Lust (Larry Stylinson)

13-Potřebuju Čůrat

Snad je to všechno. Řekl jsem si když jsem zavřel kufr a mlčky si sedl za volant. Lou ještě procházel chatu aby se ujistil, že je všechno uklizené, povypínané a prostě v pořádku. Já tak čekám v autě tupě zírající na mé dlaně opírající se ovolant. O nic nejde. Prostě se jen vracíme zpátky...zpátky do reality. Vlastně se těším až jedu první živou duši, abych si dokázal že Louis není absolutně ničím výjimečnej. "Tak snad můžeme" posadil se do auta. Stačil slyšet jen ten jeho líbeznej hlásek a celým mým tělem projela husina. Prostě jsem s ním byl moc dlouho, potřebuji se jen vrátit do normálu... Přesně tak to je. Lou musel poznat, že něco není v pořádku. Atmosféra v autě houstla a ticho, které panovalo od začátku cesty, bylo stále víc nesnesitelné. Byli jsme pár kilometrů před Doncastrem...zbyvalo maximálně 15 minut. "Já, jen potřebuji čůrat." oznámil jsem mu když jsem autem sjel mimo silnici a zabočil na cestičku spíš určenou pro pěší chůzi, kde jsem zastavil. A víte co mě se vážně čůrat nechce. Prostě mi můj mozek vystřelil tenhle povelal a já to udělal. Prostě asi chci náš velkolepý návrat do Doncastru oddálit. "Harry myslím, že to čůrání ti půjde líp venku" probudil mě Lou z mého zamyšlení, když jsem už nějakou tu chvíli seděl na místě. "Jo jasně" vážně trapně jsem se zasmál a chtěl vystoupit ale světe div se auta mají dveře. Jsi vážně idiot Harolde. Moje okýnko teď zdobí krásný obtisk mého obličeje. "Hazz jsi v pohodě" Lou se v sobě všemožné snažil dusit náznaky smíchu ale opravdu mu to moc nešlo. Bylo mi trapně, byl jsem zmatenej všim co se za těch pár dní stalo a prostě toho už bylo moc. Opřel jsem se obličejem o volant asi aby na mě už Lou nemohl koukat a přál jsem si všechno vrátit. Chtěl jsem se vrátit ke dnu ty debilní párty kdy jsem s tímhle modroočkem mluvil poprvé a nikdy bych to už neudělal. Před tím bylo všechno lepší. "Řekni mi co se děje." pošeptal smutně a následně jsem ucítil hřejivý dotek na mém zátylku. "Bojim se toho co bude až se vrátíme" odpověděl jsem popravdě a smutně se na něj podíval. "Hazz co by mělo být?" usmál se mile a pohladil mě po tváři. Občas mi prostě nedochází, že Lou vlastně o ničem neví. Žije v tom, že jsem si ho vybral já, že jsem o něj bojoval protože jsem se do něj třeba zamiloval. Občas mi prostě uniká že neví pravdu o tam jak mi ho vybrali kluci jako jednu z mých dalších trofejí, a to že byl ten důvod mého zájmu. "Máš pravdu" usmál jsem se a něžně ho políbil. Vím že by mi to Louis nikdy nepřiznal ale i on se bál našeho navrátu... Bál se toho jak se budu chovat. Po tom co jsme se rozjeli zpátky domů jsem mu zastavil před barákem a i přesto jak strašnej strach jsem měl že nás někdo uvidí jsem si musel přivlastnit jeho rty... Vždyť je to možná naposled. Harolde! Žádné možná... Je to naposled. "Tak zítra ve škole." usmíval se jak sluníčko a ve mě se mísili tak strašně zvláštní pocity. Celou cestu jsem vymýšlel jak to s ním utnu ale místo toho se chovám jak nějaká puberťačka a ten vzdušnej polibek, který jsem mu právě poslal na rozloučenou mi to jen potvrzuje.

Z pohledu Louise

Když jsem se ráno připravoval do školy přistihl jsem se jak se usmívam a jediný důvod mého úsměvu byl on. Harry fucking Edward Styles.

Sedl jsem si do lavice a otevřel mobil... prostě můj typickej den ve škole. Všechno probíhalo v naprostém normálu do té doby než přišel. Moje srdce poskočilo a na mém obličeji se samovolně vytvořil úsměv. Už od rána se těším jak přijde k mé lavici a tím svým chraplavym hlasem řekne: "Máš tady volno?". Bože jen z té představy mi je skvěle. Bohužel mi rychle začalo docházet, že je něco špatně. Jakmile Harold vešel do třídy věnoval mi tak rychlý pohled, že se to vlastně nedá ani počítat a zamířil rovnou ke své partičce Zayna a Liama. A takhle vypadal zbytek dne...Znovu jsem se pro něj stal nevyditekný stejně jako celé 3 roky před tím.

"Ní tak na mě počkej venku jsem tu hned." řekl jsem po škole mému blonďatému kamarádovi po tom, co jsem zjistil, že jsem si v šatnách na tělocvik nechal klíče. Proletěl jsem chodbou a vešel do šaten, které, jak jsem později zjistil, ještě nebyli prázdné. Na parapetu u okna seděl Harry se svýma věrnýma poskokama a kouřili, nevěděli o mě a já bláhově si myslel že je to dobře. "Stejně pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi ojel ředitelky syna" zasmál se Zayn a vydechl kouř. "A co mi zbývalo, sázka je sázka." odpověděl mu se smíchem Harry. Sázka? Byla to jen sázka? "A byl aspoň dobrej?" zeptal se Liam "Jako v posteli?... Prostě jako každej druhej" cítil jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Co jsem vlastně čekal. Věděl jsem co je zač... Věděl jsem to. Přesně tohle si zasloužím. "Každopádně musíme vymyslet jak se ho zbavíme, Harold mu tak nějak zapomněl říct, že je konec" vyprskl smíchem Zayn a to jsem už nevydržel. "Myslím, že se tím nemusíte zdržovat." řekl jsem tím nejsilnějším hlasem co jsem dokázal. Poslední věc kterou jsem chtěl, bylo jim ukázat slabost a to jak moc mi ten idiot ublížil. Všechny hlavy se na mě otočili a jak tak mohl koukat do těch smaragdů, kterým jsem hloupě uvěřil."Tak my vás tu asi necháme" prohodil jeden z těch dvou kreténů a během chvilky byli pryč. "Lou... Já ti to vysvětlím." pošeptal a přesunul se ke mě blíž. "Co mi chceš vysvětlit? Chceš snad tvrdit, že to co jsem teď slyšel nebyla pravda? Není pravda to, že jsi se o mně snažil jen kvůli tomu, že ti to ti tvý debilní karádíčci dali za úkol... Dali ti za úkol mě opíchat, což jsi úspěšně splnit. To proto jsem pro tebe dneska už neexistoval." tu poslední větu jsem si spíš zašeptal pro sebe."Nebo mi kurva chceš říct že to je jinak" tak moc jsem se snažil nebrečet, nikdy mu neukážu jak slebej jsem se kvůli němu stal. "Ne, máš pravdu." odpověděl a sklopil zrak. "Slíbil jsi mi, že toho nebudu litovat.... Lhal jsi." po téhle větě jsem se otočil a odešel.