Boy from the internet // Payton Moormeier//

||7||

„Zkus ještě tohle" Řekne Payton a otočí se na mě se dvěma teplákama a s tričkem. „Paytone, už toho mám dost, vážně." Povzdychnu si a jemu poklesnou ramena. Jsme s Paytonem v obchoďáku, aby jsem si nakoupila nějaký oblečení. Jenže Payton se nějak rozjel a já mám už asi 4 plný tašky věcí a jemu to pořád nestačí. „Prosím, jenom si to zkus." Udělá psí oči a já si povzdychnu „Paytone." „Fajn!" Vzdá to a vrátí ty věci zpátky tam, kde je vzal.

„Ty jsi asi první kluk, který takhle miluje nakupování." Usměju se na něj a otevřu dveře od jeho auta. „To víš, když vyrůstáš 17 let jenom s mámou a sestrou, tak si na to zvykneš." Zasměje se a sedne si do auta za mnou. „Když už o tom mluvíme, kde je vlastně Faith?" Zeptám se ho, zatím co startuje auto. „Je s přítelem někde na dovolené, za týden by měla být zpátky." Vysvětlí mi a odjede z parkoviště. Celou cestu domů si povídáme a smějeme. Payton je opravdu vtipný  a milý kluk.
Když dorazíme k Paytonovi domů jeho mobil začne zvonit. Vyndá si ho z kapsy a aniž by se podíval, kdo mu volá, zvedne to a přiloží si mobil k uchu. „Ano?" Zeptá se otráveně a z mobilu se začne ozývat nějaký řvaní. „Oh, ahoj lásko...byl jsem se Stacy nakupovat....teď jsme přijely....hned teď?....ale.....fajn, hned tam jsem....ahoj." Típne to a mobil hodí zpět do kapsy od mikiny. Podívá se na mě a omluvně se usměje. „Promiň Stacy, to byla Cierra, chce, abych ji vyzvedl, že nám koupila lístky do kina." Povzdychne si a já v duchu protočím očima. „Jásně, v pohodě." Řeknu, seberu si svý tašky a vylezu z auta. Hned jak zabouchnu dveře se Payton rozjede a za chvilku je pryč. Povzdychnu si a jdu ke dveřím. Otevřu je a vstoupím dovnitř. Do nosu mě hned udeří vůně nějakýho koláče. „Ahoj Stacy, už jste s Paytonem zpátky?" Objeví se najednou ve vchodu do kuchyně Joanne. „Jo, ale Payton musel odjet za Cierrou." Vysvětlím a ona chápavě kývne. „Dobře, a nechceš kousek borůvkového koláče? Zrovna jsem ho dodělala." Nabídne mi a já se na ní vděčně usměju „Děkuju, ale půjdu si odnést věci nahoru a asi se půjdu projít, je tam hezky, ale vážně děkuju." Řeknu a odejdu nahoru do "mého" pokoje. Položím tašky na postel a začnu z nich vyndavat věci, a dávat je do skříně.
Když to mám hotový, odejdu do koupelny, kde se trochu upravím a sejdu dolů do kuchyně.
„Joanne, tak já půjdu ano?" Připomenu jí a ona se na mě podívá. „Jasný, ale do tmy buď doma." Řekne a já s úsměvem kývnu. Chová se ke mně, jako bych byla její dcera. Je to příjemný pocit.

