Lust (Larry Stylinson)

15- Niall To Může Potvrdit

"Kurva Harolde" zařval jsem na něj a skoro se zavřenýma očima po něm hodil deku. "Co ti vadí." zasmál se a olízl si rty. Louisi soustřeď se. Je to kreten, kterej tě jen využíval. "Co tu vůbec chceš." křikl jsem na něj a snažil se najít nějaký bod na něm na který bych se mohl v klidu dívat a nevzrušoval se u toho. "Chci tě ošukat Louisi." řekl tak v klidu a zároveň tak vybízivě, že každičký nerv v mém těle křičel. "Nebudu s tebou spát Harolde." nechápu jak se mi povedlo přivést mozek opět k pochodu. "To už tu jednou bylo." uchechtl se. "Co?" nechápal jsem na co naráží. "Nikdy s tebou spát nebudu Harolde, vyspím se s tebou až ti budu stoprocentně věřit bla bla bla. A nakonec jsi to byl ty kdo na mě čekal nahej v pokoji a chtěl ho šoupnout do prdele" nepoznával jsem ho, jeho tón a tvář byly najednou tak cizí. Tohle není ten Hazza s kterým jsem byl na chatě. Tohle je skutečnej Harry Styles. "Tak si tady přestaň hrát na nedostupnýho... Oba víme že jsi kurva Louisi, vlastně to by nám mohl potvrdit i Niall co" usmál se a arogantně se na mě podíval. "Vypadni" zařval jsem a čapl ho za vlasy. "Okamžitě odsud vypadni" udržet slzy bylo stále těžší. Konečně se mi podařilo ho dostat z pokoje...viděl jsem ten jeho vyděšenej výraz a snad i chtěl něco říct avšak já před ním třískl dvěma. Už nebudu dál nic poslouchat. Bylo mi jedno jestli je nahej nebo ne, bylo mi jedno jak se dostane domu, bylo mi jedno jestli cestou umrzne...chtěl jsem od něj být co nejdál. Když v tom jsem uslyšel ránu. "Kurva" ozvalo se okamžitě.
"To si snad děláš prdel." řekl jsem když jsem vyšel z pokoje a uviděl ho válet se pod schodama. Sešel jsem za ním a zvedl ho. Vyčítavě jsem se na něj podíval a pak mu pomohl se dostat ke mně do pokoje. Vypil toho hodně a poslat ho v tomhle stavu samotného domu by bylo něco jako vražda. Ne že by se mi ta myšlenka nelíbila...
Tak nějak jsem ho oblékl zpátky do jeho oblečení a položil na postel. "Zkus se tu poblít" podíval jsem se na něj výhružně a přehodil přes něj deku. Odpovědi mi bylo jakýsi žbleptnutí. Já jsem si ustlal na zemi a než jsem stihl zhasnout Harold už spal. Sedl jsem si na kraj postele a pozoroval jsem ho. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že někdo tak nádherný může být uvnitř tak odporný.

"Ehm Lou" uslyšel jsem ten chraplavý hlas a celej včerejšek se mi znova přehrál v hlavě. Od monetu jak jsem se na něj těšil ve škole do okamžiku kdy jsem si uvědomil co za stvůru je. "Co je" řekl jsem otráveně a nechal zavřené oči. Nechtěl jsem se na něj dívat. "Já jen že bych měl jít než se vaši vzbudí" oznámil a ja v jeho hlase slyšel nervozitu. "Kdo ti brání" odsekl jsem ho a přetočil jsem se na bok zády k němu. "Já jen..."odkašlal si. "Jen jsem se ti chtěl omluvit." ano zarazilo mě to, ale nemůže čekat že kvůli jednomu promiň na všechno zapomenu. "Proč to děláš." štekl jsem na něj a taky se konečně postavil. "Dělám co?" křikl i on. "Tohle... Nechci abys na mě byl milej! Chovej se tak jak jsi zvyklej... Jsi arogantní kreten tak si přede mnou nehraj na nic jiného. "Jsi zlej" odsekl. "Já jsem zlej?" zasmál jsem. "Prostě vypadni Stylesi." dodal jsem a sledoval ten jeho výraz. Proč musí v každé situaci vypadat tak zkurveně sexi. Nevím jak se to stalo, ale moje rty se přilepily na ty jeho a ponořily se tak do nádherného polibku. Mým břichem proletělo snad miliarda motýlků. Děsí mě že stačí jedinej polibek aby ve mě vyvolal všechny ty pocity. Děsí mě že stačí jedinej polibek a ja nad sebou zase ztrácím kontrolu. Dost! Přes všechnu sílu jsem se od něj odtahl."Teď vypadni a už se mi nikdy nepleť do života" řekl jsem klidně a sledoval ho, jak zmateně odchází z mého pokoje.