Boy from the internet // Payton Moormeier//

||31||

O 3 dny později

Nemůžu uvěřit, že jsem zpátky v LA. Nikdy jsem nedoufala, že by jsem se sem ještě někdy vrátila. Po tom incidentu s Paytonem jsem to snášela hodně špatně. Týden jsem byla zavřená doma a máma mě nedokázala dostat ani na 5 minut ven z mého pokoje. Potom jsem si ale řekla, že nebudu dál smutná, přeci jen, život jde dál že jo. Začala jsem tedy chodit ven a jednou v kavárně jsem narazila na Jacksona. Když jsem ho uviděla, měla jsem smíchaný pocity, ale jakmile se na mě mile usmál, došlo mi, že už to není ten starý Jackson, změnil se. Povídali jsme si strašně dlouho, on se mi za všechno omluvil a vysvětlil mi to. Za všechno mohla Cierra.
Nechala jsem to být a s Jacksonem jsme se po týdnu dali zase dohromady a teď jsme spolu půl roku a jsme šťastní.

„Stacy, ty s Jacksonem máte společně pokoj, já ho mám hned naproti, ano?" Oznámila nám mamka, když jsme stáli na chodbě v hotelu, kde jsme ubytovaní.
„Odložte si věci a jelikož jsou teprve dvě odpoledne, můžeme se jít podívat na menší festival, který je tady kousek, prý se tam bude i zpívat." Zatleská nadšeně a já se k ní hned přidám. Miluju zpívání, zjistila jsem, že jsem v tom vážně dobrá. „Dobře, tak za půl hodinky tady," řekla jsem a vstoupila do našeho pokoje. I když je prosinec, tak je v LA na triko s mikinou, takže toho i využiju a vezmu si takový bílý crop top s dlouhými rukávy, a se šněrování u výstřihu (snad chápete).

„O můj bože, tady to je skvělý!" Vykřiknu a rozhlížím se všude dokola. Je tu hrozně moc stánků a všude něco bliká a hraje hlasitě hudba. Společně to všechno procházíme, dokud se nesetmí a hudba neutichne. „Co se děje?" Zeptám se Jacksona a on pouze pokrčí rameny. Najednou se rozsvítí světla na podiu, kde někdo stojí, ale přes dav lidí nedokážu posoudit kdo.
„Nazdar LA!" Zakřičí do mikrofonu a hned se spustí hluk. „Tahle písnička je pro vás," řekne znova do mikrofonu a já se zamračím. Ten hlas mi je povědomí. „Nepůjdeme blíž?" Otočím se na Jacksona a on kývne. „Jen běžte, já budu tady," oznámí nám mamka a my se teda s Jacksonem brodíme davem blíž k podiu. Stojíme od podia asi tak 5 metrů a já konečně vidím na člověka, co tam stojí. Hned jak ho uvidím se mi zatají dech. Ne, to ne. Co tady dělá?
„Stacy, jsi v pohodě?" Položí mi ruku na rameno Jackson a já se na něj falešně usměju. „Jasně, proč bych neměla být?" „Protože je na podiu Payton." Hned jak to vysloví si to uvědomím. Payton. Půl roku jsem ho neviděla. Má trochu delší vlasy, ale jinak je úplně stejnej. Dozpívá nejspíš svoji písničku Nevermind a mě potlesk lidí vytáhne z transu. „Dobře, teď bych potřeboval nějakou holku, aby se mnou zazpívala písničku na přání," řekne do mikrofonu a všichni přes sebe začnou řvát. „Dobrá, vyberu si třeba...," jede očima po lidech, když se zastaví na mě. Jeho zorničky se rozšíří a celý ztuhne, stejně jako já. „Ty, brunetko, pojď na podium," řekne po chvilce a já se pomalým krokem vydám ke schodišti. Dojdu až k němu a on se na mě jemně usměje, já však uhnu pohledem. „Jak se jmenuješ?" Dá mi mikrofon k puse a já se na něj podívám stylem to myslíš vážně? On se zase na mě podívá stylem hraj že se neznáme a já se teda představím. „Dobře lidi, vybrali jste nám písničku Just give me a reason, tak jdeme na to!" To si děláte srandu, proč zrovna tuhle? Vždyť to úplně vystihuje nás dva. No nic Stacy, zhluboka se nadechni, to dáš.

Trochu ještě kratší kapitola na večer :)

Anett