Lust (Larry Stylinson)

16-děkuju

Ve škole
Sedím v lavici a čekám až se ve dveřích objeví to kudrnatý hovado. Nesnáším ho... Nesnáším ho za to co mi udělal a taky za to, že i přes to všechno se moje srdce tak roztlouklo když konečně přišel. Okamžitě jsem sklopil zrak a předstíral, že jsem si ho vůbec nevšiml. "Tak jak to včera šlo?" vyděsil mě Niall, který se zjevil u mé lavice. "C-co tu děláš" zasmál jsem se. Niall chodí do B a ja do A. A prostě za normálních okolností se během dne takhle nenavštěvujeme, teda dělali jsme to když jsme spolu ještě chodili ale teď... Teď už prostě ne. "Doufal jsem, že mi dáš třeba nějak vědět nebo tak, ale očividně se k tomu nemáš, tak jsem musel přijít já" zasmál se i on. No a tak jsem mu všechno postupně převyprávěl... Teda skoro všechno. Tak nějak jsem zapomněl zmínit tu pusu. Těsně před zvoněním Niall odešel spokojený plný nových informací.

"A ještě než mi utečete" zvolal na nás třídní učitel poslední hodinu. "V pátek se odjíždí na lyžařský výcvik, který jak víte je povinný. Budeme tam přes víkend a vracíme se ve čtvrtek ráno, tedy 24.12. Zítra mi všichni přineste podepsané potřebné papíry." tímto dokončil svůj proslov a my tak bylo propuštěni domu.

PÁTEK
"Opatruj se" řekla mi mamka v autě a dala mi pusu na rozloučenou. Nepatrně jsem se ošil a vystoupil ven. K mému štěstí na parkovišti už čekal Ni. "Jsem tak rád, že už jsi tu" skočil jsem mu kolem ramen a pořádně ho objal. Naštěstí se na tyhle akce jezdí společně s béčkem, což znamená že tu mám aspoň jednoho kamaráda. Harold stal v houfu ostatních kluků a opravdu hladově si prohlížel Taylor. Taylor Swift, hodná holka, vždycky na mě byla laskavá a milá, ale jak ji teď vidím předvádět se před tím prasetem je mi na blití. "Nastupovat!" zařval jeden z učitelů a všichni se začali mačkat do autobusu. Není snad úplně jedno, kde sedíte bože? A jelikož Niall chtěl sedět poblíž svých kámošů byli jsme mezi těma blaznama co se rvou dovnitř i my. Nakonec jsme seděli skoro úplně v zádu. Před nama seděl Thomas s Nickem a přes uličku vedle Joe a Sam. Najednou jsem ucítil prudké cuknuti s mou sedačkou, okamžitě jsem se otočil dozadu abych zjistil kdo to udělal a spatřil jsem mé dva oblíbence... Payn a Malik. "Vypadněte, tady je už obsazeno" štěkl Liam. "Jenže my tady seděli jako první" bránil jsem se a snažil jsem se napodobit jeho nepříjemný tón. "A my tu budeme sedět jako poslední." ozvalo se a ja okamžitě poznal komu ten hlas patří. Ten drzej, arogantní, idiotskej kreten stal v uličce společně s tou blondýnou a čekal než odejdem. "Nikam nepůjdeme Stylesi, jděte si sednout jinam." řekl jsem a díval jsem se na něj co nejvíc odměřeně. "Co se to tady děje." řekl pan profesor Bílý. "Tyhle dva nás nechtějí nechat sednout." promluvil okamžitě Harold. "Ale my jsme tu byli první." skoro jsem vypískl. "Děláte si ze mě srandu? Kolik Vám je vážení? Je mi líto ale na tohle opravdu nemám náladu. Neumíte se dohodnout sami jako dospělí lidé, takže pan Styles bude sedět s panem Tomlinsonem a paní Swiftová s panem Horanem. Vy Louisi si jděte sednout tamhle." řekl a ukázal zhruba do poloviny autobusu, kde bylo volné místo."Víte co? My si půjdeme s Niallem prostě sednout jinam." odpověděl jsem okamžitě. Nechci sedět s Harrym. To radši budu dělat cokoliv. "Pozdě, udělejte to tak, jak jsem řekl." Chtěl jsem ještě něco namítnout ale po tom co jsem uviděl profesorův výraz jsem si to rychle rozmyslel. Opravdu neochotně jsem se zvedl a vydal jsem se na místo, kam jsme se měli posadit. "Nesnáším tě." štěkl jsem po něm, když se posadil vedle mě. "Ty mě? Kdybys nedělal problémy mohl jsme oba dva sedět s tím s kým chceme." odsekl a prokroutil oči. Já dělal problémy? Já jen seděl. Bože. Já mu snad něco udělám. "A přestaň se tvářit jako kdyby jsi byl na popravě, kazíš mi náladu." dodal a povrchně si povzdechl. "Děláš si že mě prdel?" sykl jsem a naklonil se k němu. "Ty mi náladu kazíš jen tím, že dýcháš a taky ti do toho nemelu. Takže mě laskavě nech se tvářit jak já chci." šeptal jsem aby nás nikdo jiný neslyšel. Nechtěl jsem vyvolávat další drama. Díval se mi do očí stejně jako já jemu. Byl jsem zmatený, jedna část mě, ho chtěla zabít a ta druhá se mu chtěla omluvit za to, jak jsem na něj hnusnej. Když v tom jeho pohled sjel na moje rty a on sám ty své uvěznil mezi zuby. Momentálně ta část kde jsem ho chtěl zabít zmizela a vystřídala ji ta, kde ho chci líbat. Dost! ihned jsem se od něj odklonil a radši se díval z okna. Ani nevím jak, ale na chvíli jsem usnul. Probral mě až profesor, který chtěl vědět s kým jsem na pokoji. "Jsem domluvený s Niallem a spol. Asi jste s nima už mluvil." odpověděl jsem mu. "Ano, mluvil a ty už mají plno." řekl klidně. "Jak jako plno." nevěřil jsem vlastním uším. "No máme pokoje maximálně po pěti a jich už je pět." vysvětlil mi. Jak mi to mohl Niall udělat. Ví že tady nikoho jiného nemám. "Vidim, že jste s tím očividně nepočítal. Přiřadíme Vas tedy ke skupině kde zbyde místo" dodal. Nesnáším to. Nebude to poprvé co se mi tohle stane. Připadám si jako černý Petr kterého nikdo nechce. "Můžeš být s náma." řekl z ničeho nic Harry a podíval se na mě. "Vás pane Stylesi nahlásili Payn s Malikem na pokoj pro tři, ale jestli to panu Tomlinsonovi nebude vadit, tak vás dám na čtyřku." odpověděl. "Nevadí, budu s nima." ťukáte si na čelo? No já asi taky. Jen... Jen prostě nechci být zase ten,který zbyl, protože ho nikdo nechce. "Děkuji" procedil jsem mezi zuby a nepatrně jsem se na něj podíval. Na tváři se mu objevili ďolíčky. "Myslím, že si ten výlet přece jen užijeme." řekl a ja nevěděl jestli se bát, nebo těšit.