All I Need Is You [JiKook]

31

Sedím v lavici společně s Jiminem a soustředěně koukáme do přepadovky z matematiky. Ale zatím co já už kontroluji svoji správně vypočítanou kvadratickou rovnici Jimin kouká na předepsaný příklad. Musel jsem zareagovat. V momentě kdy se učitelka otočila do okna za zvukem sanitky Jiminovy jsem vytrhl papír z jeho prázdného pohledu a začal počítat jeho rovnici. ,,Co to prosím tě děláš?" ,,Nechci abys měl špatné známky.." ,,To je moje věc.." ,,Přestaň mluvit! Všimne si nás" upozornil jsem na učitelku otáčející se na nás pohledem. Rovnici jsem nakonec dopočítal včas a stihl jsem mu papír vrátit. Vše vyšlo. Konec matematiky a vyučování zároveň je největší výhra.. ,, Jdeme do kavárny? " uslyšel jsem hned jak jsme společně s Taem a Jiminem vyšli od skříněk. Dnes se jim to povedlo jednohlasně.. ,,Ptáš se?" nadzvedl jsem jedno obočí a "udiveně" se na Taeho podíval. ,,Je to něco jako tradice takže se ptát nemusíš." řekl jsem. ,,A Hobi?" řekl Jimin když obrátil úsměv na Taeho. Když jsem zmiňoval dobu po které jsme si s Jiminem vyznali lásku pustil se do vyznávání i Tae.. Pozval Hoseoka do i na jeho vkus moc nóbl restaurace a tam mu řekl co pro něj znamená. Hobi mu přes všechno nakonec podal pozitivní odpověď a řekl že k němu cítí to samé.. A tak se hned oba dva vrhli do vztahu stejně jako já a Jimin. ,,Přijde.. snad. Psal jsem mu ale neodepisuje." a taky se od té doby docela dost často hádají... ,,Co se zase stalo?" vyhrkl jsem na něj lítostně a objal jsem ho kolem ramen.. ,,Včera jsme se vraceli z kina a když mi nabídl že bych mohl přespat u něj a já kvůli dnešní škole odmítl začal mě přemlouvat.. No jenže já se naštval a tak jsem mu řekl ať už stichne a on se na mě nejdřív zklamaným a zároveň překvapeným výrazem podíval a pak odešel. Nemyslel jsem to zle, ale když on má  na všechno odůvodnění a snaží se vždy najít způsob kterým by to šlo vyřešit aby se mu to co chce splnilo.. " Někdy si říkám proč nejsem já ten starší... ,, On to ale musí pochopit.. Není to jen tvoje chyba. Musí si uvědomit, že taky něco udělal špatně.." Řekl Jimin ještě před tím než jsem stihl zareagovat já.. Teď se tak stará.. je roztomilý.. jenže pak, když jsme sami se chová jako ten největší dravec. A hádejte kdo je kořist.. ,,Tae~?" ozvalo se najednou za námi.. Velmi uklepaný hlas se rozezněl v uších všech v naší trojici. Otočili jsme se na světlovlasého Hobiho, který po reakci na výzvu Taeho vypadal jakoby se nejraději propadl. ,,Hobi?" řekl po chvíli Taehyung aby tam světlovlasého nemučil.. Nechtěl bych být v jeho kůži. ,,Můžeme si promluvit?" řekl už víc klidným hlasem. Já jsem Taeho pobídl k chůzi.. ,,Kdyžtak doražte." Usmál jsem se i směrem na Hobiho. On mi na chvilku úsměv oplatil. Pak už se otočil a s mým hyungem v patách od nás odkráčeli. ,,Jdeme?" podíval se na mě Jimin. Já jen kývl a vydal se konečně co nejdál od toho ústavu, který zítra navšívím zas. S moji láskou v patách.

