na co jsem zapomněl bylo zhasnout lampičku. Vypínač jsem hledal poslepu asi minutu. Pak jsem se na to vykašlal, a ač s velkým odporem, jsem otevřel oči a tím způsobilo pětisekundové oslepení. To po logických pěti sekundách odešlo a já tak mohl s velmi přivřenýma očima vypínač konečně nahmatat a zhasnout. Pak už nastala jen tma, ve které se za chvíli objeví mé zvrácené sny...

-----------------------------

Opožděně (omlouvám se) Hodně štěstí k narozeninám Namjoonie<3 

Omlouvám se za aktivitu, ale dávám si podepsat smlouvu o vydávání kapitol každou neděli takže?.... Budu zase líná a vyse- jejda pardon, vykašlu se na vás.... 

Ne opravdu se budu snažit a budu vám chtít udělat radost.

Omlouvám se za možné překlepy a chyby 

Doufám že se příběh líbí

Mimochodem, kdo byl či bude v kině na Break the silence: The Movie. Já totiž ano...

I purple you all<3