Lust (Larry Stylinson)

18-A Ta Jeho Prdel

"Dneska máte čas na to, abyste si vybalili a trochu se zabydleli. Jen vás chci požádat o to, abyste se chovali kultivovaně... Nejsme tady sami." seděli jsme v jídelně a poslouchali učitelovo instrukce. "Takže po obědě můžete na své pokoje." dokončil svůj proslov a my se nahrnuli do fronty na jídlo. Z hrůzou jsem zjistil že je rýžová kaše. Fuj. Povzdechl jsem si a zařadil se skoro jako poslední. "Už se mnou mluvíš?" uslyšel jsem za sebou. "Nialle, nemluvil jsem s tebou snad někdy?" ptokroutil jsem oči a otočil se zpátky dopředu. "Po obědě přijď k nám na pokoj. Pokecáme." řekl s úsměvem a trochu do mě drkl.

POHLED HARRYHO

"Vy jste fakt volové" zasmál jsem se klukům kteři při obědě dělali všechno možný, ale na samotné jídlo nějak zapomínali. Moje pozornost však zklouzáva do rohu místnosti. A když budu ještě víc konkrétnější ke stolu, kde jsem znal jen Nialla a Louiho. Jsem na sebe naštvaný, to co se stalo v pokoji nedokážu nijak vysvětlit. Vlastně poslední dobou moje chování nedovedu vysvětlit vůbec. Louis mě nezajímá, užil jsem si s ním a o nic jiného přeci nejde. Tak proč kurva dělám věci, které dělám. "Harry!" řekla už asi po několikáté Taylor. "Oh Tay... Promiň zamyslel jsem se." odpověděl jsem rychle a snažil se vykouzlit ten nejokouzlivější úsměv. "Ehm čau kluci" řekl Louis, který přišel k našemu stolu spolu s jak jinak než Niallem. "Já jen, že půjdu na pokoj ke klukům a vybalim si až po večeři. Tak mi prosím kdyžtak nechte tašky tam kde jsou." řekl a celou dobu se snažil vyhýbat mým pohledům. "Fajn? My totiž měli v plánu ti vybalit."odsekl mu ironicky Zayn. Šlo vidět že mu na to chtěl něco odpovědět, ale nakonec si to rozmyslel a prostě odešel."No a nechtěla bys dělat Harrymu společnost než se jeho spolubydlící vrátí" zeptal se Liam Taylor a ja se musel prostě jen zasmat. Já ty dva pakouše fakt žeru. Jsme nejlepší kamarádi snad od školky. Jsou to jediní lidé, na který vím, že se v životě můžu spolehnout.

" A od kdy se vůbec bavíš s Tomlinsonem." zeptala se mě Taylor, když už jsme byli u mě na pokoji. No jak to říct? Od té doby co jsem se vsadil, že ho opicham. Ale to ti asi úplně říkat nebudu, když to samé mám v plánu s tebou. Kluci mi řekli, že po Lousovi si zasloužim někoho, kdo mi nedá tolik zabrat. A všichni víme, že Swift nademnou slintá už dlouho. "Tenkrát jsme se potkali na jedné party." a vlastně jsem nelhal. "Louise je škoda." povzdechla si. "Jak to myslíš?" zeptal jsem se a lehce ji pohladil po noze, kde jsem ruku i nechal. "Kdyby nebyl tak divnej, byl by fakt kus." odpověděla a trochu se zasmála. Ano Louis byl tak trochu divnej co se týkalo vystupování před naší třídou. S nikým se nijak nebavil a nikoho si k sobě nepouštěl a ten fakt, že jeho máma je naše ředitelka mu nijak nepomáhá."Přijde ti pěknej?" zeptal jsem se. "No to teda kurva jo." zasmála se. "Má pěkný oči a úsměv. No a ta jeho prdel, neznám nikoho, kdo by ji neobdivoval." dořekla a oba jsme si jen nad tou představou trochu zkousli ret. "A proč se na to vůbec ptáš? Snad nežárlíš." usmála se a trochu do mě píchla prstem. Drahoušku, nežárlím. Poslední věc, kterou teď cítím je to, že bych na tebe měl žárlit. "Možná trochu" odpověděl jsem a dal jí pusu na nos. Ať to máme pěkně hezky rychle za sebou. "Co" pokračoval jsem a dal jí pusu na tvář. "S tím uděláš?" zeptal jsem se a během sekundy se mi sama přisála na rty. Nemusel jsem se nijak snažit. Sama si mi sedla obkročmo na klín, kde mi opravdu zkušeně sundala triko. Svou blůzku si taky zvládla svlict okamžitě. "Chci abys mě tvrdě ošukal." zašeptala a ja ji okamžitě povalil pod sebe. "Bože" ozvalo se od dveří a já okamžitě poznal komu ten hlas patří. "Lou" vyjekl jsem a vystřelil z postele. "Já... Moc se omlouvám. Nevěděl. Nechtěl jsem.. Promiňte" zakoktal a vyběhl z pokoje.