Stacy je milá, hodná a laskavá dívka, které se ovšem v životě dějí zlé věci. V 8 letech jí zemřel táta a od té doby zažívá domácí násilí od matky. Ve škole díky tomu prožívá šikanu.
Svojí útěchu hledá na sociálních sítích, kde jednoho dne potká klu...
„Takže jsi psí úchyl" zasměju se a on se zamračí, už po několikáté. „Nejsem" „Jsi" „Nejsem!" „Jsi!" „NEJSEM!" „JSI!" „jsme tady" oznámí a přeruší tak naše "hádání". Já se podívám z okna a uvidím nádherný hotel, který musí být ale určitě drahý. „Paytone, kdo platí ten hotel?" Zeptám se, zatím co vylézám z auta. „Lidi co pořádají Light tour." Zodpoví mi mou otázku a vyndá z auta naše kufry. Já si vezmu svůj a následuju Paytona k recepci. „Dobrý den, měl bych tu mít pokoj na jméno Payton Moormeier." Oznámí na recepci nějakýmu týpkovi a ten se podívá do počítače. „Ano, 30 patro, pokoj 125, VIP apartmá." Usměje se na nás a dá nám každýmu kartu od pokoje. „Děkujeme." Usměju se na něj a jdu k výtahu, který hned přivolám. Když konečně dorazí, tak do něj vlezeme a já zmáčknu 30 patro. „Vážně ten recepční řekl VIP apartmá?" Zeptám se Paytona, abych přerušila to ticho. „Ano řekl, slyšela jsi dobře." Zasměje se a chytne mě kolem ramen. Pod tím dotykem jsem lehce znervózněla. „Budeme se mít 14 dní jako v pohádce." Zašeptá mi do ucha a já se celá zčervenám. Payton vyprskne smíchy a já se na něj udiveně podívám. „Vážně Paytone? Baví tě to?" „To máš za toho psího úchyla." Řekne a vyjde z výtahu, který zrovna zastavil. „Stejně jsi psí úchyl" „Já to skyšel." Zakřičí z chodby, já protočí s úsměvem očima a vydám se za ním.
„Pokoj 125." Vydechne, pípne kartou a otevře dveře od našeho pokoje. Hned jak vstoupím do pokoje mi spadne brada až někam do jádra Země. Je to nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Docela to ujde." Řekne Payton a skočí do postele. Postel. Je tu jenom jedna manželská postel. „Eh..Paytone?" Oslovím ho a on se na mě podívá stylem co potřebuju. „Kde budu spát já?" Znervózním a Payton se zasměje. „Přeci na posteli, kde jinde." Zasměje se a já si začnu mnout ruce „No jo, ale je tu jenom manželská." Vysvětlím svoje obavy a on protočí očima. „Ježiši Stacy, klid, mě to nevadí, neboj se, já nekoušu." Mrkne na mě a já se trochu uvolním. „Pojď jí zkusit." Poklepe na místo vedle sebe a já se usměju tomu, jak roztomile se usmál. „Ne, musím nejdřív vybalit a potom si půjdu dát sprchu." Řeknu a otočím se ke svýmu kufru, ale sotva sáhnu na zip, Payton si mě hodí přes ramena a následně se mnou dojde k posteli na kterou mě hodí. Je to jako spadnout do huňatého obláčku, je strašně příjemná. Payton si vleze nade mě a začne mě lechtat. „Nenene Paytone!" Začnu křičet, smát se a různě se kroutit. „Pros-sím přest-taň." Dostanu ze sebe mezi smíchem ale on nepřestane. „Paytone!" Zařvu, když už to je nesnesitelný. On konečně poslechne a skloní se nade mnou. Oba dva si koukáme do očí a já lehce znervózním. „Máš strašně krásný očí Stacy" „Já? Podívej se na svoje." Usměju se na něj a on se uchechtne. „Přestaň mě pořád chválit, já vím, že jsem dokonalej" „Ale, pan egoista." Bouchnu ho do ramene a on se svalí vedle mě. „Paytone, víš, že vlastně díky jednomu blbýmu videochatu jsi mi úplně změnil život?" Otočím se na bok a podívám se na něj. On udělá to samí. „To je dobře nebo špatně." Zasměje se a já s ním „To je jedině dobře." „Víš Stacy, ty jsi mi vlastně taky úplně změnila život." Řekne po chvilce a já se usměju „A jak?" Zeptám se ho a on si povzdechne. „Díky tobě jsem si něco uvědomil." Podívá se mi zpříma do očí. „Co sis uvědomil?" Zajímá mě a on pouze zakroutí hlavou „To ti nemůžu říct." „Je to alespoň dobrý?" Zeptám se znova a on pokrčí rameny „Nevím, zatím jsem to nezjistil." „A kdy to hodláš zjistit?" Bombarduju ho pořád otázkama. „Doufám, že co nejdříve." Usměje se na mě a potom vstane z postele a začne vybalovat. Já tam ještě chvilku ležím, než se taky zvednu a přidám se k Paytonovi.
