All I Need Is You [JiKook]

18

Hned po vstupu do baru do mě narazil nějáký muž, který už za sebou něco málo měl, páč to z něho táhlo. Když jsem zašel hlouběji do baru, do uší mi narazila velmi hlasitá hudba a do nosu pach čehosi nelegálního a chlastu. Jo ten tam byl taky. Pohled jsem od davu poskakujících a tančících lidí upřel na volný stolek vedle DJovského pultu. Něják se mi podařilo protlačit se a usadit se k prázdně a dost osaměle vypadajícího stolu. Hned jak jsem se posadil mi nějáký chlap podal skleničku s nazelenalou tekutinou. Řekl mi k tomu jen: ,,Here, to the bottom!" a odešel.  Divně to smrdělo. Radši to nebudu riskovat. Na jeho slova nedám. Najednou se na místo proti mě posadila nějáká holka. ,,Can you speak english?" ,,Jo umím ale jen málo" ,,Dobře nebudu to přehánět. Co tu děláš?" ,,Dostal jsem se sem náhodou. Neměl jsem co dělat..." ,,Budeš to?"  Ukázala na skleničku stojící přede mnou. ,,Ne nepiju." ,,To je škoda." Vstala, obešla stůl a natiskla se na mě. ,,Dík. Fak si nedáš ani panáka?" ,,Ne děkuju." ,,Jak se vůbec jmenuješ?" Táhlo to z ní,   jak kdyby vypila celou flašku rumu, ale furt mi připadala při smyslech. ,,C-cože? Jo promiň Jimin. Jmenuju se Park Jimin."  ,,Počkej, ten Park Jimin?" ,,Jo. Co je na tom?" ,,Tvůj táta vlastní firmu mého táty."  ,,Je to možné. Já v jeho zaměstnavatelech přehled nemám, takže netuším o koho jde." ,,Jsi z korei ne? Co děláš tady?"  ,,Dovolená." Začala se na mě mačkat a přibližovat. Musím se odtud co nejrychleji dostat. Nemám rád lidi co mě znají. Táta je asi v Americe známější než jsem si myslel. ,,Já už budu muset." ,,Cože? " ,,Musím promiň." Natiskla se na mě. Cítil jsem její ruku v mojí zadní kapse u jean. ,,Co to?" ,,Telefoní číslo. Zavolej." Pak zmizela. Já se rychle dostal pryč. Musel jsem to dostat z hlavy.To bylo fakt divný.

 Šel jsem asi půl hodiny a pak jsem se začal pomalu stáčet k hotelu. Došel jsem na pokoj. Hned co jsem otevřel dveře, padl na mě naštvaný pohled mého otce, který se opíral o skřínku botníku. ,,Čau." ,,Kde jsi byl. Proč jsi mi nebral telefon? A proč je z tebe cítit alkohol?! Jimine!" ,,Já nepil jasný!" Odsekl jsem a zavřel se v mém pokoji, do kterého jsem se dostal kvůli propojenému vchodu přes tátův. Zamkl jsem a vyndal si z tašky vedle postele notebook. Otevřel jsem ho a zadal přihlašovací heslo. Padl mi pohled na oznámení z emailu.

od koho: jeongguk.jeon@.... .kr

komu: jimin.park@.... .kr 

Předmět: Škola

Ahoj Jimine. Promiň že ti školu posílám později. Kolik je vlastně tam, kde jsi? Tady je 19:45. Měl by jsi tu mít vše nejdůležitější. Doufám že si dovolenou užíváš. Pozdravuj tam
S láskou Jeongguk<3

Nad jeho emailem jsem se musel pousmát. Skoro jsem na něj zapomněl. Co asi dělá. Tady je noc a 00:25 takže v korei je asi 16:25. S největší pravděpodobností teď je doma a dělá úkoly. Nebo je s někým venku. Nebo... co se ho prostě zeptat? Dobrý nápad Jimine. Jsi fakt třída. Ježiš tobě to ale pálí.

 od koho: jimin.park@.... .kr

komu: jeongguk.jeon@.... .kr

Předmět: Škola

Ahoj Kookie. Děkuju že jsi mi ji poslal. Myslím školu. Mám se fajn. A ty? Co vlastě děláš? Já půjdu asi spát a zítra si to dodělám i s tím co mi pošleš dnes a zítra. Tady je něco málo po půlnoci. Dovolenou si užívám ale už mě to tu teď docela štve. A to jsem tu necelých 24 hodin. Tak až budeš mít čas tak se ozvi                                                                                                                                                    S láskou Jimin<3      

