All I Need Is You [JiKook]

5

,,Už půjdu." oznámil Jimin, když dopil čaj co mu mamka udělala. ,,OK, ale půjdu s tebou. Nepotřebuju..., no to je jedno. Je to hajzl!" řekl jsem mu, jelikož opravdu nechci přijít o dalšího kamaráda. Už kvůli němu odešlo tolik lidí.. Hodně lidí... ,,Dobře." odpověděl mi. Přesunuli jsme se do předsíně a obuli jsme si boty. ,,Mami. Jdu Jimina vyprovodit. Do hodiny jsem doma." zavolal jsem. ,,Na shledanou." řekl Jimin a vydali jsme se na cestu. Jimin mi cestou vyprávěl ještě něco málo o něm a mezi tím jsme se hodně nasmáli.

,,Tak ahoj a ještě jednou děkuji za doprovod. A poděkuj mamce." ,,J-jo tak ahoj." usmál jsem se. On úsměv oplatil a zabouchnul dveře od velkého domu. Měl snad 2 patra. Má se, že si může dopřát takový luxus. Bylo už docela pozdě a začínalo se stmívat, ale já domů ještě nechtěl, tak jsem to vzal přes park. Šel jsem kolem stromu, kde před asi třemi hodinami byl ten blbec s Jiminem a všiml jsem si tašky ležící kousek od něj. Přišla mi povědomá. Šel jsem blíže a uviděl popis "P. Jimin". Takže je nejspíše logicky jeho. Vzal jsem ji do ruky a šel domů.

,,Jsem tu." řekl jsem, zul si boty a šel do pokoje. Tašku, kterou jsem našel, jsem položil vedle postele a šel do koupelny se vysprchovat. Vzal jsem si čisté boxerky a dlouhé černé tričko. Je po pro mě nejpohodlnější. Do uší jsem si strčil sluchátka a pustil si písničky. Po chvilce vnímání mé oblíbené písničky jsem usnul.

Jimin Pov.

,,Tati jsem doma." ,,Kde jsi proboha jako byl!!?" vyhrkl na mě táta. Od kdy se o mě stará. Vždycky když jsem v Seoulu přišel z párty třeba ve dvě ráno a jemu to bylo jedno a teď, když přijdu v osm hodin večer je to problém. ,,U kamaráda. Omlouvám se." ,,Příště mi alespoň zvedej telefon!!",,Jo dobře. Jdu do pokoje."
Chtěl jsem si vzít svojí tašku a všiml jsem si, že ji u sebe nemám. Já blbec ji někde nechal.
Vzpomněl jsem si na papírek od Kookieho. Snad ještě nespí. Odemkl jsem telefon zavolal mu.

Jungkook Pov.

Promnul jsem si oči a podíval jsem se na vibrující telefon ležící na mém nočním stolku. Sedl jsem si na postel a vypojil sluchátka z telefonu. Volalo mi neznámé číslo.
,,Prosím?"
,,Ahoj Kookie. Promiň, že obtěžuju, ale nenechal jsem si u vás tašku? Jo a nevzbudil jsem tě? Omlouvám se."
Začal mi vykládat do telefonu Jimin.
,,Ahoj Jimine. To je dobrý. Nemohl jsi vědět, že spím. Jo a mám tu tvou tašku. Našel jsem ji ležet v parku."
,,Díky bohu. Přineseš mi ji prosím zítra do školy? Potřebuju ji."
,,Jo jasně prosím tě, to je samozřejmost."
,,Děkuju moc a ještě jednou se moc omlouvám, že jsem tě vyrušil ze spánku."
,,V pohodě. Tak dobrou."
,,Dobrou."

----------------

,,Dobré ráno mami" ,,Dobré." ,,Dnes jsem se vyspal skvěle." ,,To je super. Co si dáš ke snídani?" ,,Něco si vezmu, ale děkuju." ,,Dobře.". Dneska jsem měl nějak dobrou náladu a ač k neuvěření jsem se těšil do školy. A to z jediného důvodu. Jimin. S představou, že ho dnes musím vidět jsem snědl jogurt, který mi přišel jako ideální snídaně a šel do pokoje pro bágl. Pak jsem zamířil do předsíně, kde jsem se obul a přes školní uniformu jsem si dal mikinu. Rozloučil jsem se s mamkou a vyrazil do školy.

