Boy from the internet // Payton Moormeier//

||32||

„Stacy počkej!" Křičí na mě Payton, když rychle utíkám z podia a zdrhám uličkou, která tam je vytvořená. „Stacy!" Křikne znova a já na své ruce ucítím ruku někoho jiného. Zastavím se a pomalu se otočím. Stojí tam Payton a usmívá se na mě. I po tom co se mezi námi stalo, tak stále ten jeho úsměv mi vyvolává motýlky v břiše.
„Ty..ty jsi se vrátila," řekne nevěřícně a ještě víc se usměje. Je šťastný, jde to na něm vidět. „Jo, ale ne kvůli tobě," odpovím mu a z jeho tváře se úsměv vytratí. Ranila jsem ho.
„No, i tak tě rád vidím," usměje se na mě jemně a já cítím vinu. Nechtěla jsem být na něj hnusná. Přenesla jsem se přes to, co mi udělal. Přeci jen, je to už půl roku a já jsem šťastná s Jacksonem. JACKSON?! Panebože, jak to Paytonovi vysvětlím, vždyť ho zabije na místě.
„Stacy!" my o vlkovi. Kouknu se na Paytona a uvidím jak se mračí. Pomalu se otočím na Jacksona, který k nám jde. Payton si ochranářsky stoupne naproti mně a já se lehce zasměju. „To je v pohodě Paytone," řeknu a stoupnu si vedle něho. „Já a Jackson spolu chodíme," usměju se na něj a chytnu Jacksona za ruku, když k nám konečně dojde. „Vy..spolu, co?" Nechápe a já upřímně taky nevím, jak mu to vysvětlit. Bojím se, co udělá. „Nazdar kámo," natáhne k němu Jackson ruku, ale Payton ji úplně ignoruje a nechápavě na mě kouká. „Stacy, můžu si s tebou promluvit?" podívá se na Jacksona a dodá „osamotě."
„Jacksone, počkej na mě u stánku s mamkou, zachvilku tam budu, ano?" Otočím se na Jacksona a on mě políbí. „Nezdržuj se dlouho," šeptne mi do ucha a vydá se pryč. Otočím se zpátky na Paytona, který propaluje Jacksonovy záda. „Hele on se změnil, přestaň!" Vykřiknu na něj, když mi už dojdou nervy. „Takový člověk se nemůže změnit," procedí skrz zuby, podívá se mým směrem a usměje se. Teda, pokusí se o to.
„Stacy promiň," vydá ze sebe a já nadzvednu obočí. „Za co konkrétně se omlouváš?"
„Za to, co se stalo před půl rokem," povzdechne si a mě se stáhne žaludek. Ano, přenesla jsem se přes to, ale nerada o tom mluvím. „To je v pohodě, už je to dávno," zamumlám a Payton ke mně o krok přistoupí. Já však couvnu, jeho přítomnost mě znervózňuje. „Nechceš mi dát ještě šanci?" Zeptá se po chvilce a já se na něj nevěřícně podívám. „Paytone, kdybych tohle udělala já tobě, odpustil by si mi?"
„Asi ne," podívá se dolů na svoje nohy.
„Tak to přece nemůžeš po mně chtít, nechci se znova spálit a navíc mám Jacksona," pokrčím rameny. „A můžeme být alespoň kamarádi?" Nabídne a já si povzdychnu. Co mám sakra dělat. Nechci ho úplně vymazat ze svého života, přeci jen, to on mi pomohl a celou mě změnil. Ale to co udělal mě hodně silně zasáhlo, a já jsem k němu ztratila důvěru.
„Paytone..já nevím."
„To je v pohodě, promiň, že jsem tě zdržel," řekne sklesle a nuceně se usměje „rád jsem tě viděl, tak ahoj," otočí se a začne pomalu odcházet. Ah, k čertu s tím!!
„Paytone!" Zakřičím na něj a Payton se rychle otočí. „Můžeme být kamarádi," usměju se na něj a on se okamžitě rozzáří jak sluníčko. „Pod jednou podmínkou. Nebudeš na mě nic zkoušet, budeme jenom kamarádi, jasný?" „Jasný!" Křikne na mě a celej šťastnej někam odběhne. Zasměju se a vydám se za Jacksonem a mámou. Najdu je u stánku s cukrovou vatou.
„Dala sis na čas," usměje se na mě Jackson a políbí mě. „Promiň."
„Půjdeme už pomalu na hotel, už se stmívá a začíná se ochlazovat," řekne z ničeho nic mamka a já můžu jenom souhlasit. Na hotel to máme tak 10 minut, takže pohoda.
„Tak dobrou děti, uvidíme se zítra ráno na snídani," rozloučí se s námi mamka a zaleze do svého pokoje. My s Jacksonem uděláme to samé a já se jdu hned vysprchovat. Jsem ve sprše celkem dlouho a přemýšlím nad Paytonem. Bylo v celku hezký ho zase vidět. Ale moje láska k němu už zmizela, vím to. Jackson je mnohem lepší a milejší.
Kolem mého pasu se obmotají svalnaté paže a já se leknu. „Jsi blázen!" Otočím se na Jacksona a on se pouze debilně usmívá. „Promiň lásko," skloní se ke mně a políbí mě. Já mu to samozřejmě opětuju. Po chvilce se od něj odtáhnu kvůli vzduchu a otevřu oči. Leknu se, protože místo Jacksona tam stojí Payton. „Copak?" Řekne tím svým hlasem a pohladí mě po tváři. Tohle není skutečný!! Zavřu oči a zatřepu hlavou. „Stacy, jsi v pohodě?" Řekne někdo a já znova otevřu oči. Payton je pryč a místo něj tam zase stojí Jackson. Ok, tohle bylo mega divný. Potřebuju se odreagovat. „Na nic se neptej," řeknu rychle a vášnivě Jacksona políbím. On mě chytne pod zadkem a vysadí si mě na sebe.

Všichni potom víme co se stalo že.