Lust (Larry Stylinson)

17-Nesnáším

Zbytek cesty jsme si každý hleděl svého. Já se tvářil tak, jakoby Harry neexistoval a on mi to vracel. Po nekonečně dlouhé době jsme konečně dojeli na místo. Jelikož Harrold seděl v uličce musel jsem počkat než se uráčí zvednout, abych konečně mohl vypadnout na čerstvý vzduch. Nesnáším tenhle výlet. Plánoval jsem si to jinak... Chtěl jsem být s Niallem, držet se co nejdál od Stylese a prostě si to užít. No, zatím mi nevychází ani jedno. "Hej prdelko!" zařval Liam a vážně by mi nedošlo, že je to na mě, kdyby při tom na mě nehodil hroudu sněhu. "Asi by ses nás měl držet, když máme klíče ne?" dodal a pobaveně se na sebe s Haroldem podívali. "Ty jsi na pokoji s nima?" drkl do mě Niall. "A co mi tak asi kurva zbývalo Nialle, když jsi se na mě ty vysral?!" štěkl jsem na něj a bez toho abych si to nechal nějak vysvětlit jsem se přidal k mým spolubydlícím... Tenhle týden vážně nepřežiju. Společně jsme se vydali k našemu pokoji číslo 28 a když jsme vešly čekalo nás překvapení. Jednalo se totiž o takový ten pokoj který je rozdělený na dva. Takže když jsme vešly dostali jsme se do jakési menší předsíňky která vedla ke dvoum dveřím. "Tak jak se teda rozdělíme?" zeptal se Zayn, když jsme jen tupě zírali na oboje dveře. "No tak Harry si našeho modroočka už užil, myslím si, že by bylo fér kdybych teď dostal příležitost já" promluvil Liam a mně se zvedl žaludek. Jen ta představa že bych měl být zavřený v jedné místnosti úplně sám s tímhle hovadem mě znechucovala. Avšak než jsem stihl cokoliv namítnout Harry mě předběhl."Nech si zajít chuť Payno, s Louisem budu já." odpověděl v kludi, ale zároveň šel z jeho hlasu slyšet tón z kterého jsme měli všichni respekt. "Jsem rád, že vás zajímá i můj názor." řekl jsem ironicky a Harold se na mě překvapeně podíval. "Máš s tím snad problém?" uchechtl se. "Já bych byl na pokoji nejraději se Zaynem." odpověděl jsem. Zayn byl tichej. Neměl na mě žádné oplzle kecy...tak nějak jsem z něho měl spíš pocit že mu jsem odpornej. Což pro mě byla výhra. Jedinej z těch tří se mě nebude snažit přefiknout. "Kamaráde, já chci být s někým s kým je prdel, takže jestli máš problém s Harrym, tak si polib prdel a můžeš být s někým jiným." odsekl mi. Tak jo vážně mě nemá rád. "Tak co, vydržíme to spolu?" zachechtal se Harry a ja jen poraženě kývl. Otevřeli jsme náš pokoj a ja spatřil dvě postele. Jedna pod oknem a druhá u skříně. "Zabiram si tu pod oknem." zvolal Harry a přes celý pokoj na ni hodil svou tašku. Stejně jsem chtěl tu u skříně. Potichu jsem si položil tašku k posteli a sedl si na postel. Měl jsem pocit neskutečné úzkosti. Mám to vždycky když jsem někde kde mi je nepříjemně a nebo když jsem s někým kdo ve mně vyvolává pochyby a teď se sešly obě věci dohromady. Z hluboka jsem se nadechl a vyndal si z kapsy mobil a sluchátka. Myslím, že tohle bude jediná věc, díky které tenhle týden přežiju. Nasadil jsem si sluchátka a pustil si písničky. Zády jsem se opřel o zeď a prostě jsem se snažil ignorovat okolí. "Takže spolu prostě mluvit nebudem?" uslyšel jsem Harryho hlas vedle mě a trochu jsem se lekl. Seděl přímo vedle mě a upřeně na mě koukal. "Já... Neslyšel jsem tě." odpověděl jsem a vyndal si sluchátka z uši. "Promiň za Zayna, on není zlej, je prostě.... Prostě svůj no." řekl a trochu se na mě usmál. "V pohodě. Je mi jedno jakej je. Nemám v plánu se s ním kamarádíčkovat." odsekl jsem mu a chtěl jsem si znova nasadit sluchátka ale Harry mě zastavil. "Lou, nechci abychom na sebe byli takový. Vím, že jsem to posral, ale přeci jen tu spolu budem zavřený celý týden." vím že má pravdu, a taky vím že být na něj takhle odměřený a nepříjemný mi dává opravdu zabrat ale další věc kterou vím je, že ho nesnáším za to, co mu udělal a řekl." A co ode mě jako čekáš? Celá škola ví, že jsi mě opichal, ví že nejsem nic jiného než další z tvých mnoha trofejí. Myslíš si že to prostě všechno hodím za hlavu, jen proto abych nám nekazil tenhle zkurvenej týden? Tak to tě asi zklamu Stylesi." štěkl jsem na něj."Zachránil jsem tě před tím abys zbyl jak nějakej odpad, protože se na tebe ten tvůj Niall vysral..." nenechal jsem ho to ani doříct. "Já jsem se tě o nic neprosil. Takže jestli čekáš že ti za to budu vděčnej tak jsi na omylu." křičel jsem na něj. "Nesnáším to jak jsi tvrdohoavej...a ještě víc nesnáším to jak jsi sexy" zakřičel i on a během chvilky se přitiskl na mé rty. Můj mozek křičí povely které by mělo moje tělo začít plnit. Jako je odtáhnout se, dát mu facku a podobně. Místo toho se mu úplně podvoluji a jediné co dokážu, je mu ty jeho sladké polibky vracet. "Schůze" zařval jeden z učitelů na chodbě a my se tak diky a tomu od sebe oddalili.