,,Ahoj Tae!" řekl jsem kamarádovi, který si povídal s... ,,Jé Ahoj Hobi!." pozdravil jsem Hoseoka, který se na mě usmíval. Zahlédl jsem Jimina ,,A do prdele!" vypadlo ze mě. ,,Copak?" zeptal se mě s udiveným výrazem Tae.
,,Ta taška... Promiňte kluci, ale musím." řekl jsem a rozběhl se směr Jimin. ,,Ahoj Kookie, tak máš tu...",,Promiň. Já ji zapomněl doma. Dojdu pro ni jo?" ,,Ne to je v poho. Hodina tance mi začíná až o půl páté a škola končí ve tři," ,,Takže se mnou půjdeš po škole domů?" ,,Jestli ti to nebude vadit." ,,Ne!" řekl jsem rázně a on se pousmál. Pak jsme se vydali do třídy.

,,Vezměte si učebnici Fyziky!" řekla nám učitelka, když přišla na předposlední hodinu. Jimin seděl od druhé hodiny se mnou, protože ty dvě nány se ho furt ptaly na něco ohledně Saehyunga. Netuším kde to vzali. Když skončila škola rozhodli jsme se. že se ještě stavíme do kavárny páč má Jimin ještě dost času. Vzal jsem ho do mojí s Taem nejoblíbenější ve městě.
,,Co si dáš?" zeptal jsem se ho, jelikož si kávu bereme s sebou. ,,Ice latte s karamelem prosím." ,,Dobře, prosím jedno Ice latte s karamelem a cappucinno." ,,Prosím 5000 wonů,..." ,,Tady" ,,...a tady to je." ,,Děkujeme. Naschle."
Vyšli jsme z kavárny a zamířili k nám domů.

,,Ahoj mami." zakřičel jsem na celý dům, ale nikdo se neozval. Sundali jsme si boty a vyrazili do obýváku. ,,Chceš něco k pití?" ,,Vodu prosím." odpověděl a já se vydal do kuchyně. Na stole ležely nějaké peníze. Přišel jsem blíž a všiml jsem si papírku, který jsem následně vzal. Bylo na něm:
Broučku. Volali mě z práce. Povýšili mě a hned mě řekli, že mám jet do Seoulu na nějaké jednání. Vrátím se za 2 týdny možná i déle. Mrzí mě že jsem se s tebou nemohla rozloučit. Vedle jsem ti dala 500 000 wonů. Snad postačí. Neutrácej je za blbosti. Zavolám ti. Máma <3
,,Jaj" řekl jsem si pro sebe a papírek odložil a peníze jsem dal do hrnečku a uklidil ho zpět. Schovávám si tam peníze a šetřím, tak v tom mám přehled. Natočil jsem sklenku vody a namířil zpátky k Jiminovi. Přišel jsem do obýváku a on stál u fotek. ,,Kde máš tátu?" zeptal se mě a já ztuhl.

Jimin Pov.
,,Kde máš tátu?" zeptal jsem se a Kookie se zarazil. To jsem neměl říkat. Sakra. ,,Um... Promiň, já..." ,,To je v poho. Tady máš tu vodu." Podal mi sklenku s vodou a já se napil. ,,No víš.... on umřel při autonehodě a... já byl ještě malý..." nedořekl to a rozbrečel se. ,,Promiň mi to. To jsem nechtěl." Objal jsem ho pevně a on se přitulil. Nevadilo mi to. Když se malinko uklidnil, vstal. ,,Pojď. Dám ti tu tašku." řekl a já přikývnul na souhlas. Vyšli jsme schody a vešli do pokoje. ,,Na" řekl a podal mi mou tašku. ,,Děkuji. Moc." ,,To je v poho." řekl s menším náznakem úsměvu.

--------------------

Sorka za chyby a za aktivitu

Zlepším to

I purple you all<3