𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(１０) Píseň

Píseň. Nová nebo stará, slavná nebo zapomenutá, šťastná nebo smutná. Vytváří nám emoce, smějeme se, zuříme nebo brečíme, srdce nám při všem silně buší. Jak pouhý melodický zvuk i slova nás dokáží zasáhnout. Zpěv je schopnost živých bytostí, přes rozechvělé hlasivky se dotýkají lidských srdcí. Melancholická píseň ptáčků probouzela postupně čarodějku ve velké posteli. Nadzvedla se a přitáhla si peřinu pod bradu, v ložnici bylo chladno, protože úzké vysoké okno bylo pootevřené, za jehož okenicemi stál vzrostlý kaštan, v jehož větvích pohvizdovali rozpustilí ptáčci a vítali listopadové mdlé slunce na obloze.

Byla tu sama. Polkla a rozhlédla se kolem sebe, mohl se jí včerejšek jen zdát? Pohlédla na polštáře, byly tu dva a jejich prostředky vypadaly proleženě, takže tu museli spát dva lidé. Položila se hlavou na druhý polštář, který nepatřil jí, nasála z něj charakteristický pach a vše se jí v hlavě více rozjasnilo. Byla to vůně Dracových vlasů, které měla včera večer velmi blízko u sebe.

Právě vstoupil do ložnice pouze ve volných kalhotách, spatřil čarodějku sedící na jeho posteli a na vteřinu zaváhal, co má říct, potom se zatřásl na holém těle, „už je tu chladno," přešel spěšně k oknu a pečlivě ho uzamknul kličkou. Zpěv ptáčků se utlumil za zavřenými okenicemi. Na Hermionu tím dopadl tísnivý pocit, přišlo jí, že se stává ptáčkem zavřeným v pomyslné zlaté kleci Draca Malfoye.

„Dobré ráno?" začervenala se Hermiona a přikrčila se k peřině, ale chtěla promluvit, protože cítila, že kdyby se ticho příliš dlouho prodlužovalo, působilo by to více nekomfortně. Draco vydechl vzduch ze zadržovaných plic, „jsem moc rád, že jsi to řekla," napětí se v něm uvolnilo a pak mnohem lehčeji došel k posteli, „dobré ráno," pozdravil ji a sedl si na kraj postele, čarodějka zpozorovala na jeho hrudi drobnou scvrklou jizvu, kam byl střelen.

Stále mezi nimi byly duševní bariéry, „musíš být hladová," podotkl a natáhl se po tácu na komodě vedle postele a položil jej na peřiny, zašátral pod postelí a vytáhl svoji hůlku. Jak se dostala až pod postel? Nehodlal to teď řešit a otočil zápěstím i s hůlkou, na tácu se objevila snídaně přenesená kouzlem z kuchyně. Máslo, croissant, marmeláda, nakrájená jablka a pomeranče, vajíčko na měkko a k tomu příslušný příbor. Vše dvakrát.

„Velký výběr," podotkla Hermiona a pousmála se, zahřálo jí to u srdce, „francouzské?" ukázala prstem na croissant a Draco zakroutil hlavou, „prozrazen," zvedl ruce, „říkal jsem si, že tě to pobaví."

Společně se nasnídali, snažili se drobit pouze na tác a oba se stále cítili nervózní, jakoby bylo špatné, že tohle dělají. Pravdou však bylo, že se Hermiona i Draco po dlouhé době cítili normálně, protože každý z nich byl zvyklý trávit svá rána se svojí polovičkou a ne pouze bloudit po prázdném domě jako bez duše. Brzy se uvolnili a dopřáli si tu radost, kterou jim vytvářela obyčejná snídaně s druhým člověkem. Oba tohle potřebovali.

Hermiona se navrátila zpátky do svého domu a ještě toho dne se rozhodla navštívit Harryho s Ginny. Část cesty šla pěšky a na druhou část si zvolila veřejnou dopravu, procházka jí udělala dobře, protože bohužel zjistila, že má celé rozbolavělé tělo z předešlé noci, potřebovala to proto trochu rozchodit.

Potterovi ji velmi rádi viděli a ihned se vyptávali, proč se jim tak dlouho neozývala, že měla poslat alespoň sovu. Při odpoledním čaji jim proto povyprávěla o tom, že ji urychleně povolali z ministerstva a musela se přemístit až do Ameriky.

