,My ale nejsme stejní.'
,Ty se po jeho smrti necítíš naprosto sama?'
,Sama? Mám Harryho a Ginny, moje děti, celou rodinu Weasleových. Já nejsem sama, oproti tobě!'
,Tak co tě sem přivedlo?'
·◦Plánováno 5 částí příběhu◦·
▲ Vhodný pro 15+
▲ Mezi Drac...
Domov. Je místem, kam se každý těší. Od dětství je to místo našich rodičů, kde nás vychovali a kde jsme si našli první přátele. Každý má později vlastní definici domova. Někteří si jej vybudují, pevné základy, šikmá střecha, velká zahrada a jiní říkají, že domovem není místo, ale lidé. Velmi často to bývá opravdu místo, kde se nachází vaše rodina, ať už pokrevní nebo nejbližší přátelé, ze kterých se stala rodina. Jak to už chodí ve většině rodin, tohle místo, tento domov, nemusí se v něm udávat pouze šťastné události, občas v místech s názvem domov nalezneme i to největší utrpení, které si jiní nedokáží představit. Je to místo, do kterého se přicházíme vybrečet a zahojit rány a přečkat ty nejtěžší časy. Hermiona Grangerová takové místo hledala odmalička, od doby, co se dozvěděla, že není obyčejná smrtelnice, ale v jejích žilách proudí magie, dostala druhý domov jménem Bradavice. A tak se stala dítětem mezi dvěma světy, mezitím co někteří pocházeli ze smíšených rodin, tedy z rodin takzvané dvojí krve, ona byla dítětem, jejíž rodiče neměli s kouzelnickým světem žádné dočinění. O čistokrevných ani nemluvě. Od té doby proto hledala svůj domov, něco vlastního, kde se nebude cítit divně, měla pocit, že jej nalezla s Ronem ve společném bydlení a v dětech. Jenže domov, ve kterém bývala s Ronem, se změnil, protože on tu nebyl.
Několikrát navštívila Harryho a Ginny i s dětmi, mluvili, potřebovali o tom všichni mluvit. Jen s nimi se dokázala cítit lépe. Rose a Hugo měli brzy odjet zpátky do Bradavic a připravit se na zkoušky před Vánoci, doufala, že profesoři k nim budou shovívaví. Už teď se těšila na jejich brzké navrácení na vánoční svátky.
Dostala i dopis od Draca s tmavou téměř černou pečetí zdobenou plastickým symbolem M, kde je zval na své panství. Dlouho o tom uvažovala, jestli jeho pozvání přijmout, protože se jí zdálo opravdu divné, že by se měli spolu scházet na oběd. Nechtěla by to zbytečně před Harrym tajit, on sám by se na ni díval s otevřenou pusou, kdyby mu o pozvání řekla a kdyby skutečně šla.
Jenže on neprožívá to co ona, sice trpí, ale nepřišel o svoji drahou polovičku, nezůstal s dětmi sám. Nemohla tohle Potterovým říct, jelikož Ginny, Ronova sestra, by řekla, že oni přeci netrpí o nic méně, bylo by od ní sobecké to říct.
Myšlenky ji znovu zavítaly k Dracovi, od pohřbu ho dokázala chápat úplně jinak, byla ve stejné kůži jako on. Toužila se zastavit a nezávazně si povídat, zapomenout a žít momentem. Toho dne před obchodem z něj cítila naprosto stejnou potřebu komunikovat jako ona.
Opatrně dceři nadhodila ten návrh, ale ona to odmítla, sama nechápala matčiny pohnutky se znovu setkávat se starším Malfoyem. Jejich debata sklouzla někam naprosto jinam.
„Co vlastně vůbec ví o tvých rysech, mami?" zeptala se s neskrývaným zájmem dcera a založila si ruce na prsou. Hermiona pootevřela rty, „jak to myslíš? No přeci jsme se znali, potkávali se," odpověděla.
„A jak konkrétně jste se setkávali vy dva, mami? S panem Malfoyem," zdvihla obočí, v takových chvílích jí připomínala Rona a jeho roztomilou a neskrývanou žárlivost.
„Co mi tu naznačuješ, mladá dámo?" přestávalo se jí líbit, kam se rozhovor stáčí, a nasadila na ni krapet ostřejší tón. Rose se zastyděla, že o matce tímto způsobem přemýšlela, „promiň, samozřejmě vím, že strýc Harry a táta neměli Draca rádi odmalička a ty jsi nebyla výjimkou. Napadlo mě pouze, jestli ses Dracovi nelíbila a tím pádem se choval zle ke klukům a později i k tobě, protože jsi ho odmítala," prozradila Rose svoje domněnky, „vlastně jsem si i myslela, že jsi s ním něco měla před tátou," uhnula raději pohledem.
