All I Need Is You [JiKook]

10

,,Líbí se ti tu? Myslím tím v Busanu a obecně?" zeptal jsem se Jimina, který dojídal poslední sousto. Ukázal mi prst, abych počkal až to dokouše a spolkne. Já se rozesmál. Je tak strašně roztomilý. On se na mě podíval s naštvaným výrazem, ale poté ho změnil na toho usměvavého Jimina, kterého já tak zbožnuju. ,,Je to tu hezké. Mi se sem s tátou přistěhovali už o prázdninách. Prý abych si tu zvykl. Přihlásil jsem se na taneční tábor. Tam jsem se seznámil s Lukem a rozhodl se že v tom chci pokračovat. Schůzky jsme měli i o prázdninách kvůli představení. Docela mě to tam chytlo. Jenže pro některé to bylo ukončení ročníku protože je to jen do čtvrťáku. Proto jsem ti nabídl zda se nechceš přidat. Ani nevíš jak rád jsem byl, když jsi mou nabídku přijal..." chvilku se odmlčel a napil se. Já jsem jen přikývl a poslouchal dál. Docela mě to zajímalo. ,,...Školy jsem se trochu obával, kvůli kolektivu a obecně zacházení. Ze Seoulu jsem byl na něco zvyklí a bál jsem se že to tu bude úplně jiné. Ale ani tolik není. A lidi jsou tu taky fajn. Jsem rád že jsem se rychle zkamarádil. Že jsem se zkamarádil s tebou. Byl jsi na mě strašně hodný a milý a já...." zarazil se. Nedokončil větu. Vypadal jako kdyby ho něco trápilo. Něco v sobě dusil. ,,Copak? Jiminie? Děje se něco?" zeptal jsem se.

Jimin pov.

,,...A já..." vzpoměl jsem si na to co jsem včera četl a dodalo mi to odvahu, kterou jsem zase rychle stratil při pohledu na ustaraného Jungkooka ,,Copak? Jiminie? Děje se něco?" zeptal se mě. Nemůžu... Snad to nepochopí zle. ,,Já...já se zamiloval." dořekl jsem myšlenku hodně potichu, skoro neslyšně...

Jungkook pov.