„Přes ten přemisťovač do Ameriky, co mají na ministerstvu, jsem naštěstí nikdy nešel," pousmál se Harry, „ale pár lidí mi říkalo, že je strašný a vůbec se po cestování v něm necítí dobře. Jaké ti to přišlo?" vyzvídal. Hermiona pokrčila koutkem v nesouhlasné grimase, „vlastně jsem použila jiný, Draco jeden má u sebe doma," prozradila, rozhodla se, že nebude zapírat, jak se Draco Malfoy připletl k její misi, Harry by se to stejnak dřív nebo později dozvěděl, když z toho bylo takové fiasko, přeci jen pracoval na ministerstvu jako bystrozor. Harry nervózně poposedl na židli a Ginny, která si mezitím zalívala ještě čaj, si nenápadně s nově navozeným zájmem přišla vyslechnout příběh.

„Ty jsi nakonec přijala jeho pozvání?" zdál se překvapen, ale částečně chápal, co k tomu Hermionu vedlo, sám nemohl popřít, že mezi Dracem a Hermionou tehdy na pohřbu došlo k tichému porozumění. Hermiona přiznala, že ano a potom jak během oběda v sídle dostala zprávu od ministerstva, povyprávěla rovněž i o tom, jak byl Draco postřelen vlastní chybou.

„Fakt hlupák," zašklebila se Ginny, Potterovi samozřejmě neměli Draca v lásce a tak se shodli, že řezací kouzlo, které použil, se nedalo seslat hloupěji. Hermiona přitom zakroutila očima, aby s nimi držela basu, sama musela uznat, že se nejednalo o nejlepší kouzelnický kousek. Hlavní však pro ni bylo, když se dostala s vyprávěním až k americkému ministerstvu, přitom všichni zvážněli a pozorně poslouchali.

„Je to velký problém a bude se muset řešit, Harry, mozkomorové nepřinesou žádný užitek a ani ministerstvo nemůže obhájit, jak je skvěle dokáže použít ke své práci. Tady sám vidíš, že s nimi nakládají bezprávně. Spor o Smrtijedy byl po válce vyřešen, někteří byli omilostněni, někteří jsou zavření a zbytek uprchl, ale k tomu je odbor bystrozorů, aby zbývající pochytal a poslal za mříže. Nikde však nebylo schváleno, že by se měli Smrtijedi mučit, protože my se přece k takovým věcem nesnížíme, tohle my přece neděláme," vysvětlila Hermiona a měla pravdu, žádná válka nebyla a ministerstvo nemělo pravomoc takhle s kýmkoli zacházet. Harry se celou dobu mračil rozčilením, jemu samotnému se takové zacházení nelíbilo, „v tomhle máš pravdu, Hermiono," uznal, „a ať už máme s Dracem jakoukoliv minulost, ani jemu bych nepřál, aby byl mučen mozkomorem."

Ginny už seděla s nimi u stolu, „souhlasím s Harrym, tohle by si ministerstvo nemělo dovolit," pokývala hlavou, jejich šálky byly prázdné, jak nervózně posrkávali čaj při vyprávění Hermiony.

„Navíc, jestli seslal na mozkomora patronovo zaklínadlo, aby vás dva ochránil, musím mu dát nějaké plusové body, že dával pozor na moji nejlepší kamarádku," pokrčil Harry rameny, bylo to až úsměvné. Hermiona se rovněž pousmála, několik detailů samozřejmě záměrně vynechala jako například Dracovo přenesení na způsob Smrtijeda nebo zachycení jeho dlaně při sesílání kouzla, u kterého nezmínila, že ho vyvolal bez pomoci hůlky. Nepřiznala ani, jak jej hlídala, aby se neutopil ve vaně nebo v jakém duchu byl návrat do Malfoyova sídla. Tyto věci si raději nechala pro sebe. To důležité, co potřebovala Harrymu povědět o mozkomorech již řekla.

{[Stolen-Relic] Chtěla jsem se zeptat čtenářů jaký mají zatím názor na tento příběh. Doufám, že splňuji očekávání, které od příběhu máte nebo alespoň v některých úsecích překvapuji a celkově se příběh dobře čte. Jestli vám délka kapitol a frekvence vydávání vyhovuje atd. 😁 Moc děkuji za komentáře 😄}