Odeslal jsem email a rozklikl složku s dvaceti obrázky. Byla tam korejština, matematika, fyzika, chemie, přírodopis a dějepis. Ach jo... Notebook jsem zaklapnul a položil ho na noční stolek. Vytáhl jsem si z batohu nabíječku a dal nabíjet telefon. Ještě jsem se otočil v koupelně kde jsem si vyčistil zuby a umyl si obličej. Podíval jsem se dlouze do zrcadla a skoumal svoje křivky do nejmenšího detailu, jako kdybych tuhle tvář co už nosím skoro osmnáct let nikdy před tím nevyděl. Někdy si opravdu říkám co na mě může někdo vůbec vidět. Všichni za mnou dolézají kvůli penězům a protože mě znají z televize. Taky jsem si hodně krát představoval jaké by to bylo žít jako někdo... normální? Neví zda je  toto slovo správné, ale snad mě chápete. Prostě by o mě nikdo nic nevěděl. Nebyl bych nikde v televizi ani v novynách, či jsem dokonce i slyšel že jsem zmíněný ve wikipedii jako "syn slavného jihokorjeského milionáře..." a pár informací se tam o mě taky najde. Nevím jestli je to pravda. Svoje jméno jsem si nikdy negooglil. Být neviditelný.

Jungkook pov. 

Zrovna jsem si připravoval školu, po příchodu domů z parku, kde jsem se viděl s Diou a jejím pejskem Maxem, Ona má snad vše..., když mi cinknul telefon a oznamoval nový email. Otevřel jsem notebook a přihlásil se na něm protože telefon byl až na posteli což je sakra daleko. Jimin. Otevřel jsem email a začetl se... ...Dobře. Neják se rozepsal. Každopádně tu školu mu poslat musím. Vstal jsem tedy ze židle a došoural se k posteli kde jsem popadl telefon a došoural se zase zpět. Odemkl jsem pro změnu jeho a najel na ikonku fotoaparátu. Otevřel jsem sešit matematiky, korejštiny a angličtiny. To stačí, všechny ostatní hodiny byly o ničem a o dějepisu jsme se koukali na nějáký film o mynulosti číny nebo co. Mám mu poslat odkaz, ale neudělám to protože to byla píčovina. Jen ho na to upozorním ať si řekne zda chce nebo nechce... Nebo bys z toho nemusel dělat lamu a poslat mu to vše, aby měl v tobě jeho táta důvěru ty pitomče... No nic. Zkopíroval jsem odkaz a vložil ho do nově rozepsaného emailu. Dootevřel jsem všechny sešity a ofotil je. Začal mi vybrovat telefon. Máma. Zvedl jsem to. ,,Ahoj mamí." ,,Ahoj broučku. Jak se máš. Teď mám chvíly čas tak jsem si řekla že bych ti mohla zavolat jak se vede." ,,Jde to. Právě, právě jsem si dodělal úkoly a asi si půjdu něco uvařit k večeři." ,,Ještě to tam nevybouchlo?" Začala se smát. ,,Ne zatím ne. Dojedl jsem co bylo a většina mé stravy závisí na instantích nudlích a polívkách. Jsme asi o dvacet balíčků chudší." ,,Ale něco si uvař. Nebo jestli jsi tak líný tak si i něco obědnej. Insantního jídla se nikdy moc člověk nenají. No a- jej zlatíčko už mě volá šéf musím končit ahoj" ,,A-hoj" Dořekl jsem do tiše pípajícího telefonu, oznamujícího ukončení hovoru. To bude ještě den. Pošlu školu a asi napíšu Taemu...

------------------------

Omlouvám se za spoždění, ale učit se přes internet není snadné. Když při tom ještě máte učitelku, která ani neví co mlít a jaký inposible úkol vám dát, jen aby vám zhoršila pololetní výslednou známku.

Omlouvám se za možné chyby a překlepy 

I purle you all<3

PS: Pokud to budu stíhat, zítra výjde kapitola u Do You Really Know Me. Kdo čte, se může těšit.

!!!PPS!!!: Hodně štěstí a zdraví Jiminie. Užíj si svůj jedinečný den co nejlépe to půjde. Budu se těšit na zítřejší stream... Miluju<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!