All I Need Is You [JiKook]

32

Sedím na polštáři a dívám se Jiminovi do očí.. Ten pro změnu zase do mých.. Já nemám co říct a myslím, že je na tom podobně.. To mi ale vůbec nevadí.. Není třeba slova.. Po dnešním večeru pod širým nebem a až "královskou" večeří jsem ze všeho tak moc vedle, že ani nevím na co mám myslet. Ještě abych měl něco povídat.. Plácal bych jedno přes druhé, protože bych zapomínal po nádechu o čem jsem před ním mluvil.. Probrali jsme toho tolik.. O trochu toho líbání nemluvě.. Po ne moc krátké době mě zas vzal na rande, které nezapomenu.. Je úžasné, co vše pro mě dělá.. Netuším jak se mu za to vše odvděčím.. Chtěl jsem ho také někam vzít, ale nic není na tolik dobré pro to, abych mu vše co pro mě udělal vynahradil.. ,,Lásko?" ,,Ano?" odpověděl jsem ihned. ,,Vím, že je to tady skvělé, ale už asi budeme muset.. Nechci ti to kazit.. Pr-" přerušil jsem ho polibkem. ,,Můžeme. Pomůžu ti to sbalit." ,,To nebude třeba.. Luke to zařídí." Zase to jméno.. Nemám ho rád.. ,, Dobře." odpověděl jsem, odvrátil od něj pohled a začal jsem se zvedat. ,,Jdeme?" ,,Ano. Vše v pořádku?" ,,Samozřejmě."

Luke pov.

Byl jsem tam. Celou dobu sledoval jejich každý pohyb. Každé jejich sousto. Každý jejich polibek. Žárlil jsem.. Na Jeona. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem jeho přítele. Jimin měl být můj. Uběhlo skoro půl roku od našeho seznámení a já pořád tajně doufám, že budu mýt šanci ochutnat jeho rty podobající se marshmellow. Stál jsem tam a pozoroval je asi hodinu. Poté se ale začali zvedat. Z jejich rozhovoru jsem nic moc nepostřehl. Slyšel jsem jen svoje jméno ve spojitosti s úklidem místa..

Odešli a já se k místu přesunul. Netuším jestli o mě Jimin věděl ale na místě, kde seděl jsem po příchodu spatřil lístek na kterém byl děkovný text a oznámení, že mi vše oplatí. Nad tím jsem se jen pousmál a začal skládat deku. Talíře jsem složil na sebe a vše uložil do koše na piknik. Zkontroloval jsem naposledy místo a následně ho opustil a mířil na autobus...

Jimin pov. 

Povedlo se.. Děkuju Luke ... Jungkooka jsem doprovodil i přes jeho protesty a já poté v klidu došel domů. Luke by měl vše uklidit.. Nechal jsem mu vzkaz a domluvili jsme se na tom. Snad dá vědět.. Já se rozeběhl proti mé posteli a zabořil hlavu do polštáře. Měl jsem z nás dobrý pocit. Vše zapadá do mého života, jako by to tam patřilo odjakživa. Miluju tyto pocity.. Miluju jeho.. Mého Jungkookieho. Mého.. Nikdy ho neopustím.. V době kdy jsem v hlavě měl jen a jen mého milovaného, mi přišlo na telefon oznámení. Odemkl jsem telefon a rozklikl si Instagram, přes který mi přišla správa od Luka. 

Vše uklizeno.. Už jsem doma kdyby tě to zajímalo.  

                                                                                                                                      Super. Děkuju moc.. Jsi skvělý

Vím.. A za tohle se neděkuje.. A chci něco za to.. 

                                                                                Káva zítra? Nevím ale nemám na to teď moc čas. Kookie                                                                                     chce být se mnou a má přednost.. Promiň

Nevadí.. Káva by šla.. 17:30?                

                                                                                                                                                                    Proč tak pozdě?