,,Já...já se zamiloval." řekl a mě se zastavilo srdce. On posmutněl. Nemohl jsem se na něj takhle dívat. Rukou jsem mu zvedl bradu a políbil ho. Začal jsem si hrát s jeho rty.
Až když jsem si uvědomil co dělám jsem se odtáhl. ,,Promiň... já... ",,Ahoj Kluci!" přerušil mě Luke, který se sem rozběhl jak střela. V duchu jsem doufal že nic neviděl, ale byl jsem mu vděčný. ,,Co tu děláte?" zeptal se. Já byl zaražen. Nemohl jsem mluvit. Naštěstí mě Jimin zachránil. ,,Hmm... my jsme si chtěli udělat společné odpoledne. Znáš to." odpověděl a podíval se na mě. Já přikívl. ,,Co máš s nohou?" zeptal se po chvilce mlčení Luke. ,,Řízl jsem se o střep, ale už to nebolí a doufám že už ani nekrvácí." ,,Aha." Úplně mě vytáčí Lukova přítomnost. A jeho stupidní odpovědi na tom ještě přidávají třešničku na dortu. Podíval se na mě. ,,A co ty?" Cože? ,,Co já?" Nepochopil jsem co po mě chce. ,,Chci o tobě vědět víc. Znám tě jen od pohledu a z tanečáku. Nic jsi mi o sobě neřekl. Třeba co máš rád nebo tak?" Ano nic jsem ti o sobě neřekl a nerad bych to měnit. Taky ho znám jen od pohledu, ale to mi bohatě stačí. Nepotřebuji podrobnější údaje o tomto stvoření. Na schledanou. Znovu už chodit nemusíte. Ale je pravda že mě zachránil od mojí blbosti. Nevím jak bych ten polibek Jiminiemu vysvětlil, ale stejně s ním nechci mít nic společného. ,,Můžu si přisednout?" zeptal se Luke. ,,Jasně." odpověděl jako kdyby automaticky Jimin. Luke si sedl těsně vedle mě a upřel na mě nepříjemný pohled, který mě ale nesmírně vadil. ,,Prosíím." udělal na mě "roztomilý " kukuč. Nakonec jsem jen protočil oči a vydechnul přebytečný vzduch v mých plicích. ,,Bydlím tu s mamkou. Máme malý domeček na konci ulice. Přistěhovali jsme sem když my bylo pět. To jsem bydlel ve vesničce kousek odtud. Mám nejlepšího kamaráda Taeho se kterým trávím většinu svého času. Umím zpívat, trochu ovládám i hru na klavír. Stačí?" ,,Naprosto!" usmál se na mě a stále na mě směřoval jeho nepříjemný pohled.
,,Tak půjdem?" zeptal se Jimin. ,,OK, ale ty se poneseš!" Dobře to byl hodně špatnej vtip. Luke na mě kouká jak kdyby jsem mu oznámil, že jsem mu zabil křečka a zároveň koupil nového. Ale Jimin vypadá úplně v pohodě. Snad to nevzal zle. ,, Můžu vám pomoci s věcmi?" zeptal se Luke. ,,Jak chceš." řekl jsem mu. Alespoň na něco bude užitečný.Jimin-ssi se mi nějak s Lukovou pomocí dostal na záda. Nebudu lhát. Byl docela těžký, ale nebylo to tak hrozné. Luke vzal tašku a dal do ni deku. Museli jsme asi třikrát zastavovat protože cesta není úplně krátká a já si musel odpočinout. Jimin mi furt říkal že to zvládne, ale já ho nenechal. Ještě by se to mohlo zhoršit. Dorazili jsme před Jiminův dům. On poděkoval a zalezl dovnitř. My vyrazili protože Luke trval na tom že půjde se mnou. „Kookie?"„Co je?"„Co jste tam dělali?"Jak už Jimin řekl. Chtěli jsme si užít odpoledne."„Ale co všechno jste dělali?"„Ach jo. Piknik. Pak jsme byli ve vodě a Jimin si stoupl na střep a nohu jsem mu obvázal mým tričkem." ,,Aha. Hele tak já půjdu. Čau." řekl a zabočil do boční ulice. Já pokračoval v cestě. Když jsem byl před domem, začal mi zvonit telefon.

,,Ahoj Jimine. Copak." ,,Kooku máš tu triko. Já zítra do školy nejdu. Táta mě omluvil, že prý nemůžu chodit. Nemůžeš si pro něj zítra po škole přijít?" ,,Jasně. Přinesu ti i tvoje věci. " ,, Dobře děkuju. To triko ti vyperu. Taky bych si s tebou potřeboval promluvit." Sakra. ,,D-dobře. Zatím ahoj." ,,Ahoj."

Odemkl jsem a hned jsem z předsíně šel pro čisté prádlo a do koupelny. Potřeboval jsem se vytratit ze světa. Alespoň na chvilku. Stalo se toho tak moc. Moje hlava to nepobírá vše. Hlavně to že mi, teda alespoň myslím, vyznal zašifrovaně lásku. V duch v to doufám. Promítám si to v hlavě pořád do kolečka. Furt na něj myslím. Už ho asi nepustím nikdy z hlavy. Vylezl jsem a oblékl se. Malinko jsem si vysušil vlasy a vyčistil si zuby. Zalezl jsem do pokoje a s deníčkem který jsem vyndal z pod polštáře jsem si sedl na židli k psacímu stolu.

8.9 2019

Právě je neděle a já asi umřel. Nevím co to do mě vjelo ale políbil jsem PARKA JIMINA!!! Neodolal jsem mu. Myslím si, že mi vyznal lásku nebo se o to spíše pokusil. Jenže se do toho připletl Luke, kterému jsem vděčný, protože nevím na co bych se Jiminiemu vymluvil. Ale pořád je tam větší procento nenávisti, kterou nevím proč k němu mám. Možná žárlím. Nevím... Kdybych mohl Jiminovi říct že ho miluju, bylo by to lehčí. Jenže jsem srab. Takže alespoň sem... Jiminie, Miluju tě!

----------------

Dovolená za mnou.

Konečně jsem se dostala ze spárů mojí babičky.

Děkuju pěkně za to, že čtete můj příběh. Doufám, že se vám líbí.

Omlouvám se za chyby a překlepy.

I purple you all<3