Boy from the internet // Payton Moormeier//

||29||

Celá ztuhnu a nemůžu se pohnout. Ne, ne to nemůže být pravda. To by mi přece neudělal. Ta svině. Otevřu dveře, které prásknou o zeď a tak na sebe upozorním. Oba dva se na mě podívají a Anet rychle sleze z Paytona. Samozřejmě jsou oba dva nazí. „Stacy, to není jak-," začne, ale já zvednu ruku na znamení aby mlčel. Do očí se mi nahrnou slzy a začne mě bolet hruď, jak se ten pláč snažím udržet. „Já jsem ti věřila Paytone," vydám ze sebe a Payton na sebe rychle hodí slipy a jde ke mně. „Ne," couvnu „nepřibližuj se ke mně." Šeptnu a otočím se na Anet, která sedí na posteli a zakrývá se peřinou. „Ty, ty jedna zkurvená děvko, jsi spokojená!" Zařvu na ni a otočím se zpátky na Paytona „prý jenom kamarádka, KAMARÁDKA S VÝHODAMA CO?!"  V tenhle moment se rozbrečím. Je toho už na mě moc. „Paytone," oslovím ho jemně a on se na mě se slzama v očích podívá. „Dala jsem ti svoje pannenství, víš co to znamená?" „Stacy-" „To znamená, že jsem ti věřila, že jsem si byla jistá, že to jsi ty, ten kluk, který si to zaslouží. Ale teď toho zatraceně moc lituju." Vydám ze sebe a dojdu ke skříni, odkud si vyndám můj batoh, kde mám doklady a peněženku. Hodím si batoh přes rameno a otočím se zpátky na Paytona, který tam nervózně stojí na místě. „Mám jenom jednu otázku," řeknu směrem k Paytonovi a on zvedne obočí. „Proč?" Zlomí se mi hlas a steče mi pár slz.
„Já...nevim," hlesne a prohrábne si vlasy. „Když jsi odešla, tak jsme si s Anet povídali a vzpomínali na dobu, kdy jsme spolu mi dva chodili a nějak jsme si to asi chtěli připomenout...já nevim." Vydá ze sebe a já nemůžu věřit tomu co řekl. „Prostě a jednoduše jsem lepší jak ty, vždyť to přiznej, vím o něm víc věcí než ty..dokonce vím jakou polohu má nejraději," ozve se Anet a já k ní rychle přiběhnu a jednu ji vlepim, že tam má dokonce obtisklou moji ruku. „Ty drž hubu!" Křiknu na ni a vrátím se zpět k Paytonovi. Trochu se mu rozšíří zorničky, asi čeká že mu dám taky facku. Já ale udělám něco jiného. Chytnu ho jemně za tvář a něžně ho políbím. Payton je chvilku zaskočenej, ale potom mi to oplatí. Po chvilce se od něj odtáhnu a bez jedinýho slova se rozeběhnu pryč. „Ne..ne Stacy počkej!" Řve za mnou, ale já dál běžím ke dveřím. „Stacy!" Vyběhnu ven a zrovna vidím taxi, zamávám na něj a on u mě zastaví. „Stacy prosím!" Rychle nasednu a řeknu řidiči, aby jel na letiště. On se rozjede a já se podívám zadním okýnkem na Paytona, který tam klečí na kolenou a brečí. Otočím se zpátky a rozbrečím se. „Je všechno v pořádku, slečno?" Zeptá se mě řidič. „Ano, láska je jenom těžká," odpovím mu a opřu si hlavu o okýnko.

•••

Jsem na letišti a čekám na vstup do letadla. Mobil mi neustále brní, kvůli Paytonovi. Pořád mi volá a píše, já ho ale ignoruju. Co taky jinýho. „Letadlo do New Yorku je připraveno, prosím aby se všichni dostavili ke vchodu do letadla," ozve se v rozhlase a já vstanu ze židle a udělám tak, jak říkali.

Sednu si v letadle na moje sedadlo k okýnku a podívám se ven. Zapadá Slunce, je to nádherný výhled. Nade mnou se rozsvítí obrázek, abych se připoutala a já tak udělám. Netrvá dlouho a letadlo se zvedne ze země a už je ve vzduchu. Letím domů.

•••

Nebudu vám lhát, je to strašně divný pocit být zpátky v New Yorku. Stojím před mým barákem už asi 5 minut a pořád váhám, jestli mám zaklepat nebo ne.  Nakonec se přemůžu a zaklepu. Za chvilku se dveře otevřou a mezi nima vidím stát mojí mamku v plný kráse. Zapomněla jsem jak je moje máma hezká, když je střízlivá a upravená.
„Panebože Stacy?" Udiveně na mě kouká a mě se nahrnou slzy do očí. „Ahoj mami," pozdravím ji a ona mě okamžitě obejme. „Panebože co tady děláš a kde je ten Payton?" Zeptá se a já se na ni podívám. „Podvedl mě," dostanu ze sebe a z máminy tváře zmizí úsměv. Na nic nečeká a znova mě obejme, tentokrát jí to oplatím. Tohle jsem strašně moc potřebovala. Normální a milující mámu.