Z Hermiony vyšel dušený smích, „neboj se, opravdu se nic takového nedělo, ani mi nepřišlo, že by byl do mě v dětství zakoukaný, myslím, že jeho otec by mu to přísně rozmluvil a možná..." zadrhla se, „možná když řekl o mě doma Luciosovi..." zadrhla se znovu, „tehdy v obchodě," Hermionina tvář zvážněla, při pohledu na ni by každý poznal, že zavítala daleko do říše velmi starých vzpomínek.
„Ach a vy musíte být slečna Grangerová. Ano, Draco mi o vás všechno vyprávěl," – Lucius Malfoy
„Jistě, znám ji, Scorpius o ní doma mluví," – Draco Malfoy
Vzpomínkami se ztratila do opravdu dávné doby.
„Promiň mami, nechtěla jsem ti přivodit ošklivé vzpomínky, jsem blbá, je toho na nás teď moc," Rose se zkroušeně podívala, musela se tím matky opravdu dotknout.
„Ne to nic, zlatíčko, žádné špatné vzpomínky," pokusila se o úsměv, ale spíš byla zmatená a rozpačitá. Odmítala si připustit, že by na domněnkách její dcery byla jen hrstka pravdy.
„Mami? Mohu se zeptat na poslední věc?" zeptala se opatrně Rose a Hermiona jen přikývla. Rose na ni hleděla opravdu vážně, jakoby jí na srdci ležela obrovská tíha a potřebovala se jí zbavit.
„Kdy se z pana Draca Malfoye stal Smrtijed, v kolika letech?" nadechla se pomalu a těkala pohledem sem a tam po obličeji matky, ta nasadila tvrdý výraz, „v šestnácti," odpověděla. Rose se stáhla, nervózně popošla po kuchyni, „možná bych mohla dát Scorpiusovi šanci, přijmout pozvání na ples a tak," přemýšlela nahlas, ale Hermiona se zamračila, „ne, Rose, to co bylo mezi mnou a Dracem se absolutně nedá srovnat, to co existuje mezi tebou a Scorpiusem. Nemůžeš to srovnávat a rozhodně se do ničeho nenuť. Nikdo se už Smrtijedem nikdy nestane a ty rozhodně nemusíš brát osudy druhých lidí na svá bedra," vzedmul se v ní mateřský ochranitelský instinkt, až jí to samotnou překvapilo, stejně tak Rose, která se vzápětí široce usmála, „ale ne, do ničeho se nenutím, vlastně mě to nezabije. Je milý, až moc upřímný, a trochu praštěný, ale co já mám mluvit o praštěnosti, když měl můj táta obchod s žertovnými předměty?" pohodila s rukama do vzduchu.
Ano, s obchodem ještě musela začít Hermiona pomáhat Georgovi, na její hlavu se snesla spousta další zodpovědnosti, která ji alespoň trochu dokázala přivést na jiné myšlenky. Týdny ubíhaly a Rose s Hugem museli odjet do Bradavic. Na téma Malfoy už nepřišla řeč, ženy se shodly na tom, že ztráta jejich Rona jim nejspíš zatemnila úsudek.
Děti byly pryč a teď už doopravdy dům Weasleyových osaměl. Dokázala to vydržet ještě několik dlouhých dnů, opravdu se velmi snažila. Nastavila si denní rutinu, chodila brzy spát, z počátku dokázala spát pouze v pokoji Rose, protože v manželské posteli to nedokázala. Až se jednoho večera odhodlala a lehla si do velké postele. Vzbudila se několikrát, rukama šátrala po prázdném místě, kde by mělo ležet Ronovo spící tělo. Nedokázala to, po této probdělé noci, kterou strávila v koupelně, protože celou noc nedokázala zastavit duši trhající pláč a z toho následné zvracení, se odhodlala napsat Dracovi na několik týdnů starý dopis. Déle to tu Hermiona nemohla snášet.
{[Stolen-Relic] Co si zatím myslíte o dceři Hermiony? 🤔 A mám jednu hádanku, jestlipak uhodnete, jaké zaměstnání jsem vymyslela v této fanfikci pro Hermionu? 😊 dám 3 indicie → Austrálie, červená kulička, ministerstvo. Pokud to budete chtít zjistit, v další kapitole se to hned dozvíte 😇}
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
