Lust (Larry Stylinson)

10-Musíš Si Uvědomit Jednu Věc

"Už nic neříkej" řekl dychtivě a přitáhl si mě zpátky k sobě. V tomhle jsem se ho rozhodl určitě poslechnout. Dlaněmi jsem přejížděl po té úžasné pokožce, nedokázal jsem se ho nabažit. Lehce jsem ho kousl do krk a on se pode mnou prohnul jak luk, což způsobilo ještě větší tření...už to nedokážu oddalovat. Posunul jsem se rukama k lemu jeho boxerek a chytil za okraj. "Počkej" zastavil mě. "Copak se děje" snažil jsem se odpovědět ale mluvení bylo to poslední na co jsem se teď dokázal soustředit. "Já nemůžu Harry" zašeptal a trochu mě odstrčil. Jak jako nemůže. Já to teď opravdu potřebuji. Dokázal jsem se ovládal a vy všichni jste mi svědkem, že ano, ale po tomhle? Je mi vážně u prdele proč nemůže... On kurva musí. "Prostě nad tím nepřemýšlej." zabručel jsem a chtěl jsem se vrátit k tomu v čem jsme měli normálně pokračovat. "Jasný, to jsi celej ty" řekl až snad zklamaně a odstrčil mě ze sebe úplně, potom nademnou prokroutil očima a jen v těch svých bxerkach odkráčil pryč. On si ze mě už opravdu musí dělat prdel. Takže teď mám prostě jen dvě možnosti. Pokusit se ho možná snad i z určitého úhlu pohledu znásilnit, a nebo se vrátit k mé původní taktice...být skvělý romantický Harry. Tak jo, varianta b je asi rozumnější.

"Lou" zašeptal jsem, když jsem ho uviděl sedět na gauči tupě zírat do ohně. "Chci být sám" odpověděl, bez toho aby mi věnoval jediný pohled. Ignoroval jsem jeho přání a sedl si vedle něj. "Omlouvám se." řekl jsem. Odpovědí mi byl zaskočený pohled těch modrých pomněnek. "Moc mě mrzí, že jsem na tebe tlačil... Já... Občas se chovám jako idiot Lou, prosím nezlob se na mě." páni, myslím, že se do ty role vážně dostávám. "Já v tom taky nejsem nevinně Harry, ale chci aby sis uvědomil jednu věc. Nevěřím ti. Nevím proč děláš to co děláš a už to ani nechci zjistit, to však nic nemění na tom že ti nevěřím a dokud ti nezačnu věřit Hazz, tak s tebou spát nebudu." odpověděl naprosto klidně. Byl si jistý každým slovem co říkal a to mě nutilo ho chtít ještě víc."Chápu, ale i ty si musíš uvědomit jednu věc Lou, já si na tebe počkám jak jen dlouho budeš potřebovat, budu tady s tebou. A počkám si na den, kdy ti dokážu, že mi můžeš věřit." řekl jsem a snažil se i já znít že tim vším jsem si jistý. Chtěl se usmát a na zamaskování si zkousl ret. "A tohle to tvoje pravidlo." usmál jsem se a něžně ho pohladil po tváři. "Platí jen pro sex nebo se to vztahuje na všechno?" zeptal jsem se a přistihl se jak se červenám. Děláš si prdel Harolde chováš se jak nějaká bláznivá puberťačka. "Ne... Na všechno ne" usmál se i on. "Povídat si normálně můžeme." dodal a šibalsky se na mě podíval. "Jen povídat?" odpověděl jsem  a z nervozity mu na stehnech maloval malé kroužky. "Takže tohle dělat nemůžu?" dodal jsem a něžně ho políbil. Přísahám, že jsem se vážně chtěl odtáhnout, ale jeho rty...jeho rty jsou ta nejsladší věc co znám. Z toho ze začátku nevinného polibku se stal polibek plný vášně a rozhodně z mé strany i chtíče. "To si budu muset ještě rozmyslet" řekl když se ode mě odtahl a jeho čelo nechal opřené o to mé. "Beru tě za slovo" odpověděl jsem a snažil se znít co nejvíc klidně, protože uvnitř mě to šílelo.