All I Need Is You [JiKook]

3

Poslední hodina se konečně uchýlila ke konci. Vyšel jsem ze třídy a zamířil ke skříňkám. Do báglu jsem si dal všechny učebnice a přebytečné papíry, které vyhodím, abych tam měl místo a nebyl jako klasická třináctka co má všude časopisy svých oblíbených zpěváků. Bágl jsem zapnul a vydal se  ven před školu čekat na Taehyunga, který při mém štěstí končí až za půl hodiny. ,,Ach jo." povzdechl jsem si. ,,Copak?" ozval se za mnou už mě známý andělský hlas. Otočil jsem se na něj a pousmál se. On mé gesto zopakoval a přišel blíže ke mě.
,,Nic, jen čekám na svého kamaráda, který končí až za půl hodiny." vysvětlil jsem mu situaci, ze které jsem byl tak znuděný. ,,Mám tu s tebou počkat?" zeptal se mě Jimin. Jak bych mohl odmítnout... no i když. Nebudu ho zdržovat?... ne Jeone! On sám by ti to nenabídl kdyby spěchal!
,,Jestli ti to nebude teda vadit?" vytrhl mě z myšlenek. ,,Ne, vůbec ne. Jenom abych tě nezdržoval. B-byl bych rád."
Skvělí, ještě si u toho zakoktej. Fakt číslo Jeone! ,,Ne, to je dobrý." řekl a usmál se na mě. Pak jsme si začali povídat. Od toho co se stalo dnes, až po příběhy z dětství a trapné story, které jsem musel nejdříve zvážit. Zda mu je mohu nebo nemohu říct, abych se neztrapnil.

,,A proč jsi se vlastně nastěhoval sem?" vypadlo ze mě. ,,No můj otec se znovu rozvedl s mou matkou a už to nevydržel. Zabalil jsi svoje věci a s nimi mě."
,,Tak to mě mrzí, promiň." omluvil jsem se mu. Nechtěl jsem mu to připomenout, ale já o tom nevěděl. Stejně, je to slušnost se omluvit.
,,To je v pohodě." usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. Přijde mi jako bysme se znali už dlouho a mohli si o sobě a o svých problémech říct vše. I když na tohle mám Taeho. Určitě by, jak ho znám, žárlil. A kde vlastně je? Přijde mi jako bych tu už strávil mládí.

,,Ahoj Kookie!" křikl na mě, když vycházel ze dveří školy. ,,Čusky!" objal jsem ho. ,,Tak asi ahoj." pousmál se Chim. ,,Počkej. Tady máš moje číslo, když tak mi můžeš napsat a můžeme se sejít, pokud budeš chtít." řekl jsem a on si vzal papírek. Tae se na mě divně podíval. Moc dobře mě zná a ví, že bych nikdy nikomu komu nedůvěřuji, no prostě cizímu člověku, nedal telefonní číslo. ,,Tak ahoj Kookie." ,,Pa Chime" OK to znělo teple. Ale tak co, jsem teplej a nestydím se za to. No možná.

,,Kdo to byl?" zeptal se mě Tae, když jsem zvedal batoh ze země. ,,Jimin, náš nový spolužák. Přistěhoval se sem se svým otcem." vypadlo ze mě. ,,Líbí se ti?" Co to řekl?! Vždyť ho znám ani ne 24 hodin a už se mi má líbit?! Možná trošku? Nevím. ,,Ne to ne. Jen si rozumíme asi." ,,Tak to jo."
Jsem rád, že se mě na nic neptá. Za to si tak dobře získal mou důvěru. Nikdy nic moc neřešil a nechtěl se do toho moc rejpat, pokud to nebyla jeho věc.
Já jsem si hodil tašku na záda a vyrazili jsme do naší oblíbené kavárny, kam chodíme každé pondělí.

,,Co si dáte?" zeptala se nás paní, kterou tu vídám každé pondělí, jak jsem řekl. Pokaždé má vlasy svázané v drdolu a pokaždé se nás ptá stejně příjemným hlasem co si dáme. Jako by to nevěděla.
,,Prosím cappuccino a černou kávu, děkuji." Odpověděl jsem jí s úsměvem a otočil jsem pohledem zpět na Taeho, který upřeně zíral do mobilu.
Za 5 min jsme to měli na stole.
,,Kookie já..." ,, Ahoj Tae půjdeme teda... jejda pardon." Přišel k nám klučina menšího vzrůstu a se zářivým úsměvem na tváři. ,,Ahoj Hobi. Umm... tohle je Kookie." řekl mu Tae. ,,Tak ty jsi ten slavný Kook, o kterém se furt Tae zmiňuje." řekl a usmál se na mě.
,,Já jsem Hobi." dodal. ,,Jungkook" řekl jsem a úsměv oplatil.
,,Tae, půjdeme teda na tu pláž?" zeptal se Hobi Taeho. Ten se na mě smutně podíval. ,,Jen běžte, já už stejně musím domů." usmál jsem se na ně. Tae do sebe hodil rychle kávu, div se neutopil a zvedl se od stolu. ,,Tak dík. Vynahradím ti to jo?!"
,,OK, ale teď už běžte. Rád jsem tě poznal Hobi." ,,Já tebe taky. Čau"
,,Ahoj." Kafe jsem pomalu dopíjel a potom se zvedl od stolu a zaplatil.

-------------

Omlouvám se za aktivitu

Doufám, že to se mnou nevzdáte

I purple you all<3