Lust (Larry Stylinson)

4-To Odvoláš

"Dáš si čaj?" zeptal jsem se ho když jsme se vyzuli v předsíni a zůstali na sebe trapně koukat. "Jestli máš ovocnej tak jo." odpověděl a asi po padesátý si urovnal boty. "Jasný, tak si můžeš jít zatím sednout do obýváku" ukázal jsem směrem kudy se má vydat a sám jsem odešel do kuchyně. Z toho jak je nervózní jsem byl nervózní taky a dost mě to sralo. Proto jsem si svůj čaj naředil vodkou. I když ten poměr by spíš ukazoval na to že jsem vodku naředil čajem. Vzal jsem oba hrnečky a vydal jsem se do obýváku. Louis seděl na gauči a hrál si s prstama. Je opravdu roztomilý. "Nese se ten čaj" řekl jsem to tak nadšeně jako kdybych mu oznamoval že vyhrál v loterii. Snažil jsem se moje divné chování ignorovat a podal jsem mu hrneček. "Kde máš vůbec rodiče?" zeptal se a trochu si usrkl čaje. "Máma se doma moc nezdržuje od ty doby co nás můj táta opustil." odpověděl jsem. Netrápilo mě to. Netvrdím že tomu tak bylo vždycky ale teď už rozhodně ne."Ah-aha" zakoktal se a sklopil zrak. "V pohodě Lou, nevadí mi o tom mluvit." usmál jsem se a trochu do něj šťouchl. "Lou" usmál se sám pro sebe. "Takhle mi říkávala jen ségra." usmál se už o něco smutněji. "Před rokem zemřela" dodal. "Já" polkl jsem. "Nevím co na to říct, moc mě to mrzí. Už ti tak říkat nebudu." bylo mi hrozně, chtěl jsem aby to bylo uvolněny večer a ne abychom se bavili o takových tématech. "To je v pohodě. Líbí se mi to." řekl a podíval se mi do očí. Je tak těžké popsat jaké to je, ale přísahám, že když se koukám do těch dvou studánek je to jako bych se pomalu ztrácel. Zapomínám dýchat, mluvit... Je to jakoby všechny moje životní funkce selhávaly. "Tak co kdybychom šli na tu Fifu" usmál se a ja prostě jen souhlasil. Vlastně mi ani nic jiného nezbývalo mám pocit že to je ta jediná věc, kvůli které nakonec příjmul mou nabídku.
"Ty podvádíš!" vykřikl se smíchem když už znova přihrál. "Nepodvadím, jen to neumíš" odpověděl jsem a vyplázl na něj jazyk. "Cože" řekl hraně šokovaně. "To odvoláš" zabručel a píchnul mě do žeber. "To mě má zastrašit" zasmál jsem se. "Ne" ušklíbl se naštvaně a bouchl mě do ramene. Byl vážně roztomilý když se zlobil. "Něco si uděláš." nedokázal jsem se přestat smát. "No jasně Stylesi." bouchl do mě znova. Než stačil dát ruku pryč, přitáhl jsem si ho za ní a povalil ho pod sebe. Jeho odpovědi bylo vážně ženské zapísknutí. Což mě rozesmálo ještě víc, vážně jsem si myslel, že se každou chvilkou počuram. Jednou rukou jsem uvěznil jeho ruce nad hlavou a sedl jsem si na něj tak aby mi nemohl utéct. "Mohl bys mi přestat říkat Stylesi." snažil jsem se mluvit vážně ale chtělo se mi tak moc smát, že jsem to prostě nedokázal. "A jak ti mám jako říkat." viděl jsem na něm, že i jemu se chce smát, ale musím uznat, že to dokázal maskovat líp než já. "Nech mě chvíli přemýšlet" hraně jsem se zamyslel. "Už to mám." zvolal jsem a volnou rukou jsem ho jemně píchl do boku. Ale ale. Tady je někdo lochtivej. "Co třeba Harry, tak nějak bych řekl, že se to ke mně hodí" usmál jsem se a koukl se na něj. "Fajn, to není špatný" odpověděl a taky se usmál. Bylo to zvláštní. Díval jsem se na něj a tak moc jsem se ho chtěl dotknout. Měl jsem pocit, že když se trochu pohnu tak se to všechno pokazí. "Jo Harry je fajn" odpověděl jsem ale nepohl se ani o milimetr. Koukal jsem mu do těch nádherných očí a chtěl jsem víc. Najednou jeho pohled sjel z mých očí na mé rty. Moje srdce bylo tak strašně rychle. Každá buňka mého těla mě táhla blíž k němu. Jeho spodní ret uvěznil mezi zuby a maličko se pousmál. V téhle chvíli to byl ten nejvíc sexy člověk co znám. Nedokázal jsem to vydržet. Pustil jsem jeho ruce a ty zůstali na místě jakoby byly pořád uvězněné. Stále jsem se na něj díval a rukou opatrně odkryl pramínek vlasů který mu spadával do očí. Pomalým a táhlým pohybem jsem ho pohladil po tváři. Jeho pokožka byla heboučká jak samet. Pod mým dotykem trochu přivřel oči. Byl úžasný. Byl jsem na pokraji zblaznění. Byl jsem... Byl jsem na zemi. "Dobrý den" řekl po tom co mě ze sebe shodil a ja tak skončil na koberci. "Mami?" řekl jsem když jsem jí uviděl polonahou s nějakým chlapem. "Harry drahoušku, nevěděla jsem, že budeš doma." zableptala. Zase byla na mol. "Nechtěla jsem vás vyrušit" dodala a otočila se na Lousie. "Ne v pořádku paní Stylesova, já už stejně musím." odpověděl na což jsem na něj hodil tazavej pohled. "Tak zítra ve škole, čau" zadrkotal a už ho nebylo. Matka na mě ještě něco volala, ale ona byla to poslední na co jsem měl teď náladu. Odešel jsem do pokoje a po dlouhé sprše jsem šel spát.