All I Need Is You [JiKook]

8

Jimin pov.

Když Kookie  zabouchnul dveře tak jsem se porozhlédl po pokoji. Měl to tu hezké. Modré stěny se vyměňují s bílýma. Velká světle hnědá skříň stojí v rohu pokoje a hned vedle je postaven psací stůl stejné barvy. Velká postel je povlečená v světle modrém povlečení a hezky ladí se stěnami. Přiblížil jsem se k ní a posadil se na kraj. Oproti mé byla madrace tvrdší, ale každý si nemůže dopřát to co já. Někdy je mi některých i líto a připadám si trapně. Každý, no možná ne, tak skoro každý si zaslouží víc než má. Ale spět do reality. Vzpomněl jsem  si že nemám vyčištěné zuby. Vstal jsem a z batůžku jsem si vytáhl kartáček. Nemám pastu. Snad nebude vadit, když si půjčím. V tichosti jsem otevřel dveře od pokoje a potichu našlapoval směr koupelna. Zalezl jsem dovnitř a pomalu, abych nevzbudil Kookieho jsem zavřel. Přistoupil jsem k zrcadlu, pod kterým bylo umístěné umyvadlo. Prohlédl jsem se. Vypadám příšerně. Vlasy naštěstí mastné nemám ale ten zbytek. Pomalu se my začínají rýsovat kruhy pod očima a proto vypadám jak obluda. Vzal jsem si nějakou pastu co tu měl položenou vedle jeho zubního kartáčku a maličko si vymáčkl na ten můj. Strčil jsem si ho do pusy a začal si čistit zuby. Pusu jsem si vypláchl a ještě naposledy jsem se prohlédl v zrcadle než jsem v tichosti opustil místnost. Když jsem vyšel z koupelny uslyšel jsem tlumené spokojené oddychování Které vycházelo z Gukova pokoje. Nad představou spícího Kookieho jsem se pousmál a dál pokračoval ve své tiché cestě za účelem nevzbudit to spící stvoření, nezakopnout, nezbořit barák a úspěšně se dostat do pokoje, ve kterém budu trávit dnešní noc. Potichu jsem zavřel dveře a v duchu se zaradoval že už jsem tady. Konečně jsem si lehl do postele a trochu jsem se zarazil když jsem cítil že pod polštářem něco je. Vím že bych neměl. Pomalu jsem odkryl roh polštáře, z pod kterého na mě vykoukl notýsek. Byl  jsem až moc zvědavý na to, abych ho odložil vedle či ho tam vrátil a neřešil to, a Notýsek jsem otevřel. Vypadla na mě stránka, do které jsem se hned začetl.

                                                                                                                                                                               2. 9. 2020

  Je pondělí a já se zase musel po dlouhých prázdninách vypravit do školy. Tenhle den nebyl, ale jako každý normální první den školy. Asi jsem se zamiloval, ale nevím to jistě. Přeci jen ale věřím na lásku na první pohled. Ten kluk mi způsobil pocit, který jsem ještě nikdy necítil. Někteří na něj nevěří, někteří si myslí, že neexistuje. Ale i tak jsem asi pocítil lásku. Jeho jméno zní jako ta nejladnější píseň, přesně pro mé uši. Také mám pocit, že ho znám strašně dlouho, přitom se mi do mého zpropadeného života připletl  ani ne před 24 hodinami. A za tu dobu se toho stalo tolik. Pomohl mi od Sehunga a já zas jemu. Viděl jsem ho polonahého. Stihl jsem se i zamilovat. Nevím jak to popsat, ale Jimin je nepopsatelný. Nejspíše to zní jako nějaké klišé nebo co, ale to už je můj problém. Miluju tě <3

Když jsem to dočetl zastavil se mi dech. Bylo toho na mě moc. Od tak krásného a milého člověka bych to nečekal. Vím o pár lidech, kteří mě "milovali", ale bylo to hlavě kvůli penězům, nebo protože si asi chtěli něco dokázat. Řekli mi to a když už jsem s nimi něco začal tak to do týdne skončilo, páč už se ve svém egu topili a už jim to stačilo. Nikdy jsem nezažil pravou lásku. Ani se nedivím, že mě nikdo nemiluje když jsem tak odporný, většinou. Ještě jednou jsem se podíval do notýsku a následně ho zavřel a vrátil pod polštář. Na vnímání nějakého tlačení pod polštářem jsem neměl čas. Momentálně přemýšlím. Nad vším. Nad ním. Nade mnou. Nad mým životem. Zapřemýšlel jsem se na tolik, že jsem s nadějí, že mi to řekne sám; a že já si na to klidně až do smrti počkám, usnul.

Jungkook pov.

Vzbudil jsem se a bolelo mě v krku, ale ignoroval jsem to páč je ráno. Vstal jsem a šel potichu do koupelny kde jsem měl v plánu ze sebe udělat člověka. Vyčistil jsem si zuby a upravil si vlasy. Vylezl jsem z koupelny a namířil do kuchyně, kde jsem začal připravovat snídani. Palačinky. První se moc nepovedla. Nebo takhle byla spálená a černá z jedné strany jak uhel, ale pak už jsem to vychytal a už to šlo jako po másle. Když bylo dovařeno a kuchyně stála tak jsem si v duchu zatleskal. Jsem to ale šikovný chlapec. Všechny palačinky jsem vyskládal na talíř a donesl je na stůl. Ještě jsem se vrátil do kuchyně pro Nutellu a nějaký jam co tam máme a šel zpět.

Vše jsem připravil a jako na zavolání jsem uslyšel klapnutí dveří a následné tiché kroky blížící se po schodech pomalu ke mě. Otočil jsem se na roztomile se usmívajícího Jimina, který už stál cca dva metry ode mě. ,,Co je k snídani?" zeptal se mě jako kdyby neviděl tu krásu na stole. ,,Ani "Ahoj" mi neřekneš a už se ptáš co bude k snídani?" Zadíval jsem se na něj se smutným výrazem. On se jen omluvně podíval a objal mě. ,,Dobré ráno Kookie. Jak jsi se vyspal? Ty palačinky ale voní. Jsi šikovný." Zašeptal mi do ucha a já jsem dostal snad ten největší záchvat smíchu co jsem kdy měl. Jimin se ke mě po chvilce přidal. Tlemili jsme se asi pět minut. Někdy nechápu co provádím se svým životem. ,,Namažeš si to?" ,,Jasně, že jo." ,,Kakao nebo čaj? Klidně i kafe jestli chceš." nabídl jsem mu, když už si mazal první palačinku Nutellou. ,,Asi kakao, jestli můžu poprosit." odpověděl mi s úsměvem a já přikývl. Šel jsem do kuchyně a vyndal z poličky můj nejoblíbenější hrneček a druhý s puntíkami. Do obou jsem nalil mléko. ,,Chceš ho ohřát nebo máš raději studené?" zakřičel jsem na něj. ,,Prosím ohřát." ozvalo se po chvíli ticha. Můj hrneček už se otáčel v mikrovlnce a já jsem mezitím došel pro granko do spíže. Můj hrnek s teplým mlékem jsem vyndal a dal tam Jiminieho aby se taky ohřál. Po chvilce jsem zamířil ke stolu se dvěma hrnky kakaa. Jeden jsem položil před Jimina a druhý před sebe. Sedl jsem si proti němu a vzal si příborový nůž a namazal jsem si palačinku jamem a s chutí se do ní zakousl.

------------------------

Omlouvám se za chyby a překlepy

                                                         
Děkuju moc <3

I purple you all. <3