𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(２０) Voda

Voda. Očišťuje, uzdravuje, obnovuje, ovlažuje, zároveň může ničit, topit, brát životy i domovy. Dává i bere. Představuje život i katastrofu, stejně jako každý jiný živel. Stačí kapka, malé množství, aby rostlina rostla, v proudu vody by však zhynula, a přesto bez ní by uschla. Jak důležitá je rovnováha. Myjeme si ve vodě ruce, abychom se zbavili nečistoty, jiní se v ní máčí, aby smyli své hříchy, nebo si jen potřebují osvěžit obličej před důležitým zápasem, když v nich nejistota a nervozita stoupá. Scorpius si prostřel oči vodou a podíval se na sebe do zrcadla, zhluboka dýchal a opíral se o umyvadlo před sebou. Kdyby jen tušil, že na stejném místě stál i jeho otec před několika lety, tato umývárna nějakým zvláštním způsobem přitahovala Malfoyovi při pochybovačných myšlenkách o sobě samém. Nešlo mu pouze o zápas, ten byl jeden z mnoha, i když pro něj byl historicky první a ze všech stran byl na něj kladen tlak, dokonce i ze strany spoluhráčů, viděl to, jak se na něj dívají a očekávají, že se jakožto Malfoy předvede. Navíc tam bude ona, Rose.

Mnul si ruce, popocházel po bílé umývárně, kousal se do rtu, za minutu vyrazí vstříc famfrpálovému hřišti, v klidu se převleče, bude dělat, že se jedná o normální tréning a nic se neděje.

Ještě minutku, prošlo Scorpiusovi hlavou, odhodlával se. Znovu přešel k umyvadlu a podíval se do zrcadla, v odrazu zahlédl, že za ním stojí nějaký muž. Prudce se otočil čelem k němu, „vylekal jste mě," vydechl, když si uvědomil, že před ním stojí jejich nový údržbář a tak se trochu uklidnil. Rozhodl se, že by už neměl déle před zápasem otálet a tak vykročil směrem z umýváren, ale údržbář vytáhl hůlku, „chvíli strpení, studente," řekl mu klidně a namířil na něj. Scorpius ztuhl a zbělal jako stěna, provedl snad něco?

Muž naproti němu nevypadal nijak hrozivě, byl ve středním věku, měl prošedivělé vlasy a milé oči, u spousty žáků byl v oblibě, vtipkoval s nimi a nikdo by ani nepomyslel na to, že by z něj měli mít snad strach.

„Jsem rád, že jsi tady, protože nás tu nikdo neuslyší," pousmál se údržbář, teď však hrozivý byl, udělal krok ke Scorpiusovi a než ten se stačil na cokoliv zeptat, bylo na něj použito řezavé zaklínadlo, které rozřízlo jeho kůži na zápěstí, a Scorpius sykl bolestí.

Na nic se neptal a už sahal po své hůlce, ale než to stačil udělat, byl znehybněn. Z jeho rány kapala krev, avšak zanedlouho se z kapek stala pravidelná úzká linie zářivě červené krve, která se ladně zvedla do vzduchu a zamířila směrem k údržbáři s již nachystanou lahví a to vcelku objemnou lahví na čistokrevnou čarodějnickou krev.

Scorpius pevně zatínal zuby, ale nemohl křičet ani si zavolat o pomoc, zatímco pociťoval nepříjemný a zrychlující tok jeho vlastní krve ze svého zápěstí. Vždyť ho ten muž chtěl vysát přímo před jeho očima a on se nemohl ani pohnout!

No tak, jak ho to otec učil? Jak má použít bezhůlkové kouzlo?

„Scorpiusi, nikdy nevíš, kdy se dostaneš do situace, že u sebe nebudeš mít svoji hůlku. Bude to situace, kdy si tím můžeš zachránit vlastní život anebo život někoho blízkého. Tak a teď znovu," promítl se mu v hlavě hlas jeho otce Draca, který s ním právě tohle občas procvičoval. Jak se však má soustředit a vyslat proti někomu bezhůlkové zaklínadlo, když to sotva zvládal v bezpečí domova pod vedením otce?

Snažil se protikouzlem uvolnit své ztuhlé tělo, aby mohl polapit svoji hůlku, ale akorát zamručel bolestí, více zvuku z jeho hrdla nemohlo vyjít. Pocítil štiplavou bolest na několika místech svého těla, pořezal se. Lépe řečeno, čím více se bránil kouzlům údržbáře, tím více jeho zaklínadlo útočilo a způsobovalo mu další zranění a bolesti.