𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(３２) - Sienská přepadovka - Únor 2021

Únor 2021

Venkovní dětská houpačka se pohupovala ze strany na stranu, zvedající se vítr si hrál a profukoval její konstrukcí, třásl s nitkami, které se uvolňovaly na pevném laně držící houpačku. První drobné kapky deště dopadly na dřevěné tělo houpačky a utvořily na něm tmavé flíčky. Šedé boty rychle prošly kolem zmiňované houpačky v místním parčíku, dotyčný spěchal a ještě si doupravoval narychlo nasazené kožené rukavice. Kolemjdoucí postarší muž svraštil čelo v takovém zkoumavém výrazu, když procházel naproti světlovlasému čaroději, ten mu rovněž neverbálně odpověděl otráveným výrazem. Byl snad tady oblečený příliš nóbl?

Když byl muž za jeho zády, ještě znechuceně zavrtěl hlavou, jelikož se nacházel v jedné ze smíšených čtvrtí Londýna, kde se mísily kouzelnické a mudlovské rodiny. Nemohl si pomoct, ale taková místa nesnášel, v něčem mu to nepřipadalo správné. V těchto čtvrtích mnozí mudlové sice o přítomnosti kouzelníků věděli nebo spíš tušili, jaké rodiny byly kouzelnické a vznikaly potom menší spory. Kouzelníci se nemohli ve zdejší komunitě projevovat jen tak na ulici, protože by za to schytali vystrašené nebo výstražné pohledy od svých mudlovských sousedů, takže tu byli prakticky utlačováni a víceméně mezi některými rodinami panovala napjatá atmosféra.

Přitáhl si popruh tašky více na rameno a popotáhl nosem v tomhle sychravém anglickém počasí. Vyšel dva schůdky k vínově zbarveným dveřím, drobné kapky deště dopadly na jeho rozepnutý tmavě šedý kabát. Zaklepal rozrušeně na dveře.

Zanedlouho se vínové dveře otevřely, aby spatřil překvapený výraz Hermiony Grangerové.

„Našel jsem je, lokalizace byla dokončena," pověděl s vážným výrazem ve tváři. Čarodějka se rozhlédla ze dveří po sousedství, zda je někdo nesleduje, „pojď dovnitř," pozvala jej. Prošli úzkou chodbou do obýváku, „tvé lokalizační kouzlo je našlo, jsou v Sieně a bydlí na ulici del Vecchietta," vysvětlil, kde se nachází Federicova rodina.

„Dobře, ale říkala jsem ti, že mi máš napsat předem, Draco," podotkla a semkla rty mezitím, co on mluvil. Draco z ramene stáhl tašku a přidržel ji na opěradlu gauče, aby nemusel nést celou její váhu, „nechtěl jsem, aby se o tom někdo dozvěděl, nebudu ti psát takové informace," zamračil se.

„Nebuď tak paranoidní vůči ministerstvu," povzdechla si, „dej mi minutu, musím do kuchyně, zrovna jsem si vařila oběd, nepočítala jsem s žádnou takovou akcí dneska," protáhla se mezi ním a gaučem ke dveřím a Draco nasál její vůni, stejnou, která zůstávala v povlečení jeho postele. Charakteristická vůně domova se navzájem prolínala v domovech obou, když se teď na oplátku v Hermionině obýváku začínala rozprostírat vůně pánské voňavky.

„Ministerstvo nehodlá pomoc, víš, že mám pravdu, sama si říkala, že Federica stále jen vězní a nikdo se nesnaží případu přijít na kloub, mají pocit, že je všechno vyřešené," zavolal za ní a zatím otevřel brašnu, ve které se prohrábl, „jinak dneska bude k obědu pizza," zavolal znovu, když se neozývala.

Hermiona mívala v pondělky volno, pokud se nedělo něco zásadního a tak Draco dnešního dne využil, aby ji navštívil. Zarazil se a rozhlédl se po obýváku, s přimhouřenýma očima skenoval okolí, uvědomil si, že je to vůbec poprvé, co je u ní doma. I když ji už párkrát doprovázel kousek po ulici k domu a potom se zase z polokouzelnické čtvrti přemístil k sobě, nikdy uvnitř nebyl.

Měla tu tmavě modrou sedací soupravu a spoustu šedých doplňků a nábytku ze dřeva natřeného na pastelově šedou. Televizi v rohu a na komodě rodinné fotky, ze kterých rychle strhl pohled. Bylo mu nepříjemné vidět rozzářené tváře na rodinných fotografiích, kde byla ona bok po boku se zrzavým čarodějem. Nevěděl ani proč to tak bolelo.