All I Need Is You [JiKook]

4

   Vyšel jsem z kavárny. Domů se mi ještě nechtělo a tak jsem vyrazil přes město do parku. Usadil jsem se na lavičku naproti rybníčku. Zaposlouchal jsem se do zvuku přírody a zadíval se do lesknoucí se vody natolik, že se mi před očima přehrálo celé moje dětství odehrané tady. Vycházky s tátou a krmení labutí. Nikdy na to moc nemyslím. Asi bych se rozbrečel ale to přece kluci nedělají.

,,Pomoc!" uslyšel jsem. Zvedl jsem se a namířil k místu odkud se křik ozval. Když jsem doběhl poblíž z dálky jsem poznal Saehyunga. Blíž už jsem poznal i blonďáka, který byl uvězněn zády ke stromu a čelem k tomu blbci. Rozběhl jsem se, a silou do Saehyunga narazil. On díky tomu, že mě nepostřehl, spadl na záda a vyjekl. ,,Jsi v pohodě?" zeptal jsem se Jimina, který ležel na zemi skopaný. Moc v pohodě teda nevypadal. Tekla mu z nosu krev a držel se za břicho. ,,Můžeš vstát?" On kývl a já mu pomohl se postavit a odešli jsme rychle od osudného místa. ,,Bolí tě něco?" ,,Ne, asi jsem v poho-Au!" Podlomila se mu kolena a já ho jen tak tak stihl podepřít, aby nespadl. ,,Zavolám záchranku jo?" oznámil jsem mu a on hned zpozornil ,,Ne jen to ne prosím." ,,Ale takhle to nejde Jimine. Jsi celý pomlácený. Možná máš zlomený nos a nebo něco horšího." ,,Já nemám rád záchranky. Prosím. Potřebuju jen domů." ,,Ne!"

Po chvilce domlouvání jsme se rozhodli, že půjdeme k nám a moje mamka se na něj podívá. On s tím nakonec souhlasil. Musel jsem ho podepřít. Držel se furt za břicho. Ani nevíte jak moc mám velký strach, aby to nebylo nic vážného. Přísahám, že až Saehyunga uvidím, tak ho nepozná ani jeho vlastní máma.
,,Posad se. Zuju ti boty." nabídl jsem mu. Přišlo mi to slušné. Přeci jen... , ale tak co. ,,Děkuju."   
řekl a pousmál se. Já mu úsměv oplatil. ,,Ahoj mami jsem doma. Mám tu kamaráda." ,,Ahoj -bože co se ti stalo?!" podívala se na Jimina. ,,Mami to teď neřeš. Někdy ti to řeknu. Prosím pomůžeš mu?" řekl jsem. Opravdu nemám náladu jí to tady, jak asi bude chtít, do podrobna popisovat. S jejími otázkami navíc by to trvalo klidně i půlku dne. ,,Ovšem. Samozřejmě."

,,Pojď sem a sedni si." řekla a ukázala na pohovku. On se s tichým syknutím posadil. ,,Tady máš něco na ten nos..." řekla a podala mu navlhčený kapesník a balení navíc k tomu. ,, ... a teď tě prosím...sundej si tričko."
On se na ní překvapeně podíval. Nedivím se mu. Taky bych se nechtěl svlékat před úplně cizím člověkem. Nakonec si ale triko po chvilce sundal. OMG. To vypracované břicho. Měl jsem sto chutí se roztéct, ale nemůžu. ,,Zlato přinesl bys mi prosím ručník a namočil ho do studené vody?" ,,OK." Šel jsem do koupelny a vytáhl můj oblíbený ručník a strčil ho pod ledovou vodu. Trochu jsem ho vyždímal a vydal se zpět do obýváku. Mamka mezitím co jsem byl v koupelně položila Jimina na záda a podložila mu hlavu polštářem. Chudák Jimin měl na břichu velkou otlačeninu od kopanců, které dostal od toho blbce! Přísahám až ho uvidím tak mu tu hlavu urvu! ,,Dík." řekla mamka a vzala si ode mě mokrý ručník. ,,Bude to možná malinko nepříjemné a je to studené, ale ránu ti to ochladí"  upozornila ho mamka a položila mu mokrý ručník na břicho.

,,S-ah" ,,Dobrý?" ,,J-jo", odpověděl mamce. ,,Sůšo, prosím přineseš mi z lékárničky mastičku? Je zelená a má vroubkované víčko." Za tu moji přezdívku bych ji nejradši zabil. Nemusí ji vytahovat před kamarádama. I když mi ta přezdívka vůbec nevadí. Dal mi jí táta, když jsem si hrál se sestřenicí na kuchaře a dělali jsme z bláta sušenky. Když jsme je pak rodičům donesli tak jsme jim oznámili, že jsme jim udělali "sůši" (jakože sušenky) a Táta na to: ,,I ty moje Sůšo" Ta přezdívka se mi tak zalíbila, že ji mamka někdy kvůli mojí tehdejší oblíbenosti, vytahuje doteď. ,,Jak se jmenuješ?" vypadlo najednou z mamky. ,,Park Jimin." ,,Jsi syn Parka? Toho milionáře ze Seoulu?" vyhrkla na něj s překvapeným výrazem mamka. ,,Ano", řekl zamlkle a srazil pohled na zem. Já u toho mamku probodával pohledem. ,,Promiň, nechtěla jsem tě urazit, jen jsem o něm slyšela. Byl v televizi, víš." To jsi to ulehčila. Nemá rád, když jeho či jeho otce ukazují v televizi.  ,,To je v pohodě." odpověděl po chvilce a zvedl pohled ke mě. Já se na něj s omluvným výrazem podíval a on se na mě usmál. Má hezký úsměv. Hezké rty. K zulíbání.

--------------------

Omlouvám se, že je kapitola kratší než obvykle

Nemám moc nápadů

Každopádně děkuju za podporu

I purple you all<3