,My ale nejsme stejní.'
,Ty se po jeho smrti necítíš naprosto sama?'
,Sama? Mám Harryho a Ginny, moje děti, celou rodinu Weasleových. Já nejsem sama, oproti tobě!'
,Tak co tě sem přivedlo?'
·◦Plánováno 5 částí příběhu◦·
▲ Vhodný pro 15+
▲ Mezi Drac...
Pochyby. Pochybujeme, zda jsme vše udělali správně a jestli jsme některé věci vůbec měli udělat. Otázka je však jiná, a to, jestli svých rozhodnutí litujeme. Pokud ne, musíme pochyby hodit za hlavu. Říká se to snadno, ale co když jsme udělali něco, co opravdu není správné a přesto toho nelitujeme?
Na hradě měla většina studentů poslední hodinu před obědem, Scorpius s Albusem měli být na hodině obrany proti černé magii a tak Harry v podobě Albuse zariskoval a vydal se více vyšetřovat po chodbách, kdyby zaznamenal cokoliv podezřelého. Jeho šestý smysl ho zavedl k točitému schodišti.
„Pane Pottere, neměl byste být náhodou na hodině?" ozval se z vrchu schodiště hlas a Harry ztuhl, připadal si jako malý chlapec, kterého opět někde nachytali, že se toulá. Dolů po schodišti za ním došla ředitelka McGonagallová a Harry se neubránil mírnému úsměvu, bylo tomu již spoustu let, co ji viděl a on ji viděl rád.
„Chápu, že to musí být zábavné, ale měl byste se raději věnovat studiu," pokárala jej za jeho úsměv. Harry rychle zakroutil hlavou, „omlouvám se, nemyslel jsem to tak. Ihned se vypravím na hodinu," řekl, ale nějak se nemohl odtrhnout, chtěl by si s ní promluvit, „paní ředitelko," oslovil ji místo toho, aby kamkoliv odcházel a ona na něj pohlédla, jakoby Albuse nepoznávala.
„Ano, pane Pottere?" vyzval jej k otázce.
„Co se na škole poslední dobou děje?" lehce ztišil hlas a McGonagallová jednou dlouze mrkla oběma očima a potom se zhluboka nadechla.
„Jistě jste si již něčeho všiml, ještě aby ne, máte to v krvi," poznamenala, protože s Harrym odmalička řešila složité věci okolo kouzelnického světa, chránila ho před nástrahami pána Zla a nakonec všichni po jeho boku vybojovali závěrečnou bitvu na těchto pozemcích. Harry na ní rozpoznal její rozpoložení a uvolnil obličej, ve kterém McGonagallová mohla poznat veškerou tíhu války, která se na jeho výrazu tváře podepsala i skrze změněný obličej jeho syna.
„Doporučila bych návštěvu Prasinek, studenti si velmi chválí nový podnik otevřený na rohu Špidlaté ulice, ale znáte to, tyhle nové věci, některé studenty to nepřitáhne, například ne zmijozelské, nejsou tak otevření novým věcem. Možná byste tam měl vzít nějaké své zmijozelské spolužáky a porozhlédnout se," poradila mu a rozhodně nebylo obvyklé, aby ředitelka nějak významně podporovala studenty v takových činnostech. Harry vše moc dobře pochopil, jeho tvář zůstala vážná, „děkuji, paní ředitelko, mohl bych tam vzít jednoho svého spolužáka z koleje," odpověděl, načež se McGonagallová usmála a v očích se jí zračil dávný sentiment, „věřím, že už je dost starý na to, aby vám pomohl, kdybyste se dostal do potíží," poznamenala, „čas nezastavíme," povzdechla si a přistoupila k Harrymu v těle Albuse, jemně se podívala na jeho téměř připlesknutou patku na čele, „jste dnes rozcuchaný jako byste na čele něco schovával, pane Pottere," pousmála se znovu, Harryho zlozvyk stále schovávat jizvu ho neopustil ani po letech.
„Těžké ráno," odpověděl Harry a uvědomil si chybu, kterou udělal, pokud se chce vydávat za Albuse a proto si teď černé vlasy vytáhl krapet nahoru.
„Tak jen pokračujte," vydechla McGonagallová opět a lehce se natočila k Harrymu bokem, chystala se odejít, „věřím ve vás, že nedopustíte, aby se v tomhle hradě opět děly zlé věci, pane Pottere, dávejte na sebe pozor," rozloučila se s ním.
„Spolehněte se, Minervo," oslovil ji familiárně, aby jí potvrdil, že je to skutečně on a rozloučili se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
