𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(１８) Chlad

Chlad. Držel se vysoko v mlze, zakrývající špičky věží hradu, tmaví ptáci poletující okolo se schovávali za tajemným závojem, zamlžené a neostré černé tečky na bílém podkladě, bylo to jako kontrast k noci, kdy hvězdy září bílým světlem na černém nebi. Snad dnes, jak nastane noc, bude již zlo dopadeno. Vzduch se ani nehnul, dala se pouze nasát jeho čerstvá svěžest, vše bylo utichlé tak, že v dálce již bylo slyšet šumění lidských hlasů z nedaleké vesnice. V poledne sem šlo spoustu lidí na oběd, dokonce i někteří starší studenti, kterým se nechtělo obědvat ve Velké síni ve škole. Draco s Harrym sem rozhodně nepřišli na jídlo, ostražitě procházeli kouzelnickou vesnicí, „rozrostlo se to tu od té doby, co jsem tu nebyl," poznamenal Harry, měl pravdu, přistavěly se dokonce nové ulice a nacházelo se tu i více obchůdků. Snažili se najít nový podnik, o kterém mluvila McGonagallová, měl by být na jedné z nových ulic.

Harry se zastavil u okraje domu a stáhl se zase zpátky, „Albusův spolužák mám pocit," vysvětlil Dracovi, proč se stáhl tak rychle zpátky, a ten musel za ním uskočit, „raději počkáme," kývl Draco.

Mezitím, co vykukovali zpoza rohu, Draco ukázal Harrymu vyrobený poutač zla a popsal mu, jak funguje a nezapomněl se zeptat, co teď dělá Hermiona, když není s nimi.

„Říkala, že musí ještě zabavit Scorpiuse, bojí se prozrazení," odpověděl mu. Jak dlouho se bude ještě ve falešném těle Rose věnovat Scorpiusovi? Nechtěl, aby jejich návštěvou nějak narušili kamarádské vztahy mezi jejich dětmi, avšak nemohl popřít neskrývaný zájem opravdové Rose o jeho syna, když se s ní omylem setkal. Přišlo mu však, že není dobrý nápad, aby jejich děti byly spolu. Proč vlastně? Protože by mu připomínali to, co cítil k ní, až bude Ron zachráněn a ona opět šťastně po jeho boku? Bude se moct na to dívat? Zůstávaly v něm výčitky svědomí ohledně všeho, co se stalo mezi ním a Hermionou, ke které potom tak duševně přilnul.

„V hodině lektvarů jsem se trochu projevil, tak je jen dobře, že pracuje na tom, abychom nebyli prozrazeni," musel Draco přiznat, jelikož o tomhle se na škole ještě dozví nejeden student. Harry po něm šlehl pohledem, doufal, že jim Draco jejich vyšetřování nijak nezkazil.

„Jinak tvůj kluk je fakt třída, Pottere, docela jsem si ho oblíbil."

Harry netušil, co sice v hodině lektvarů provedli, ale nějak ho tahle Dracova pochvala zvlášť neuklidnila, „děkuji," přijal ji však, „já mám tvého syna také docela rád, je to velmi milý a slušný kluk," dnes ho poznal více osobně z pohledu nejlepšího kamaráda, „oproti některým," rýpnul si ještě do Draca, kterému po té poznámce zhrubl výraz ve tváři, a Harry zatím pokračoval ve vyprávění dál, měl dnes upovídanou náladu jako tehdy, když si vzal lektvar felix felicis.

„Dnes jsem dokonce potkal jednoho studenta, mám teď pozdravovat sám sebe od jeho matky, ale vůbec nevím, kdo ten kluk byl," povzdechl si Harry.

Draco zamyšleně zkrabatil čelo, „nebyl náhodou z Mrzimoru?" zeptal se a Harry k němu zvedl oči, „jo, měl žlutý plášť," potvrdil.

„A byl takový nazrzlý? Pihy a tak?" vyptával se Draco dál.

„Možná," Harry nakrčil nos a ramena, nebyl si tím už tak jistý.

„Mohl to být Lorcan Scamander, chodí do Mrzimoru a jeho matka Lenka Scamanderová letos vyučuje naše děti v péči o magické tvory. Za svobodna byla Láskorádová, byla dokonce v tom vašem řádu, takže si ji asi pamatuješ," řekl Draco a čaroděj naproti němu vykulil překvapeně oči, „Lenka letos učí studenty? To je úžasné o tom nevím!"

Draco si změřil Pottera pohledem, „nechodil si s ní?" musel se zeptat, načež se Harry zamračil a ihned začal kroutit hlavou, „s Lenkou? To teda ne."