All I Need Is You [JiKook]

2

,,Ahoj." řekl stydlivě a já se na něj otočil. ,,Ahoj, sedni si." ... ,, Já jsem Jeongguk." usmál jsem se a on mi úsměv oplatil.
,,Já jsem Jimin." odpověděl.
Má bledou kůži, oči když se usměje jako dvě čárky jak roztomilé a veliké plné rty. A prý, že mají plné rty jen černoši. Je roztomilý. 

,,Pěkná prdel!" přerušil mě z mého přemýšlení Saehyung ,,Nech ho být!". On se jen s úchylným úšklebkem ponechal oči na Jiminovi. Kdyby tu nebyla učitelka a já nebyl takový srab, tak by skončil na zemi. Opravdu nechápu smysl jeho chování. Zabíjel jsem ho pohledem. Jak si může něco takového vůbec dovolit!?
,,Otevřete si učebnice matematiky!" přerušila mě z mého pohledu, kterým byl zabíjen, učitelka a já si začal hledět svého.

,,Po vyučování na mě prosím počkej před školou." vyhrkl na mě Tae a já šel do třídy. O všech přestávkách, i o pětiminutových, se scházíme u lavičky na chodbě.
Jimin zase seděl s těma holkama vedle. Vždy, když se mi někdo začne líbit musí být... heterák. Už mě to nebaví. Ale když mě holky nepřitahují! ,,Tak co už si to vzdal? Uznej že ty kluky nepřitahuješ~" řekl mi Saehyung, ale já ho moc nevnímal. Nikdy jsem jeho slova nebral vážně. Buď jsem si z nich dělal srandu nebo je ignoroval. Tyto nebyly výjimkou. ,,Ale jestli chceš..." Zarazil jsem se. Nevěděl jsem co dělat. Často jsem viděl, že za někým přišel, chytil ho a zatáhl Bůh ví kam. Stál jsem tam jako tvrdé Y a pozoroval jak se zvedá. Přišel ke mě, popadl mě za loket. Táhnul mě za sebou ze třídy. Mířil k šatnám na tělocvik, kde teď nikdo není. 

,,Nesahej na mě! Pomoc - Ah!" křičel jsem marně. Všichni si užívali poslední přestávku na školním nádvoří, ale to, že se tady ze mě snaží strhnout oblečení, je všem jedno. Kdyby jen Tae někam nepotřeboval, tak jsem mohl trávit čas s ním a nic z tohohle by se nestalo! "Drž hubu! Když budeš poslouchat, bude to lepší~"

 Už jsem přestával mít naději, že mi někdo pomůže a začal se smiřovat s tím, co se mnou chtějí nejspíše udělat. Nevěděl jsem to přesně, ale co jiného čekat od člověka, který se vás snaží svléknout do naha. Strhává z vás oblečení, zatím co jeho poskoci si vás drží v pevném sevření a nemají v plánu vás pustit.

,,Pusťte ho! Okamžitě!!" zařval na něj někdo, ale já to moc nevnímal. Byl jsem vyčerpaný. Kopl mě i několikrát do břicha, abych se prý nevrtil. Neměl jsem sílu..
Jako kdybych mrkl a všichni leželi na zemi, protože je ten... ,,Jimine?" řekl jsem a on se na mě usmál. Pomohl mi vstát a já jsem se na něj podíval. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale byl rychlejší. ,,Nemusíš děkovat, ale teď už pojď. Za minutu zvoní." řekl. Já mu úsměv oplatil, ale pak jsem si všiml mé polo rozepnuté košile a roztrhaného saka, které leželo u mých nohou. Košili jsem si zapnul a se sakem jsem to vzdal. Bylo roztržené v půlu, rukáv jen tak tak držel. Podobně na tom byl i druhý. Budu si muset pořídit nové. Mamka z toho nadšená nebude. Není to poprvé co mi kupuje nový set uniformy. 

,,Tak už pojď!" Vzal mě za zápěstí a táhl mě ze šaten na chodbu směrem ke třídě. Všichni se na nás koukali, ale přerušil to zvonek, který hlásil další a poslední hodinu. Všichni včetně nás dvou se rozutekli do tříd. Každý jsme si sedli na své místa ale za mnou už nikdo neseděl. Saehyung a spol nebyli ve třídě.

-----------------------
 Další krátká kapitolka

Omlouvám se za chyby.

Dobrou

I purple you all <3