𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(２４) Svoboda

Svoboda. Být svobodný. Co to přesně znamená? Rodíme se svobodní do světa svázaného pravidly anebo jen díky pravidlům můžeme svobodně vykonávat, co chceme? Neustále po ní voláme, jiní říkají, že jí máme dost. Máme mnoho podob, stejně jako mnoho podob nesvobody – politické systémy, klece, možná i manželství. Mohou být dva svobodní lidé naprosto svázáni manželskými povinnostmi z minulosti? Dokud vás smrt nerozdělí, říkává se a tohle slyšeli Draco i Hermiona, když skládali své sliby Astorii a Ronaldovi. Jenže co když existuje způsob, jak smrt zvrátit? Zmijozel a nebelvírka by se dokázali posunout dál, ale copak by je pak až do smrti nehlodalo svědomí, že promarnili šanci navrátit lidské životy zpět?

Je ještě mnoho myšlenek, které musí projít jejich hlavami a první je začaly nahlodávat již nad bradavickým jezerem. Draco trochu zrychlil, aby už byli nad vodou, vysvětlil čarodějce, jak se z jezera s Harrym dostali a ona vytáhla hůlku, aby roztříštila led a následně ve vodě pod nimi vytvořila vodní vír, „támhle to je," vyhrkla a fascinovaně hleděla na otvor v jezerním dně. Snesli se dovnitř.

Draco se postavil na nohy, téměř se mu podlomila kolena, měl ztuhlé svaly od zběsilé jízdy a navíc změna jeho těla zpátky na čtyřicetiletého kouzelníka nebyla žádná sranda. I Hermiona vedle něj se zdála za celý den značně unavená. Události na famfrpálovém hřišti z nich vysály poslední zbytky energie.

V jeskyni pod jezerem Federico nebyl, ani loďka tu nebyla.

„Je to horší než jsem si představovala," zastavilo se jí srdce při pohledu na hlavou dolů visící studenty, zalapala po dechu a opatrně k nim přišla, aby si je prohlédla. Tvářila se lítostivě. Copak tohle někdo mohl provést takovým dětem? Draco polkl, neměl slov, děsilo ho to stejně jako ji, když si představil, že nebýt jich, jeho Scorpius by tu už visel taky.

Prohledal malou laboratoř, nalezl odpovídající zátku a zašpuntoval lahvičku s uvězněným mozkomorem, kterou celou dobu držel a teď si ji schoval do vnitřní kapsy zeleného sportovního hábitu. Předtím si neuvědomil, jaký tu byl zdroj světla, ale nyní si povšiml rozmístěných ampulí s kovovým podstavcem, v nichž intenzivně svítila modrá tekutina s převalujícími se ještě tmavšími modrými kousky.

Zalistoval v hnědé alchymistické knize ležící otevřené na stole, přetočil ji na první stranu a přejel prsty po okraji stránky, zašeptal si pár ingrediencí, které byly potřeba k osvobození studentů. Ani si při svém soustředění nevšiml Hermiony, která se mu dívala přes rameno s hlubokou vráskou mezi obočím.

„Vlašský ořech," přečetl Draco, „snad ho tu někde má ten mudla," jeho slova byla plná nenávisti vůči Federicovi. Jeho nenávist Hermionu zasáhla, zrovna se natahovala, aby se jemně dotkla jeho paže, ale stáhla ruku zpět. Může tento případ otočit Dracovo nynější umírněné smýšlení o mudlech? Nedivila by se, měl by na to plné právo. Mudla se dostal do Bradavic, mudla unesl studenty, mudla ovládal mozkomora, mudla ohrožoval všechny na škole a v neposlední řadě byl kvůli němu napaden jeho vlastní syn. Co si potom bude myslet o ní a o jejích mudlovských rodičích? Zavrhne Rose? Promluví Scorpiusovi do duše, aby si raději její dcery nevšímal?

„Najdu ho," podotkla k vlašskému ořechu a nasucho polkla, přešla k polici, která se tvářila, že sloužila k uschování ingrediencí. Draco mezitím začal chystat další věci, které byly potřeba k vytvoření suché směsi, do které se položí špička hůlky a pronese zaklínadlo.

„Draco, dnes tam v umývárně," špitla Hermiona.

„No, nechci o tom teď mluvit," zamručel Draco podrážděně, stáli k sobě zády zhruba tři metry od sebe, Hermiona se natahovala na špičky k vrchním policím a on se ohýbal v zádech nad tlustou knihou. Předpokládal, že se ho chce ptát na kletbu, která se nepromíjí.