𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(２７) Kámen

Prostorné kamenné sklepení na Malfoyovském panství skrývalo nejedno tajemství. Co všechno ještě bylo nevyřčeno? Co všechno se skrývalo za kamenným pohledem? Byl to naopak pohled, jenž volal po zoufalé pomoci?

Hermiona tiše následovala nakrčeného posmutnělého muže před sebou těmito širokými chodbami. Stanuli před starožitnou skříní, na kterou Draco položil těžce dlaň, srdce se mu přitom znatelně sevřelo, přejel dlaní po pevném dřevě ke kulaté kličce a zatočil zápěstím. Dvoukřídlá skříň se před nimi otevřela a Hermiona zalapala po dechu, dala si ruku před ústa. Uvnitř stála Astoria Greengrassová, ztuhlá, potažená pevnou šedou kamennou krustou jako socha.

Draco hleděl do tváře své manželky, pukalo mu srdce, „nevěřil jsem, že se tohle někdy stane, pořád jsem to nemohl přijmout," pustil se do vysvětlování a Hermiona ani nepípla, jak byla oněmělá.

„Vybudovali jsme spolu rodinu a domov, měl jsem konečně pocit, že můžeme žít normálně a šťastně. Narodil se Scorpius a já se až cítil provinile, že mi je dovoleno pocítit takové štěstí a měl jsem pravdu, protože nás rozdělila tahle kletba. Zprvu zůstávala Astoria zkamenělá velmi vzácně, vždy cítila, že se to stane a chodívala se zavírat do této skříně. Později to došlo do fáze, kdy zkameněla každou noc," hlas se mu změnil, „ale každé ráno se vrátila za mnou nahoru do ložnice, lehla si do peřin vedle mě a já jí mohl popřát dobré ráno," do dolních víček se mu nahromadily slzy, „jenže jedno ráno se už nevrátila."

Protřel si oči.

Nevydržel se déle na ni dívat, zavřel proto skříň. Hleděl před sebe jako tělo bez duše, „starodávná rodina Greengrassů trpí pokrevním prokletím, jedná se o kletbu, která se může projevit jednou za mnoho generací a proměnit člena rodiny v kámen. Prokletí může udeřit v jakémkoliv věku a na moji Astorii tato kletba dolehla brzo. Je z ní živoucí fosilie."

Vědomí, že by mohl Astorii navrátit k životu, mu nedávala spát.

„Pojď odsud," pokynul zmučeně Hermioně, nechtěl déle setrvávat v kamenném sklepení. Oba byli myšlenkami naprosto jinde, procházeli kolem dlouhých sloupoví jako duchové až do společenské místnosti, kde byl stále vztyčen vysokánský vánoční strom.

Tělo Hermiony Grangerové se roztřáslo, „byla jsem," nadechla se těžce, „když jsem říkala..." zatmívalo se jí před očima. Byla naprosto vyčerpaná, jak psychicky tak fyzicky, už dnes v té jeskyni, do které doletěli po uvěznění mozkomora, se jí podlamovala kolena. S vypětím všech sil ještě dokázala s Harrym dopadnout Federica a po odpočinku i zvládnout sedět u večeře s Hiddingem, ale už byla na mrtvém bodě.

Draco si toho samozřejmě všiml a až neopatrně ji přitlačil ke gauči, aby si sedla a nesložila se mu tady uprostřed obýváku. Natáhl se po dece ledabyle přehozené přes opěradlo gauče a zakryl její ramena, protože se do jejího těla vkrádala zima z nedostatku životní energie. Pohladil ji po kudrnatých vlasech, ona seděla na gauči a on klečel před ní na zemi.

„Nemusíš nic říkat," uklidnil ji, chápal, že toho bylo dnes již na čarodějku příliš. Ona začala unaveně kroutit hlavou, chtěla mluvit, teprve teď od večeře cítila, že může upřímně říct, co potřebuje, „prosím, chci ti ve všem pomoct," opřela se znaveně rukama o jeho ramena, „a děkuju, že jsi za mnou přišel na pohřbu, bála jsem si to přiznat, ale bez tebe bych to nejspíš nedokázala. Ne určitě způsobem, jakým jsem dokázala přežít jeho smrt. Dáváš mi i naději, které si neskutečně vážím, ve své mysli cítím, že všechno může být jako dřív, že můžeme být šťastní," v očích měla slzy jako Draco před pár minutami.

„Bojím se, že jako dřív už to nejspíš nebude," zatnul zuby a zkroušeně sledoval čarodějku.
„Chci říct," zašeptal a přejel dlaněmi po jejích rukou, které se držely jeho ramen a pak jednu ruku zanechal na jejím koleni, „věřím, že můžeme přivést Rona i Astorii k životu, záleží mi na tom, aby žili. Nedokázal bych žít s myšlenkou, že mám možnost někomu dát život a nezkusil jsem to," utápěl se v oříškových očích, „ale ať už k Astorii cítím cokoliv, nemohu zapřít to, že se u mě něco změnilo," roztřásl se skoro stejně jako Hermiona.