All I Need Is You [JiKook]

29

,,Nech mě!" ,,Jimine já to napravím" ,,Tohle nejde napravit.." ,,Jde, vše jde, když se chce" ,,Ne Jungkooku, ty to asi nechápeš.. Projdi si to ještě jednou... Podvedl jsi mě, s ním ...v naší ložnici.." Tašku s mými věci vyhodil před jeho velký dům a za ruku mě vystrčil pryč ze dveří.. ,,Už nikdy se nevracej~.."  ...Prudce jsem sebou škubl. ,,Znovu?" ozval se chrapot z poza mích zad.. ,,T-to je dobrý.." odpověděl jsem tiše a více se zády přiblížil k jeho svalnaté hrudi. ,,Jen.. slib mi, že mě nikdy neopustíš." řekl jsem nejistě. Náhle jsem ucítil dost příjemný dotyk, po kterlmém krku, na který byl dotyk posazen, rozneslo velmi příjemné teplo. ,,Slibuji" ozvalo se těsně u mého ucha, teď už více specificky atraktivnějším hlasem. Po tomto libozvuku jsem zavřel oči a upadl do tmy..

Jimin pov. 

Probudila mě nevídaná vůně.. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že v posteli ležím sám. A místo mého milovaného bylo prochladlé. Nad tím jsem uraženě přimouřil oči a začal se pomalu zvedat, abych zjistil původ vůně, která se nesla snad celým domem.. Potichu jsem otevřel dveře a vydal se po schodech dolů do obývacího pokoje.. ,,Kookie?" řekl jsem ještě s ranním chraplavým hlasem, a když se nic neozvalo, zamířil jsem do kuchyně, kde jsem své hlasivky pod stejným slovem znovu rozechvěl.. Ten, na koho bylo mé oslovení mířeno se prudce otočil od plotny a s vystrašeným výrazem na mě vrhl pohled.. ,,Tohle mi příště nedělej, prosím" rozešel jsem se k němu a vlepil mu krátký polibek ,,Bacha ať to nepřipálím." odtáhl se ode mně a otočil se zpět k pánvi ,,Co to bude, až to bude?" ,,Tae mi včera říkal o Hobiho skvělém receptu.. A tohle jsou vajíčka.." ,,A?" ,,Ty vajíčka mají podle tady tohohle receptu přijít na toast s marmeládou." ,,No to bude mňamka.." protočil jsem očima.. ,,Dej tomu šanci.. Nemusí to být tak hrozné.." ,,Já neřekl, že to nebude dobré. Řekl jsem pravý opak" ,,Ano, ale nemyslel jsi to seriózně a protočil jsi při tom očima" podotkl a já jsem na to upřímně přikývl ,, Ale musíš uznat, že to moc lákavě nezní.." ,,To máš možná pravdu, ale Tae mě přesvědčoval, že je to to nejlepší co kdy jedl, a že to musím nutně vyzkoušet" ,,.Že ty musíš dát vždy na jeho slova.." ,,Ano, je to můj nejlepší kamarád." ,,Zkus se trochu osamostatnit a být větší optimista." ,,Optimista? To říká ten, co si stěžuje na netradiční popis jídla, které mi bylo představováno jako samotný výtvor boha?" ,,Pravda" řekl jsem si spíše pro sebe.. Neslyšně.. ,,Si myslím" pokývnul vítězně hlavou a sundal pánvičku z plotýnky. Slyší vše.. Na toasty, které už měl připravené a potřené marmeládou rozdělil přiměřeně stejné množství míchaných vajíček. ,,Tady to je." zdvihnul talíř s vábnou pochoutkou do víše mého hrudníku a vložil mi ho do mích nastavených rukou. ,,Kdyby ti to přeci jen nesedlo, máme ještě pár trojúhelníčků pizzy z včerejšího večera.." dodal. Pousmál jsem se a zamířil k jídelnímu stolu... 

Jungkook pov. 

Zase měl kecy.. Ale nevadí. Je to jedna z věcí, které na něm tam moc miluju. Vydal jsem se pomalím tempem za ním. Při mé cestě mě ale vyrušil zvuk mého telefonu.. Prozatím jsem ho ignoroval a posadil se naproti Jiminiemu. ,,Tak tedy dobrou chuť." ,,Dobrou~" První sousto jsem nechal čistě na mé druhé polovičce. No dočkal jsem se překvapivě pozitivní reakce. ,,Není to špatné.. Je to docela dobré.." okomentoval to když si všiml mého vyčkávajícího pohledu. Jeho větou mi dal prakticky souhlas s okušení té parády, která se nacházela na talíři přede mnou. Když bych si odmyslel tu marmeládu, tak tam vlastně ani na první pohled vidět vůbec není. Zakousnul jsem se.. A velmi mě to překvapilo. Chuť jamu lahodně seděla s chutí mírně osolených vajíček. Vše svým způsobem zapadalo do sebe.. Jo.. Je to opravdu dobré... ,,Tak?" ,,Je to dobrý.." Mezitím, co jsme si vychutnávali ten "výtvor boha" se znovu ozval můj telefon. Tentokrát jsem ho odemknul. Žádost o přátelství na Facebooku a zpráva na messengeru. Luke? Hlavou mi proletěl můj poslední sen.. I přes rozmýšlení si, jsem nakonec usoudil že jsem přeci jen jeho kamarád a že přátelství na Facebooku přeci nemůže nic změnit. Žádost jsem tedy přijal. Poté jsem otevřel messenger, na kterém jsem měl zvýrazněnou Lukovu profilovou fotku.. 

Luke: Dobré ráno                                                                                                                                                                                                                                                Me:  Dobré? Copak potřebuješ?                    

Luke: Nechceš si psát?

Reálně mi píše jako třináctiletý, jestli si nechci psát.. Když ti odepisuju, je logické že to budu tolerovat...

                                                                             Me: Je mi to jedno. Ale teď nemám úplně čas...

Luke: Nevadí, jindy. Zatím..

,,S kým si to píšeš?" V poslední době mám s Lukovou osobností špatné zkušenosti. A sám Luke za to nemůže. Jsem si ale jistý, že by Jimin na Luka jen tak náhodou mohl narazit a jen tak náhodou mu taky jednu vrazit. Jsem si totiž vědom, že Jimin moc dobře ví, o kom jsou mé poslední sny a taky jsem si moc dobře vědom, že by udělal vše pro to abych se jich zbavil, i přestože on sám s ním špatný vztah nemá. Musím to zamluvit...

------------------
Touto kapitolou oznamuji, že se pokusím znovu vydávat pravidelně v neděli. Pokud tu se mnou někdo zůstal, můžete se ozvat v komentářích. Uděláte mi tím radost a taky i naději, že tento příběh bude ukončen a nesmazán. Děkuji moc

I purple you all<3