Boy from the internet // Payton Moormeier//

||35||

„Paytone?" „Hm?" „Chtěla bych tě představit mamce," vydám ze sebe, když jen tak ležíme vedle sebe v objetí po nádherném milování. Payton se na mě podívá a nadzvedne obočí. „To myslíš vážně?" Přikývnu a on se usměje, políbí mě na čelo a prohlásí „Tak na co čekáme? Vyskočí z postele, samozřejmě nahej a začne se oblékat. „Kam tak spěcháš?" Zasměju se, když nemůže nikde najít tričko. „Chci tvoji mamku poznat a poděkovat ji, že stvořila tak nádhernou bytost," řekne jen tak Payton. Mně to zahřeje u srdce, vylezu z postele a přejdu k Paytonovi. Chytnu ho za tváře a krátce ho políbím. „Miluju tě," usměju se na něj a Payton si mě prohlédne ze shora až dolů a šibalsky se usměje „Já tě taky miluju," prohlásí potom a já ho z legrace bouchnu do ramene. Bože, tohle mi chybělo.

„Okej, chovej se normálně, ano?" Upozorním ho, když stojíme před dveřmi do pokoje mamky. „Neboooj," ujistí mě a zaklepe na dveře. Chvilku čekáme, než se dveře otevřou a za nimi stojí mamka s úsměvem na tváři. „Ahoj Stacy, děje se něco?" Zeptá se mně a potom svůj zrak přemístí na Paytona „A vy jste?" Usměje se na něj a Payton k ní natáhne ruku. „Payton Jay Moormeier, těší mě," usměje se na ni a máma jeho ruku stiskne. „Carol Black," představí se taky máma a já tam vedle nich stojím a nic neříkám. „Já jsem věděla, že se dáte zase dohromady," zajásá z ničeho nic mamka a my s Paytonem se na sebe nechápavě podíváme. „Nechcete se jít projít? Mezitím mi všechno řeknete," navrhne a Payton s radostí souhlasí. Dobře, tohle jsem nečekala.

••••

„Tvoje mamka je fajn," usoudí Payton, když spolu ležíme u mě v pokoji v posteli. „Jo, to je. Hodně si tě oblíbila," usměju se a víc se přitulím k Paytonovi. I když to byl nádherný den, tak mi ho zkazila jedna věta, kterou máma vyslovila. Stacy, nerada to říkám, ale zítra večer už odlétáme zpátky do New Yorku. Chápete to? Zítra. „Hej, no tak, nemysli na to," řekne Payton, jakoby věděl, na co právě myslím. „Když ono to je těžký," vydechnu a otočím se na něj. „Nemůžeš letět s námi?"
„Nemůžu Stacy, mám tu práci a potom musím odletět do Severní Karolíny zpátky za mamkou a Faith," políbí mě na čelo a já si povzdychnu. „Nesmutni, máme ještě jeden den, který si pořádně užijeme, ju?" Vyhoupne se nade mě a políbí na rty. Usměju se a přikývnu. „Víš co by jsi mohl udělat?" Prohrábnu mu vlasy a on nadzvedne obočí. „Mohl by sis uklidnit toho tvýho kamaráda, celkem mě tlačí," zasměju se a Payton protočí očima. „No bože," svalí se vedle mě a stáhne si tepláky, společně i s trenýrkami. „Co to děláš," nechápavě se zamračím a on na mě mrkne. „Jdu si uklidnit kamaráda."
„Na tohle se já dívat nebudu," vstanu z postele a rychle zalezu do koupelny. Kouknu na sebe do zrcadla a začnu se smát. Bože to je magor. Svléknu se a jdu se vysprchovat. Nějak dlouho tak nejsem, protože jsem celkem unavená. Vylezu ze sprchy, osuším se  a dám si na sebe krajkovaný kalhotky a dlouhý tričko. Vylezu ven zrovna ve chvíli, kdy se Payton, no vy víte co. Z hluboka dýchal a měl zpocený čelo. „To je to tak namáhavý?" Zasměju se a lehnu si vedle něho. Podívám se na jeho břišáky, kde má kapičky sperma. Asi na to koukám dost dlouho, když se Payton najednou zeptá: „Chceš to snad slízat, nebo co?"
Podívám se na něj a protočím očima. „Ráda bych, ale není mi nějak dobře," odpovím mu  a překryju se peřinou. „Tak běž spát, já se půjdu umýt a zachvilku jsem zpátky," líbne mě na čelo a odejde do koupelny. Než se Payton vrátí, tak já usnu.

Ležím v posteli, ale ne v té, ve které jsem usínala. Jsem zpátky v New Yorku. Ve svém pokoji. Otočím se na druhou stranu postele a spatřím Paytona. Usměju se a pohladím ho po vlasech. On něco zamumlá a spí dál. Vstanu z postele, obleču si župan a jdu dolu do kuchyně, odkud jde zvuk. Myslím si, že tam bude mamka, ale když vejdu, uvidím u kuchyně za linkou stát asi tak 12ti letou holčičku. „Ahoj mami," pozdraví  mě  a já se zamračím. Mami? „Musím jít do školy, uvidíme se potom, ahoj," dá mi rychle pusu na tvář a odejde z baráku. Tak tohle je mega divný. Běžím zpátky nahoru to říct Paytonovi, ale když vstoupím do pokoje, nikdo tady není. Běžím se podívat do koupelny, ale taky nikdo. Podívám se do zrcadla a celá se zděsím. To nejsem já. Vždyť jsem, stará. Nebo jako rozhodně mi není 17. Co to sakra?
Najednou se mi udělá špatně a běžím k záchodu.

Probudím se a rychle běžím do koupelny na záchod. Předkloním se a začnu zvracet. Jsem tam asi 10 minut, než se to uklidní a já si můžu jít zpátky lehnout do postele k Paytonovi, který vypadal jako miminko. Díky bohu to byl jen sen.

Ale co když...