All I Need Is You [JiKook]

25

Jimin pov.

,, Ahoj Kookie~"... ,,Ahoj Jimine" vypadlo z něj okamžitě. Nepřestával mi koukat do očí. Stál na místě a vypadalo to, že se v nejbližších pěti minutách nehodlá z místa pohnout. Musel jsem teda zakročit já.. Tašku, ve které jsem měl pro Kooka dárek, jsem položil na zem a zmáčkl ho v objetí. Chvilku jsem musel čekat než se vzpamatoval, ale na konec jsem ucítil dost silný tlak na mých zádech.. ,,Strašně jsi mi chyběl.. Moc!" Vypadlo z něj potichu, skoro až šeptem... ,,Ty mě víc. Ani si nedokážeš představit co se v mojí hlavě odehrávalo bez tvé přítomnosti." Stáli jsme v objetí asi pět minut. ,,Promiň..." odtáhl se a nervózně se na mě usmál. ,,...Pojď dál."  Stoupnul si o půl metru vedle, aby mi udělal místo. Já jsem popadl tašku a vstoupil do malé předsíňky. ,,Děkuju." ,,A pojď za mnou až se zuješ." řekl a odešel dovnitř. Já si rozvázal tkaničky a boty dal ke stěně. Pomalou chůzí jsem se vydal po Jungkookových stopách. Když jsem ho našel seděl na pohovce a nervózně koukal před sebe. ,,Kookie? Jsi v pořádku?" ,,Samozřejmě. Pojď se posadit" Poklepal na místo vedle sebe potom co na mě odvrátil svůj pohled. ,,Já jsem ti něco přinesl. Respektive jsem s tím letěl přes půl planety, heh~" řekl jsem po cestě k pohovce. ,,To jsi nemusel~ Děkuju.." podal jsem mu tašku s dárkem, na který jsem narazil na trhu. ,,Sněžítko, to je roztomilé." ,,Ale podívej se více pozorněji. Nechal jsem nám ho vyrobit. Mám stejné." ,,Tam, to jsem já? A vede mě jsi ty?" ,,Ano. Ty jsi ale hlavička... Narazil jsem na trhu na pána, který tam něco vydlaboval do kusu nějaké hmoty. Šel jsem se podívat blíž a po zeptání jsem zjistil že vyrábí sněžítka. Zeptal jsem se ho, zda by mi dvě taková sněžítka nestihl do mého odletu vydlabat. On s tím souhlasil a za dva dny se mi ozval že je hotov.. Jsou vyrobeny podle téhle fotky." Vytáhl jsem z kapsy peněženku a z ní malou fotku nás dvou, jak na dece plnou jídla ležíme a fotíme u toho bláznivé fotky..,, Ty jsi si to nechal vytisknout? " ,,Samozřejmě. Je to moc krásná fotka." ,,Ten pán je velmi šikovný." ,,Ano to je.. Taky za to chtěl docela dost velkou částku. Ale co bych pro tebe neudělal?" ,,Jimine, nechci abys za mě utrácel!" ,,Neboj, peněz mám dost.." ,,No právě.." dodal skoro neslyšně... Nastalo trapné ticho ,,Nechceš na něco kouknout?" ,,Mě to je jedno... Chtěl jsem se tě zeptat, jestli tady nemůžu přespat." ,,No mamka to nemá moc ráda, ale dnes tady není.. " usmál se. ,,Dojdu pro něco k jídlu a můžem si něco pustit..." ,,Kookie mám otázku.."..

Jungkook pov.

