All I Need Is You [JiKook]

30

Musím to zamluvit... ,, Máma.. " ,,Jak se jí daří" před necelým týdnem psala, že ji pobyt v Seoulu nakonec kvůli práci prodloužili. Pokud se jí bude dařit povýší ji. Přeji jí úspěšnost v práci. Svým způsobem to vyhovuje jí i mně. Mám víc času na Jimina. I přes stálé navštěvování školy se vídáme častěji a častěji. ,,Zůstane tam nakonec déle než jsme čekali. Možná ji povýší což by potřebovala. Na účet mi poslala další peníze, takže už za mě nemusíš utrácet a já ti můžu vrátit za to, co jsi mi kupoval minulí týden." ,,Do restaurace jsem tě pozval takže mi nic vracet nemusíš. Kookie jsi můj přítel.. udělám pro tebe cokoli." ,,Utrácení by sis mohl odpustit. Pokud pro mě můžeš udělat cokoli tak už mlč a jez. Budeš to mít studené.. Dal jsem si s tím tolik práce.." ,,Promiň" řekl a znovu se zakousl do jednoho z nabraných toastů. Já konečně odložil telefon a také se do toho překvapivě dobrého jídla zakousl..

,,Je Neděle.. Nějaké plány jak bychom mohli strávit odpoledne??" ,,Sedět a přemýšlet?" vypadlo potichu ze mě protože jsem byl ve svém světě a Jimina jsem nechtěl nechat sedět bez odpovědi. ,,Děje se něco?" ,,Jen..." Chtěl bych mu říct co se děje... říct mu že mi nepsala máma ale Luke, který se čím dál tím častěji objevuje v mých snech. Chtěl bych mu říct o čem, co se v mých snech odehrává... ale nechci způsobit potíže... Jimin má Luka rád. Je to jeho přítel a já jim nechci jejich přátelství roztrhnout.. I kdyby se mi měl ve snech objevovat častěji. Jsou to jen sny.. Ne skutečnost.. ,,N-nic se neděje~.." ,,Jungkooku..!" ,,Opravdu.. jen jsem se zamyslel.. Ale opravdu bych zůstal doma.. Nemohli bychom si třeba pustit film?" ,,Filmy? výš jak to dopadá..." ,,Tak co bychom mohly dělat?" ,,Pokud chceš být doma tak bych s tebou potřeboval probrat plány..." ,,Jaké plány?" ,,Je prvního října a já třináctého slavím osmnácté narozeniny. Táta mi daroval chatu nad Seoulem a mě přišlo jako dobrý nápad moje narozeniny strávit právě tam." ,,Říkáš mi to protože odjedeš a necháš mě tu?" ,,Ne. Chci abys jel se mnou." Nezarazilo mě to. Doufal jsem že to řekne.. ,,Kdy?" byla má poslední a také klíčová otázka k tomu abych se mohl rozhodnout. ,,Odjeli bychom devátého a patnáctého bychom se vrátili." ,,Ale to je škola.. Nemůžu si zhoršit průměr ani pověst. A co by na to řekla máma.. Nemůžu promiň" řekl jsem na rovinu. On si může dovolit odjet a být v Americe. On si může dovolit být týden v tahu mimo školu.. Je z dobré rodiny.. otec mu vzdělání může zajistit. Ale já jakožto průměrný student nemám právo opustit školu mimo dvoutýdenní volno a víkendy.. Zhoršilo by mi to pověst a průměr známek. I když jsme na začátku školního roku mohlo by se to s semnou vést až ke konci školního roku ne-li až k maturitnímu ročníku. Nemůžu si prostě dovolit zameškat. ,,Jungkookie. Můžeš.. Otec to když tak zařídí. Průměry si nezhoršíš.. Úkoly budu muset plnit taky. Posílaly bychom je do školy každý den." ,,Jimine já nechci aby za mě něco tvůj táta zařizoval. Nechci se zhoršit.. Potřebuju v klidu dodělat střední a pak už si budu dělat co chci. Nechápej to zle, ale - nemůžeš to odmítnout Kookie - prostě to nejde - už je to vyřešené Kookie - musíš- Cože!?" ,,Ano táta už volal do školy, zda bych mohl i s vyšší absencí projít ročníkem a ptal se i na tvojí a tím, že do školy bez problémů chodíš a jsi celkem neproblémový student, nebude to v ničem vadit. Povinné úkoly se budou každý den zasílat na email školy a bude vše v pořádku.." ,,Jimine!! jak můžeš něco takového udělat aniž bych o to věděl a ještě hůř, aniž bych ti to svolil. Jak jsi mohl udělat něco tak-" přerušil mě polibkem. Uvědomil jsem si co vlastně udělal jsem ho chtěl odstrčit, ale nešlo to. Miluju ho a jeho rty jsou jako droga.. Nemůžu ho odstrčit... nedokážu to.. Nechal jsem ho dělat co chtěl ale za trest jsem nespolupracoval. On to zaregistroval a tak přitvrdil. Celou dobu jsme seděli a gauči. Takže se v nejbližší možné příležitosti z jednostranného polibku odpojil a povalil mě pod sebe. Do polibku se vrátil ale tentokrát víc dravě. Nevím o co se pokouší. I po tom všem co udělal jsem se pořád nechával a nereagoval na nic co mi dělal. To jsem ale nevěděl co udělá.. Z polibku se odpojil a svlékl si triko. Poté ho odhodil a začal ho svlékat i mě. Z šoku jsem ani nepostřehl že už to své nemám. Vrhl se mi na bradavky. Začal je opečovávat.. Různě je mnul mezi prsty a poté na ně přemístil i své plné rty. Projela mnou neznámá vlna vzrušení. Mé rty se pootevřeli a ze mě vyšel lehký ale velmi procítěný sten. Bylo to pro něj pozvání. Nebo tak to on s největší pravděpodobností pochopil. Jeho ruka totiž zabloudila k mé tvořící se bouli a i přes dvě vrstvy látky jsem jeho dotyk cítil, jako by se vypařili. Proto ze mě vyšel další, ale o poznání mnohem hlasitější sten, za který jsem dostal polibek, do kterého už jsem se zapojil. Jimin nepřestával dráždit mé citlivé místo. Já ale musel přestat. Nemůže to zajít dál. ,,Jimine stop." řekl jsem když jsme se náš polibek roztrhl. ,,Co se děje?" ,,Nic jen.. ne. Teď ne.." Jimin se na mě nejdřív podíval ale pak chápavě přikývl. ,,Chceš přinést vodu?" ,,Nechci, aby sis myslel že se mi to nelíbilo nebo cokoli podobného. Bylo to.. krásný? Promiň, nikdy jsem něco takového nepopisoval.. Nezlob se.." .. ,,Nebudu se zlobit -" řekl po malé chvilce a posadil se zpět na sedačku. ,,- pokud se mnou pojedeš na tu chatu." ... ,,Mám jinou možnost?" podíval jsem se na něj s menším úsměvem, protože jsem v celé té budoucí události začal a konečně i našel pozitiva. ,,Jen to musím říct mámě.." ,,A co když ti řeknu, že to táta zařídil." ,,Jimine! Nechci aby se do takových věcí pletl tvůj táta.. Tohle je mezi mnou a mou eomma takže?" ,,Promiň.. jen jsem chtěl mít jistotu, že když řekneš ano, budu s tím moct počítat stoprocentně. Nezlob se." ,,Nezlobím. Miluju tě~" ,,Já tebe víc~" ,,Já tebe nejvíc~~"

------------------------------------

Omlouvám se za zpoždění

Odpusťte mi chyby a překlepy

I purple you all<3