,,Latte a Caramell Macchiato prosím." řekl jsem mile vypadající servírce. Nová praktikantka. ,,Dnes bychom se mohli jít projít nemyslíš.. Poslední dobou se často válíme u tebe na gauči a mám pocit, že začínám přibírat." řekl Jimin poté co zvedl konečně obličej od svých záležitostí a začal se mi věnovat. ,,Spíš by mě zajímalo co pořád řešíš na tom telefonu.. Celý den, dokonce i při hodinách jsi někomu odepisoval.. " ,,Něco jsem řešil už se to nestane.." řekl a zadíval se mi do očí. Já v nich viděl upřímnost. Proto jsem přikývl a zadíval se do prostoru kavárny.. ,,Snad přijdou" ,,Co jsi říkal?" ,, Snad přijdou.. Doufám že si to mezi sebou vyříkají.." ,,Určitě. Nemusíš se bát."...

,,Tady ta káva" servírka přinesla dva šálky kávy a já se s radostí ujal svého Latte. ,,Ahoj" ozve se hlas za námi.. ,,Ahoj Luke." řekl ihned na to Jimin. ,,Ahoj Jungkookie~" s protočením očí a násedným otočením pohledu s falešným úsměvem jsem na oslovení reagoval. Luke se následně posadil vedle mojí osoby a začal se bavit s Jiminem. Já jsem nevnímal jejich rozhovor.. Víc jsem si všímal jeho přítomnosti. Vadila mi. Ještě hůř.. Nenáviděl jsem ji.. Od doby co jsem měl noční můry ve kterých figuroval on jsem se jeho osobě snažil vyhýbat.. Pokud nepočítám hodiny tance, ale tam se se mnou bavit kvůli učiteli nemůže.. Není na to čas.. Musíme trénovat. Budeme mýt soutěž.. ,,Co na to říkáš?" vyrušil mě z mého přemýšlení Jimin. ,,C-co? Promiň neposlouchal jsem" ,,Jít se mnou a s Lukem ven.. Jít se projít." ... ,,Jo proč ne" ,,Jsi v pohodě? Omluvíš nás Luke?" ,, Jasně budeme tu ještě? Šel bych si objednat.." ,,Jo ale teď už prosím" ukázal prstem k pokladně.. Odešel.. ,,Jungkookie? Co se děje?" Mlčel jsem. Jinou možnost jsem neměl, protože jsem nevěděl co říct. Promyšlení mi chvilku po trvalo ale nakonec jsem zareagoval: ,,Teď na to není čas.. Pojďme si užít odpoledne.." s falešným úsměvem jsem se podíval směrem k Jiminovým očím. ,,Na problémy, obzvlášť na tvoje je čas vždy.. - pak to řeknu - říkáme si vše. Dobře ale řekneš!" ,,Ano řeknu.. Ale teď už dost o mých problémech. Luke jde.." Hlavou jsem kývl za sebe.. Luke kráčel k našemu stolu i s šálkem.. A znovu se posadil ke mě.. ,,Chci se tě zeptat.." a je to tu znovu..

Jimin pov.
,,Jak daleko ještě?" šeptem jsem se ptal Luka.. Měl jsem naplánované překvapení.. Něco co má Jungkooka okouzlit. Ale zatím se to nedaří.. Jungkook jde se mnou ruku v ruce a já se snažím zjistit kde to je a zároveň dát Jungkookovi naději, že to není jen ztráta času.. ,,Už tam budeme.." odpověď se mi dostane stejným stylem mluvy.. ,,Jimine nepujdeme domů?" ,,자기야 ještě chvilku." naklonil jsem se k němu a na čelo mu vlepil polibek.. On se na mě usmál a dál se věnoval stejně jako my cestě.. ,,Já už budu muset.." řekl najednou uprostřed lesa Luke.. Fakt nenápadné.. Díky ,,Měj se.." Luke se otočil a šel zpět po pěšince.. ,,Jimine je mi zima.. Nepůjdeme taky?" ,,Chci vijít na kopec.. Bude tam výhled.. Na" řekl jsem a sundal jsem si sako.. Přehodil jsem mu ho přez ramena a zatáhl ho za ruce.. Jestli to nebude to co jsem chtěl, přísahám, že.. ,,To je nádhera.." ,,Kookie.. "
--------------------------
죄송합니다
보라해<3