,,... mám otázku..." Chytl mě za ruku, když jsem procházel kolem něj s myšlenkou dojít pro něco k jídlu. Bohužel mě ale chytl za špatnou ruku, respektive zápěstí. S ním jsem nevědomky škubl až jsem bolestí musel sevřít oči a v duchu si vynadat. ,,...Tae mi psal že jsi si něco udělal." stisk povolil a  já mu zápěstí vytrhl z ruky.. švihem tak, že si mé reakce na jeho čin všiml. ,,V pohodě? počkat... Pořezal jsi se?!" ,,Ne... Já raději dojdu pro to jídlo.." Jimin se postavil a chytil mě za ramena. ,,Ty nikam nepůjdeš a vysvětlíš mi tohle!" Ukázal na rudý pomalu dorůstající flek na mé mikině. Obvaz protekl... ,,Jimine to nic není.." ,,Sundej tu mikinu!" ,,Ne.. Jimine já nechci aby sis o mě dělal starosti. Nic mi není" ,,To koukám. Mikinou ti protéká krev a tobě nic není. Sundej si tu mikinu!" ,,D-dobře.." Vzal jsem si rukáv a pomalu jsem začal ruku strkal dovnitř mikiny. Potom jsem ze sebe mikinu opatrně stáhl. Velmi mě překvapila Jiminova reakce. Okamžitě stuhl a koukal na skvrnu na obvaze na mém zápěstí. ,,Nic to není." ,,Je mi to líto..." ,,Ne~ proč? za to nemůžeš. Nikdo za to nemůže, jen já sám. Kdybych nebyl pitomec a tvůj email bych si přečetl celý, nic z toho by se nestalo. Nedávej si to za vinu, je to moje chyba." ,,Ne je to moje chyba. Kdyby jsem se s ní nevyfotil, vše by bylo v pořádku." zvedl pohled od mého zápěstí. ,,Já si to dojdu převázat." ,,Jdu s tebou." nabídl se a začal následovat moje kroky do koupelny. Tam už jsem měl připravené obvazy na převázání. Začal jsem si u umyvadla obvaz sundavat. Když jsem ho odstraňoval od rány, musel jsem znovu přivřít oči. Ránu jsem strčil pod proud vody a očistil ji na tolik, že bylo na dohled jasný rozsah rány slyšel jsem hluboké povzdechnutí. Když jsem se na Jimina otočil měl zavřené oči a smutnou grimasu v obličeji. Raději jsem to nekomentoval a ránu usušil papírovým ubrouskem. Když jsem si ji i převázal tak jsem se otočil na Jimina a dal mu ruku na tvář. ,,Jsem v pořádku.." ,,Já.. vím" odpověděl a následoval mě zpět od obýváku. ,,Zůstaň tady, já jdu pro to jídlo." ,,Dobře." Odešel jsem do kuchyně kde jsem vzal z police chipsy a rozešel se k ledničce. Na ní byl magnetem připevněn seznam pizz z nejbližší pizzerie. Vzal jsem ho s sebou a vydal se zpět k Jiminovy do obýváku. Když jsem se na něj otočil, zíral na mě.. ,,Chceš ještě něco probrat, nebo můžem zapnout nějaký film?" ,,Měl bych ještě jednu otázku..." usmál se.. toho jsem se trošku lekl. ,,A-ano?" otočil jsem se na něj celým tureckým sedem a zahleděl jsem se mu to očí. ,,Proč jsi mě políbil? Tenkrát u jezera. Řekl jsi mi, že to dořešíme jindy. Myslím, že je na to teď ta správná chvíle.." ,,T-to si tak trochu nemyslím.." ,,Kookie. Prosím, já to chci vědět.. Celou dobu mě to vrtá hlavou a teď, když jsme tu sami, a nikdo nás tím pádem nemůže slyšet, bych se to docela rád dozvěděl." Když já ani sám nevím Jimine. Nevím jak ti to mám říct. Je to těžký... Tak nějak jsem tušil, že na tuto otázku dojde, ale nevěděl jsem kdy... A teď, když je přímo přede mnou, nemám jak odpovědět... Kéž bych mohl ,,Jimine já..."

------------------------------

Omlouvám se za chyby a překlepy...

I purple you all<3

( PS: Kapitola u Really Do You Know Me vyjde s největší pravděpodobností zítra.. Máte se na co těšit...)