𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(６) Strach

Strach. Prostupuje každým z nás, obaluje, způsobuje paniku, ztuhlost těla, bývá tak velký, že se celé tělo chvěje. Působí chvíli nebo dlouho, vytváří pochyby, tíživou atmosféru. Miliony forem strachu mají stále stejnou příčinu – strach o život – ať již vlastní nebo cizí. Co nás v životě skutečně žene dopředu? Mohl by být strach ten nejlogičtější důvod, proč všechno děláme? Nejsou to potřeby, co nás ženou kupředu, jak se všude učíme, ale strach z hladu, zimy, choroby, osamělosti. Jedním takovým strachem se náhle naplnil i starý byt s tmavě hnědou prkennou podlahou, kde se objevili dva přemístění kouzelníci a ta podlaha pod jejich vahou zavrzala. Draco nyní již zakřičel bolestí, stále ležel na zemi na zádech, přenos mu v jeho stavu způsoboval velké obtíže a utrpení. Z jejich kabátů se staly zpátky dva tenké útržky látky.

„Žádná zaklínadla," řekl těžce, tlačil na Hermioninu ruku, která byla na jeho ráně.

„Jak tě mám potom zachránit? Chceš snad zemřít?" vyhrkla Hermiona, „proč si to vůbec udělal, ty hlupáku, měla jsem ochranné kouzlo, nic by se mi nestalo!" plna bolesti na něj křičela, byla celá napjatá strachy. Draco měl přišpendlenou hlavu k zemi, jak se kroutilo jeho tělo bolestí, „mám v sobě lektvar, drží mi krev uvnitř těla, proto nekrvácím," měl pravdu, z jeho rány nevyšla ani kapka krve. O tomhle už Hermiona slyšela, někteří kouzelníci se takto jistili, aby po nich nikde nezůstala kapka krve a nemohli tak být vystopováni, když se použije zaklínadlo na odhalení identity skrze krev. Draco svíral křečovitě hůlku, ale dokázal s ní soustředěně udělat několik koleček ve vzduchu, kde se vprostřed zjevila malá ampulka se zeleným obsahem, jež Draco polapil mezi dva prsty.

„Potřebuji se dostat do vody, je..." zaskučel bolestí, „je tu voda?"

„Voda?" zašeptala Hermiona a s velkou rozvážností uvolnila tlak na jeho hrudi, žádná krev se opravdu nelinula. Zanedlouho zavolala, když prohledala byt, „je tu vana," a přiběhla nazpět. Draco se již pokoušel vstát, „musím se do ní dostat," zaskučel, tiskl si k tělu ampulku, Hermiona ho podepřela pod ramenem a společně se dostali do koupelny se starodávnou bílou vanou na mosazných nožkách stojící uprostřed prostorné koupelny.

Voda tekla z kohoutku největším proudem a vana se postupně napouštěla. Draco rozechvělými prsty odšpuntoval ampulku s lektvarem a nalil ji celou do vody.

„Je to zelené," podotkla Hermiona spíše pro sebe, ale Draco ji zaslechl, přeci jen ho stále podpírala, takže byla těsně u něj, „a to je špatně?" prohodil dotčeně, než se rukou přesunul ke knoflíkům své košile. Jeho prsty však zjistily, že ve svém stavu si nebude schopen jednotlivé knoflíčky rozepnout, zatáhl proto za ně až se košile po celé délce rozškubla a knoflíky se rozletěly a rozkutálely po celé koupelně. S napůl oblečenou košilí se sesunul do vany. Jeho rána v kontaktu se zelenou vodou začala syčet, až Draco znovu vyjekl bolestmi, ani si nevšímal Hermiony, která z něj strhla zbytek košile a ještě mu pomohla z bot, aby špína z ulice nenarušila působení kouzla ve vodě. Namočený i s černými látkovým kalhotami se brzy ve vodě uvolnil od muk, která zažíval. Zavřel oči a vypadal jakoby spal.

Hermiona se z vypjaté situace velmi vyčerpala, klečela u vany, jednou rukou se držela jejího okraje. Po očku kontrolovala Draca, aby se nesesunul hlavou pod vodu, kterou už před nějakou dobou vypnula, protože vana již byla plná. Lektvar se v množství vody rozptýlil, takže působila jemně nazelenale. Ona hleděla před sebe, snažila se pobrat vše, co se za dnešek stalo a zároveň nechtěla myslet vůbec na nic, jen si prohlížet velké kachle, kterými byla koupelna vykachlíčkovaná. Nechtěla si ani přiznat, jak velký kámen jí spadl ze srdce tím, že Draco přežil.

„Zapomňovačka Hermiona Grangerová, čehopak se ještě dožiju?" promluvil Draco tiše a otevřel těžce oči, víčka měl padlá. Čarodějku tak probral z lehkého klimbání, „byla to nabídka od ministerstva," pokusila se o znavený úsměv.