Lust (Larry Stylinson)

12-Vyhrál Jsem

Asi nikdy jsem nevstal tak brzo jako dnes, ale ať jsem dělal co jsem dělal spát jsem nemohl. A sám sobě bych lhal kdybych tvrdil, že za to nemůže ten človíček ležící vedle mě. S tichým povzdechnutím jsem vstal z postele hodil na sebe boxerky a sešel do kuchyně. Je konec. Už mu nemusím dal lézt do prdele, nemusím se o něj zajímat, nebo se dokonce doprošovat jeho společnosti. Vyhrál jsem... Dostal jsem co jsem chtěl. Tak proč se kurva nemůžu zbavit toho divného pocitu. "Dobré ráno" uslyšel jsem sladký rozespalý hlásek. Proč kurva ještě nespí. Můj plán byl, se mu po zbytek tohoto pobytu vyhýbat. "Ehm dobrý." odpověděl jsem rychle a snažil se nerozplývat nad tím, jak sladce vypadal. "Od kdy jsi takové raní ptáče?" zasmál se a zezadu si položil bradu na moje rameno, musel si stoupnout trošičku na špičky aby na mě dosáhl. "Můžu se tě ptát na to samý." mluvil jsem jako idiot a vím to. Ale kurva fakt netuším co se se semnou děje, jsem snad nervózní z toho co se stalo včera, bojím se toho jak to bude pokračovat. Dost. Nebude to pokračovat nijak... Ja nechci aby to pokračovalo. "Harolde děje se něco?" řekl o poznání nepříjemnějším tónem a silou mě otočil čelem k němu. Vystavil mě tak přímému pohledu do těch jeho vyčítavých pomněnek. "Ne" odpověděl jsem stroze a okamžitě sklopil zrak. "Tak ne no." odpověděl a otočil se k odchodu. "Lou počkej." vyšlo ze mě dřív než jsem si to promyslel. Chytl jsem ho za ruku a přitáhl si ho zpátky k sobě. "Nezlob se" kuňkl jsem a jemně ho políbil na nosánek. "Bude stačit, když se přestaneš chovat jako idiot." odpověděl a trochu do mě bouchl. "Sluší ti to" pošeptal jsem a přejel mu po nahých zádech. "Harry vždyť jsem právě vstal" pousmál se a tvářičky mu trochu zčervenaly. Právě se stal asi tím nejúžasnějším tvorem na zemi a ja prostě nenašel sílu mu odolávat. Spojil jsem naše rty do sladkého polibku a pak... No a pak tak nějak Lou skončil ohnutý na kuchyňské lince mezitím co já do něj prudce přirážel.
"Lou" zeptal jsem se ho když jsme už leželi na gauči a nechávali se unášet praskáním ohně. "Ano" odpověděl a otevřel oči. Ležel mi v klíně a ja až do teďka obdivoval jeho krásu. Hladil jsem ho ve vlasech a vlastně jsem si užíval to, jak se ho můžu dotýkat. "Vím, že je to hloupé a vlastně mi do toho nic není" začal jsem se v tom zamotávat a byl jsem silně nervózní. "Hazz prostě se zeptej." zasmál se a posadil se vedle mě. "No včera jak jsme... Nebo teda spíš před tím než jsme spolu... Prostě včera jsi..ty..Ty jsi už s někým spal." tak nějak se mi povedlo ukončit mou otázku. "Proč tě to zajímá?" zeptal se na věc na kterou jsem prostě za boha nemohl přijít. "Já vážně nevím Lou, ale nedokážu myslet na nic jiného." odpověděl jsem zcela popravdě. Nechápu proč mě to tak zajímá, proč chci vědět kdo to byl a jestli to vůbec byl jen jeden člověk, ale je to tak... Potřebuji to vědět. "Ano Harry, před tebou jsem spal ještě se dvěma muži." odpověděl zklamaně, ano zklamaně a ja se chystám zjistit proč. "A znám je?" tak jo jsem fakt trapnej a vím to. "Harolde" zasmál se a opřel se hlavou o mé rameno. "Já, skoro tři roky jsem chodil s Niallem." odpověděl a lehce si povzdechl. "Niall, to je ten blonďák." ověřil jsem si. "Ano, to je ten blonďák." pousmál se. "Už je to víc než rok co spolu nejsme, ale zůstali jsme přáteli. Tenkrát jsem to posral Hazz, ublížil jsem člověku, kterej by pro mě udělal cokoliv. Takže odpověď na tvou otázku zní ano, spal jsem s Niallem a byl bych opravdu rád kdyby takhle ta věta skončila. Bohužel jsem si nevážil toho co v něm mám a jednou večer jsem se vážně opil a vyspal jsem se s klukem, kterého jsem sotva znal. Niallovi jsem to řekl asi po týdnu. Nedokázal jsem žít s tou lží." řekl smutně a ja nenacházel slova, která říct. "Jsi statečný Lou." řekl jsem nakonec a vážně se na něj podíval. "Ne, to teda vážně jsem... Podvedl jsem ho Harry." odpověděl a ja v jeho očích viděl smutek. Nedokáže si to odpustit. "Ale postavil jsi se k tomu. Byl jsi připravený nést zodpovědnost a následky za tvou chybu...ne každej by to udělal." řekl jsem a sladce ho políbil.

"Jdu otevřít" křikl na mě Lou z kuchyně když se ozvaly rány na dveře. Já jsem dál spokojeně lenošil a čekal, s čím Lou přijde. "Tak?" zeptal jsem se když se vrátil. "No..." řekl a já opravdu nevěděl co mám čekat. Vypadal snad až zklamaně. "Prý se můžeme sbalit a vrátit se domů"

Tak je tady další kapitola a zároveň přicházím s návrhem. ❤️Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé udělat character ask, ještě nikdy jsem to nedělala, ale myslím, že by to mohla být sranda.😀 Takže budu moc ráda když napíšete postavám otázky, které by vás zajímaly. Chtěla bych vás jen poprosit aby jste to nepsali sem do komentářů, ale normálně mně do zpráv tady na wattpedu, budu v tom mít tak lepší přehled. Předem moc děkuji a doufám, že se to nějak povede❤️💚💙