𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(１９) Trauma

Za Dracem a Harrym se pevně zavřely dveře jako průvanem, až jim oběma naskočila na zátylcích husí kůže. Údržbář se před nimi otočil, nikde však nebyla jeho tvář, byla to jen koule potažená kůží, loutka. Harry zalapal po dechu, než však stačil cokoliv říct, místnost se s nimi zatočila, loutka se rozpadla a zůstalo po ní pouze oblečení, které spadlo na zem a leželo tam jako po vyschnuté mrtvole. Pod jejich nohama se objevila hluboká jáma, její průměr se rozšířil až k nim a vtáhla je do sebe, sotva stačili vytáhnout hůlky. Šokem ani jeden z nich nevyjekl, stalo se to tak rychle. Sjely na zádech po šikmém povrchu a na konci vypadli na prašnou kamennou zemi.

Kde to byli? Rozhlíželi se kolem sebe, vypadalo to jako jeskyně, poměrně dobře tu viděli, i když nevěděli, odkud by mohlo jít světlo. Stěny byly našedlé, první se na nohy vyhrabal Harry, „byla to past," poznamenal a nepřestával se obezřetně rozhlížet kolem sebe s hůlkou napřaženou před sebou v pevném úchopu. Draco mu na to nic neodpověděl, i když si nechtěl nechat ujít kousavou poznámku, mlčel a zvedl se také na nohy. Potvrdilo se jim, že v Bradavicích nebyl problém pouze s mozkomorem, ale někdo jiný v tom má prsty.

„Zvláštní, neřekl bych, že se pod Prasinkami ukrývají takové chodby," postřehl Harry postupující dál jeskynní chodbou, Draco se držel za ním, „v té jámě musel být portál, měl jsem tušení, že jsem si povšiml modrých probleskujících světel, přeneslo nás to sem."

Draco stále nemluvil, proto se Harry na něj otočil, „Draco jsi..." zarazil se, protože místo toho, aby měl Draco nachystanou hůlku, tiskl si pevně dlaň k levému zápěstí, očividně trpěl bolestí. Harrymu ztuhl obličej, „tvoje znamení zla, je pořád aktivní," řekl hrubě. Co doopravdy Draco celé dny dělal? Skutečně přestal s jakýmikoliv aktivitami spojenými s černou magií a se zlem? Bude snad rod Malfoyů navždy nepoučitelný? A co udělal s Hermionou, že spolu začali trávit čas? S těmito obavami vykročil Harry směrem k němu a Draco to vycítil, namířil na něj hůlkou, „drž se zpátky!" zasyčel na něj zlostně a zatnul zuby, musel si opět chytit předloktí, kde by na jeho pravém těle byla jizva od znamení zla.

„Vysvětlíš mi to, Draco?" Harry se neostýchal proti němu hůlku namířit a odměřeně si jej prohlížel. Čaroděj s platinovými vlasy se pološíleně zasmál kvůli spalující bolesti na předloktí, „jako kdyby sis někdy něco nechal vysvětlit, Pottere," zavrčel vztekle a couvl před ním kousek dozadu, hůlkou již na něj nemířil. Harry polkl a svoji hůlku lehce sklonil.

„Já proti tobě přeci nebojuju, nikdy jsem nechtěl," jeho tvář se krapet uvolnila, ale zůstával ostražitý, „tak mi to řekni."

Draco stále vcelku zuřil, „naposledy jsi na mě poslal zaklínadlo, které pořezalo celé mé tělo," řekl vyčítavě a naštvaně skrze zuby. Harryho polilo horko, tuhle událost si přehrával dlouho v hlavě, ale po mnoha letech mu téměř splynula s ostatními bitvami mezi čaroději. Poslední roky v Bradavicích byly plné boje a temnoty. Nasucho polkl, „ne-nechtěl, ne-nevěděl jsem, jak to zaklínadlo funguje," zašeptal a Draco pokýval hlavou, „jo, proto jsi ho vyzkoušel na mě," zašeptal rovněž.

„Byla to chyba, nepřemýšlel jsem," snažil se omluvit, ale Draco na něj vyjel, „chyb si nadělal spoustu, Pottere," zpražil ho nenávistným pohledem, „i teď," vyštěkl, „kvůli tvé zbrklosti a nepřemýšlení jsme zkejsnuli tady."

Jeskyně potemněla, nenápadně a postupně, stejně jako když si oči přivykají na tmu a my vidíme lépe a lépe, tohle bylo přesně naopak. Přestávali si vidět do obličejů, přestávali zdárně vidět jeden druhého. Pohlcovala je temnota.

„Malfoyi?" ozval se Harry, když viděl již jen siluetu.

„Pottere?" zamračil se Draco, dokonce se už ani neslyšeli.