All I Need Is You [JiKook]

11

Ráno jsem se probudil velkou ránou. Bylo 6:15 a já sliboval, že až přijdu co nebo kdo ten zvuk způsobil tak ho zabiju. Vždyť bych mohl ještě čtvrt hodiny spát! ,,Kookie?" uslyšel jsem šepot za dveřmi a následné zaťukání. ,,TAEHYUNGU!! CO TU PROSIMTĚ DĚLÁŠ!!!" Zařval jsem po celém pokoji mým chraplákem. Tae vezl pomalu do pokoje a s omluvným výrazem si stoupl přede dveře. ,,Kookie Promiň ale,..." ,,Tae! Žádný ale! Je brzo! Hodně brzo! Jen tak mi do baráku lézt nebudeš!" ,,Promiň Kookie jen že jsem... potřebuju pomoct..." ,,To to nepočká nebo co?!" ,, ...s Hobim." ,,Cože?" ,, Víš já..." ,,Už vstávám. Vše mi pak vysvětlíš." ,,Děkuju." Vstal jsem a vyšel z pokoje směr koupelna. Tae si mezitím sedl na gauč. Já spáchal ranní hygienu a oblékl si tepláky. Uniforma počká. Vylezl jsem a vyrazil za narušitelem mého spánku. Hned jak jsem si sedl a nadechoval se, že něco řeknu se v mém pokoji rozezněl budík. S mrzutým výrazem jsem teda ještě vstal a došel ho do pokoje vypnout. Když jsem se ale vrátil do obýváku, Taeho jsem neviděl. ,,Tak ale už do..!!" ,,Už jdu. Jen jsem si došel pro vodu." Sedl jsem si vedle místa, kam se posadil hyung a čekal co z něj vypadne. Nic. No super. ,,Tak povídej ne?" ,, Když já nevím jak mám začít." ,,Na začátku! Hlavě ať to má hlavu a patu. Ne jak minule." ,,No prostě asi... asi jsem se zamiloval. ALE! nevím to jistě." ,,A kvůli tomu mě budíš..." řekl jsem si spíše pro sebe. ,,... No nic. Jak ti mám pomoct?" ,,Nějakou radu? Jak na to? Vždycky máš dobré rady podle kterých jsem se vždy řídil." ,,Jak na co? Upřesni to trochu prosím." ,, Jak mu to mám říct... nikdy jsem k nikomu nic podobného necítil a... prostě nevím jak na to." ,,Tae. Vím že jsi hodný, spolehlivý a hlavě chytrý kluk. Taky ale vím, že víš, že já s tím taky žádnou zkušenost nemám..." Teď si přijdu jako nějaká máma, která vysvětluje něco svému pětiletému synovi. Tae se tak ale opravdu někdy chová. ,, Já vím ale,... prosím." Vstal jsem z gauče a odešel do kuchyně. Tae za mnou po chvilce přišel a objal mě. ,,Já ti taky s Jiminem pomůžu, když budeš chtít" ,,C-cože?" ,,Netvrď, že se ti nelíbí." ,,Tae! To je moje věc!" ,,Takže líbí." Nenávidím když mě vždycky prokoukne. ,,Možná... Jo dobře líbí se mi" Nemůžu mu přeci lhát. ,,No vidíš." Vzal jsem si jogurt a lžičku a sedl si ke stolu. Tae si sedl naproti mě a udělal na mě psí kukuč. ,, To už na mě neplatí." ,,Sušenko~ " ,,Zkusím něco vymyslet..." ,,Děkujuu!" Vstal jsem a do kuchyně jsem odnesl kelímek. ,,Chceš něco?" ,,Ne, to je dobrý." ,,Kolik je?",, Bude čtvrt za pět minut." ,,Díky." Vyběhl jsem do pokoje pro batoh a klíče. Telefon jsem sundal z nabíječky a šel zpátky za Taem. ,,Vyrazíme?" ,,Jasně, ale ještě uniformu." ,,Jejda. Díky." Tae se jenom uchechtl a já zaplul z předsíně zpět dovnitř. Rychle jsem se svlékl a oblékl si to těsné oblečení a rychle se vrátil. Tae už měl boty takže se čekalo na mě. Vyrazili jsme v 7:23 a u školy jsme byli za pět minut. Dneska se mi nechce do školy. Jimin tu není a Tae je v jiné třídě. Dnes tu ale není Hobi a proto mě Tae přemluvil a půjdu s ním po obědě do obchoďáku. Potřebuje výpomoc při výběru oblečení. Nechápu. Budeme vypadat jak nějaký puberťačky co vybírají šaty a navzájem se ukazují a já nevím co ještě můžou v obchoďácích provádět. Došel jsem s Taem ke skříňkám a odemkl moji abych si vyndal učebnice, ale vypadl na mě složený papírek. „Co to máš?" „Nevím vypadlo to na mě." „Ukaž." „Ne! To je moje." „A tak mi alespoň řekni co je na tom napsané." Otevřel jsem papírek. ,,Prosím přijď na školní dvůr o svačinovce." Vím kdo to napsal. Luke. Vždycky vymýšlí zkratky nebo něco. Slovo "svačinovka" jsem ještě neslyšel. ,,Půjdeš tam?" ,,Vím kdo to napsal, a Ne nepůjdu. Nemám ho rád...",,A kdo to napsal?" ,,Luke... a navíc nechtěl jsi náhodou pomoct? Musíme se domluvit" ,,Nechci ti kazit plány." A touto větou jsem si ,ani nevím jak, vzpomněl na Jimina. Najednou začalo zvonit. ,,O svačinové přestávce na lavičce u ředitelny." řekl jsem na poslední chvíli Taemu a rozeběhl jsem se do třídy. Na poslední chvíli jsem vběhl do třídy a doufal, že mě neviděla učitelka protože známe je, že jo... Sedl jsem si na své místo a vyndal si učebnici zeměpisu. Učitelka naštěstí přišla o pět minut později a vymluvila se na to, že hledala nějakou složku.

