𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(１７) Lektvary

Lektvary, lektvary, lektvary, může existovat horší předmět? Možná to tak původně bývalo za panování Severuse Snapea ve sklepení, nejhorší předmět pro nebelvíry. Časy se však změnily a lektvary se staly velmi navštěvovanou hodinou, byl tu nový profesor, nastoupil až teď od ledna. První dojmy studentů říkaly, že je trochu šašek, ale to měli studenti přeci nejraději, ne?

Draco vstoupil do sklepní učebny a mezi dveřmi se zarazil, za učitelským stolem plným lektvarů stál Blaise Zabini, jeho bývalý zmijozelský spolužák. Kouzelnický svět je opravdu malý a Bradavice ještě menší, Draco by si nikdy nepomyslel, že tu na něj natrefí. Bývali vcelku dobří přátelé, Blaise hodně mluvil a Draco se jeho poznámkám buďto smál nebo jen mručel, podle toho jakou měl náladu.

„Tak pojď pojď do třídy, blonďáčku, děláš, jako kdybys viděl ducha," zazubil se Blaise a popohnal ho, Draco rychle poslušně přešel do zadní části učebny, kde by ho nemělo být příliš vidět. Zanedlouho si jej našel Albus, již pravý Albus, „proč jsi tak vzadu?" špitl k němu. Draco se usmál, v nejlepším by potřeboval, aby Harry s Hermionou dokázali zabavit oba kluky, ale měl by to zvládnout i s ním.

„Změna prostředí někdy prospěje," vymluvil se mu. Hodina už začala.

„Vítám vás, studenti, my spolu máme teprve třetí hodinu a ještě jsem si vás všechny nezapamatoval, ale mám tu seznam," položil ruku na pergamen před sebou na stole, „takže vidím tu Fitzpatricka, Gallovou, oblíbenou dvojici Malfoy a Potter," ušklíbl se při tom Blaise a Draco viděl, jak se té ironii upřímně směje a pokračoval dál ve čtení jmen studentů.

Potom začali vařit vcelku jednoduchý lektvar, bylo vidět, že Blaise jako nový učitel nechce na své studenty přijít hned s něčím těžším, takže Draco měl čas z jednotlivých polic, do kterých chodili všichni studenti pro přísady, vždy nenápadně vzít i další, které potřeboval pro svůj poutač zla. Albus se k němu přiblížit, „tak co Vánoce? Ještě jsi mi neřekl, jestli si Rose ukázal svoje," rozhlédl se, než to vyslovil, „koště." Draco ustal v přípravě receptu, krapet se zhrozil, jestli se může jednat o nějaký chlapecký dvojsmysl. Koště?

„Ne," odpověděl stroze a pokračoval v přípravě receptu, potřeboval, aby si jej Albus tolik nevšímal a on mohl pokračovat v přípravě vedle u drobného kotlíku.

„Ne?" zeptal se zaujatě Albus, „vždyť jsi říkal, že určitě ano nebo ona nechtěla?" vyzvídal dál od svého kamaráda a Draco netušil co říct, vzhledem k tomu, že neměl jistotu, o čem je vůbec řeč, „nespěchám na to," odpověděl raději neutrálně. Později musí zjistit, co se to vlastně mezi Rose a jejím synem skutečně děje. Albus se k němu přisunul ještě blíže, až se mu díval přes rameno.

„Co si tam špitáte, hrdličky?" zavolal na ně posměšně chlapec od druhého stolu a Albus sebou trhl, Draco se jen zamračil, ale věnoval se drobnému kotlíku. Byla pravda, že by se nemusel na něj Albus tolik lepit, to by určitě ocenil. Chlapce od vedlejšího stolu si nevšímal. Neznal ho, ale byl to syn od Cho Changové, byl velmi vysoký, urostlý a velmi pohledný jakoby ho měla Changová s asijským modelem z časopisu. Mezitím profesor Zabini na moment odešel z hodiny, nejspíš pro něco musel zajít, proto se do nich kluk naproti tak pustil.

„Albus Potter musí opisovat? To nový profesor neuvidí rád," chrlil na Albuse chlapec v nebelvírském hábitu. Albus se zamračil, „věnuj se vlastnímu kotlíku, Fengu," zamručel a zavrtal se do své učebnice lektvarů, ale za chvíli opět pokukoval po Scorpiusovi, on mu často pomáhal v lektvarech, ale dneska se zdál jeho nejlepší přítel značně nevrlý. Možná ho Rose odmítla a on to v sobě tak dusil, že se o tom raději ani nechtěl svěřit. Věčně upovídaný Scorpius však takový nebýval.