Boy from the internet // Payton Moormeier//

||28||

Probudí mě křik. Rychle se posadím a zmateně koukám po pokoji. Vedle mě je Payton a má stejný výraz jako já. Křik se ozve znova. Vstaneme s Paytonem z postele a vydáme se ke zdroji hluku. Dojdeme do koupelny, kde uvidíme Anet stát před zrcadlem a s vyděšeným výrazem. „Co tady tak řveš?" Zaječí na ni Payton a já na ni pouze koukám s nechápavým výrazem. „Koukněte na ty vlasy!" Zařve a ukáže na svoje vlasy, které má trochu rozcuchané ale žádná tragédie to není. „Ježiši," protočí Payton očima a odejde. „Máš je úplně normální," uklidním ji a vydám se za Paytonem, kterého najdu zase ležet v posteli s mobilem v ruce. „Zahoď ten mobil," lehnu si vedle něj a položím si hlavu na jeho nahou hruď. „Víš že ani nechci?" Řekne provokativně a já se na něj podívám výrazem nepokoušej mě. „Donuť mě," šeptne mi do ucha a já si okamžitě sednu na jeho klín. Oba jsme jenom ve spodním prádle. Hnedka ucítím, jak mě něco tlačí a na Paytovovi tváři uvidím jemný úšklebek. „Nadrženče," řeknu si pro sebe a vytrhnu mu mobil z ruky. „Vyhrála jsem," políbím ho a slezu z něj. „Jdu do sprchy," oznámím mu a vstanu z postele. „Beze mě nikam nejdeš," doběhne mě a plácne mě přes prdel. Protočím očima a rozeběhnu se do koupelny. „Kdo bude poslední, uklízí celý barák," zakřičím na Paytona a ten se okamžitě za mnou rozeběhne.

•••••

„Ale to není fér!" Postěžuju si už asi po desátý a pro efekt si ještě dupnu. „Nefňukej, sama si to řekla," zasměje se Payton a dál leží na gauči s rukama za hlavou. „Jak jsem měla vědět, že běháš tak rychle?" Bráním se a Payton protočí očima. „Když ti pomůžu, přestaneš už kňučet," nabídne mi a já začnu okamžitě kývat. „Dobře," zvedne se z gauče, vezme si do ruky pytel a začne mi pomáhat s uklízením po té naší párty. „Kam vůbec všichni tak rychle zmizeli?" Zeptám se Paytona a on pokrčí rameny. „To nevím, ale Jaden s Tery a Vinnie s Adri ještě leží nahoře v postelích." „Plus Anet," doplním ho a on přikývne. „Plus Anet, která se tady chvilku zdrží." „Jak dlouho?," zeptám se ho okamžitě. Ano, sice je Anet nejlepší kamarádka Paytona, ale docela mi tady překáží. „Já nevím Stacy, týden, možná i déle, proč?" „Jenom tak," ukončím to a věnuji se raději uklízení. Po chvilce, když už mám pytel plný ho vynesu ven k popelnici.
Vrátím se zpět dovnitř a uvidím Anet, jak se něčemu směje společně s Paytonem. „Čemu se tady tak smějete?" Dojdu k nim a stoupnu si vedle Paytona, který mě obejme kolem pasu. „Ukazovala jsem Paytonovi naše starý fotky z doby, kdy jsme spolu chodili," usměje se na mě a já se podívám na Paytona. „Vy jste spolu chodili?" „Ano, ale byl to jen takový menší úlet, trvalo to asi jenom 2 měsíce," políbí mě a já uvidím na Anet, jak jí to vadí. Usměju se a víc si Paytona k sobě přitáhnu. Přeruší nás dupot na schodech, které patří Tery, Jadenovi, Vinniemu a Adri. „Omlouváme se lidi, my už jdeme, zatím," rozloučí se s náma a zmizí z baráku. „Paytone, já si dneska zajdu do obchodu, potřebujeme koupit nějaký jídlo, všechno se snědlo včera na té párty." „Mám jet s tebou?" Zeptá se, ale já odmítnu. „Ne, to je v pořádku, můžeš tady počkat s Anet a promluvit si, přeci jen jste se dlouho neviděli," líbnu ho na tvář a uteču nahoru se přichystat.
„Tak jo, já jdu!" Křiknu na Paytona do kuchyně. „Brzy se vrať," přiběhne rychle ke mně a vášnivě mě políbí. Dává do toho všechno a já dělám to samé. „Miluju tě," řekne a při tom se mi dívá do očí. „Miluju tě, zopakuju, rychle ho ještě políbím a odejdu. Jelikož nemám řidičák a ani auto, tak musím jít pěšky. Ale mně to nevadí, obchod je kousek a je hezky, tak se alespoň projdu.

•••

Konečně jdu domů. V obchodě bylo strašně moc lidí a o front na pokladně ani nemluvím. Začne mi vyzvánět mobil. Zašmátrám v kapse a vytáhnu ho. Volá mi matka. „Ano?" „Ahoj Stacy, jakpak se máš?". „Celkem dobře, zrovna jdu z nákupu, co potřebuješ?". „Víš, napadlo mě, jestli nechceš za mnou přiletět zpátky do New Yorku. Chtěla bych si s tebou všechno vyříkat a můžeš s sebou vzít i toho tvého....kamaráda?". „Vlastně kluka, ale nevím jestli by souhlasil," řeknu sklesle. „Tak se ho zeptej a potom mi kdyžtak napiš nebo zavolej ano?" „Dobře, tak zatím ahoj," rozloučím se s ní a típnu to. Upřímně bych ráda jela zpátky domů a viděla mámu. Určitě se změnila, jde to poznat na jejím hlasu. Ale nevím jestli bude Payton souhlasit. Musím se ho alespoň zeptat.

„Jsem dome!," křiknu lehce abych na sebe upozornila, ale nikdo se neozve. Nějak to neřeším a odnesu nákup do kuchyně a následně ho i vybalím. Když to dodělám, podívám se do obýváku, ale nikoho tady nevidím. Pryč být nemůžou, Payton tady má auto. Třeba spí. Pomyslím si a vydám se proto nahoru do pokoje. Stoupnu si před dveře našeho pokoje a chystám se otevřít, když to najednou uslyším. „Ahh, Paytone."