,,Tae já..." ,,Počkej. Hele, sešli by jsme se na náměstí a MHDčkem dojedeme do centra. Potřebuju si koupit nějaká trička a nevím. Pak tě za odměnu zvu na Starbucks. No, co si chtěl?" ,,Už nic." S Taem trávím čas sice skoro furt, ale když mě pozval na Starbucks? Jakože haló. To se neodmítá. Akce Jimin se musí odložit. Kvůli Starbucksu. No ty vole, já jsem totální magor. Ale třeba když se svěřím Taemu pomůže mi, jako já se pokusím pomoci jemu s Hobim. Ani jsem si nevšiml, že se k nám připojil nezvaný host. Luke. A dost už! ,,Kookie potřebuju s tebou mluvit." ,,No tak povídej." ,,V soukromí." Podíval se na Taeho. ,,Tae nikam nepůjde. Stejně bych mu to řekl. Co mi potřebuješ říct." Přiznal jsem se rovnou. Je to pravda... Luke se mi dlouze zadíval do očí a nakonec řekl: ,,Jen že budeme mít soutěž s tanečákem a učitel se ptá zda budeš nebo nebudeš chodit." ,,Aha... No asi budu." odpověděl jsem. On se usmál, kývl na souhlas a odešel. ,,To bylo divný." dodal po chvilce Tae. ,,Jo, protože mi neřekl co mi říct chtěl a potřeboval to nějak zakecat." ,,Máš divné kamarády..." jen co to "dořekl" jsem na něj s menším úšklebkem otočil svůj pohled. ,,... k-krom mě samozřejmě." dodal a já se rozesmál. ,,Ty jsi neuvěřitelný." Dořekl jsem větu a začalo zvonit. ,,Tak já mizím. Jsme teda domluvený?" otázal se mě ještě před odchodem Tae. ,,Jasňačka." řekl jsem a otočil se na patě směr moje milovaná třída. Sice ještě budu muset napsat Jiminiemu, ale ten to snad pochopí. Došel jsem k mojí lavici na které ležel "záhadný" papírek. Přijď prosím před tanečákem dřív musíme si promluvit. No jasně...

--------------------------------

Děkuju za podporu

Omlouvám se za aktivitu, i za překlepy a chyby

I purple you all<3