Payton má nedaleko domu takový krásný rybník, který je v malým lesíku. Sednu si na lavičku naproti rybníku a koukám do dálky. Zrovna zapadá pomalu sluníčku, takže to je nádherný výhled. Při pohledu do vody přemýšlím nad matkou. Jak se asi má? Všimla si vůbec toho, že tam nejsem? Co asi dělala, jestli zjistila, že tam nejsem? Než si to uvědomím, držím v ruce telefon a volám mámě. Po pátým pípnutí to už chci vzdát, když to najednou zvedne. „Halo." Řekne do telefonu unaveně a já se celá začnu klepat nervozitou. „Mami?" Oslovím ji tiše. Z telefonu se ozývá asi minutu ticho, než matka zase promluví. „Stacy? Jsi to ty? Kde jsi?" Začne mě zahrnovat otázkama a mě se spustí slzy. „Jsem pryč mami, jak jsi to vždycky chtěla." Řeknu s těží a utřu si slzu, která mi stekla po tváři. Nemá to ale cenu, protože se hned spustí další.
„Jak se opovažuješ jen tak zmizet?!" Zařve na mě tak nahlas, až si musím dát mobil dál od ucha. „Kde jsi, ať si pro tebe můžu přijet a zmlátit tě!" Vykřikne agresivně a já se rozbrečím. „Nejsem v New Yorku." Špitnu a máma hlasitě vydechne. „Stacy?" Ozve se za mnou a já se otočím. Stojí tam Jackson. „Ty tam máš nějakýho kluka? Ty děvko!" Zařve na mě znova matka a já se ještě víc rozpláču. „Sbohem mami." Řeknu naposledy a típnu to.
„To byla tvoje máma?" Zeptá se opatrně Jackson a jde si sednout vedle mě na lavičku. „Jo." Podívám se na zem a snažím se přestat brečet. „Pojď sem." Řekne Jackson a roztáhne ruce. Já mu okamžitě spadnu na hruď a začnu hlasitě brečet. Jackson mě drží silně kolem ramen a je zticha. Dělá dobře, nesnáším takový ty utěšovací slova ve stylu "bude to dobrý". Dobrý to už nikdy nebude. Nikdy. Jsem neskutečně moc ráda, že si mě Jackson oblíbil, protože to je skvělý kámoš. „Můžu tě o něco poprosit?" Zeptám se a zase si normálně sednu. „Jasně, povídej." Pobídne mě a usměje se. „Nikomu o tomhle neříkej prosím, a hlavně ne Paytonovi, nepotřebuju, aby se trápil, nechci mu kazit radostný život." Podívám se mu hluboko do očí a on pouze kývne. Vlastně, má krásný oči, takový modro zelený. Ale Payton má hezčí, ten má krásně čokoládové hnědý, ve kterých se můžeš utápět. Bože, proč teď sakra myslím na Paytona?
„Už je pozdě, doprovodím tě k Paytonovi, dobře?" Vyruší mě Jackson a já se na něj pouze vděčně usměju.

Jelikož nemám klíče, tak musím zazvonit. Po chvilce přijde Payton a otevře nám dveře. Když zjistí, že tam stojím s Jacksonem, trochu se zamračí, ale hned se zase uvolní a usměje se. „Stacy, kde jsi byla?" Usměje se na mě a já mu úsměv oplatím. „Byla jsem se projít tady po okolí a pak jsem potkala Jacksona, tak jsme si trochu pokecali." Pokrčím rameny a Payton se pouze pořád usmívá. „Dobrý, no jdeš akorát včas, mamka dodělala večeři, Jacksone, chceš se k nám přidat?" Nabídne mu a on s úsměvem zavrtí hlavou. „Díky brácho, ale mamka dneska vaří ty svoje výborný těstoviny a ty víš, jak je miluju." Řekne a Payton se zasměje. „Jasný, tak se měj." Poplácá ho po rameni a bez dalšího slova se Jackson otočí a odejde. Při odchodu se teda na mě ještě usměje, ale nic víc. Celkem mě to zamrzí. „Tak pojď." Chytne mě za ruku Payton a vtáhne mě dovnitř. Jdu s ním rovnou do kuchyně, kde už za stolem sedí Joanne a Cierra. No potěš koště. „Ahoj." Pozdravím je a Joanne mi pozdrav oplatí. Cierra však dělá duchem nepřítomného, tak jen zakoulím očima a dojdu si nandat salát. I s talířem si sednu vedle Joanne, a naproti Paytona, který sedí vedle Cierry a podle stavby těla poznám, že má položenou ruku na jejím stehně. Rozhodnu se to neřešit a věnovat se salátu.
Po večeři pomůžu Joanne umýt nádobí a potom se odeberu do mého pokoje, kde zalezu okamžitě do koupelny, kde se odlíčím, vysprchuju a obléknu si nový pyžamo, které jsem si koupila.
Odejdu z koupelny a lehnu si do postele. Jsem celkem unavená, abych řekla pravdu. Zakryju se až po krk peřinou, zachumlám se do ní a zavřu oči. Někdo mi tady ale dneska spánek nepřeje. Vedle z pokoje se začnou ozývat divný zvuky. Chvilku mi trvá, než si uvědomím, co to je. „To si snad děláte srandu." Zamumlám a překryju si peřinou hlavu. Ale i přes to to jde slyšet. Samý "Ahh ahh Paytone"  a "Jo, panebože jo". Tohle vážně poslouchat nepotřebuju. Trvá to asi 20 minut, než se z pokoje ozve „Ahh, Cierro, lásko, oh bože, jo." A potom už je klid. Payton se nám asi udělal. Ta představa je divná a celkem i nechutná na člověka, jako jsem já. Ale hlavně že už jsou ticho a já konečně můžu spát.