Lust (Larry Stylinson)

9-Už Nic Neříkej

"To si děláš prdel." vydechl jsem. Je možný, že mám takovou smůlu. Byl jsem tak zkurveně blízko. "Jdu otevřít." kuňkl a zmizel ke dveřím. Nedalo mi to a šel jsem tam taky, abych viděl co tak hrozně důležitého se muselo teď stát. "Ehm Stylesi to je horská služba" oznámil mi když jsem k němu přišel. "Stylesi?" vlastně to ze mě vypadlo úplně samo. Doslova před pár minutama jsme se málem políbili a teď jsem zase jen Styles, to teď bude zase hrát, jak se mnou nechce nic mít a podobně. "Dobrý den, jak už jsem říkal vašemu příteli" "Není můj přítel" skočil mu do řeči. Samozřejmě nedovol aby si to vůbec někdo myslel. "Tak kamarád?" zeptal se zmateně ten muž. "Spíš jsme tu spolu prostě uvízli." shrnul to a hraně se na něj usmál. "Dobře, tak jak už jsem řekl tomu chlapci s kterým jste tady uvízl" bože tohle je vážně trapný. "Tak jsem vám přivezl balíček s potravinami. S horskou službou objíždíme tyhle zapadlé chaty tady v okolí, aby jste nám neumřeli hlady" zasmál se"Nevíme na jak dlouho tahle situace bude, ale snad dokonce příštího týdne, když nám bude počasí přát, tak by se to mohlo nějak vyřešit." oznámil. "Děkujeme jste velmi laskavý" odpověděl Louis a rozloučili jsme se. "Lou počkej" zavolal jsem na něj, když jsem uviděl že odchází nahoru. "Nechci s tebou nic řešit" křikl na mě a pak se ozvalo jen bouchnutí dveří. "Kurva" zakřičel jsem a praštil do stolu.
Zbytek dne byl zalezlej v pokoji a já se zkoušel všemožně zabavit. Jestli to takhle bude pokračovat tak mi z toho vážně přeskočí. Ne dost Harry. Máš tu úkol v podobě toho mrňavého, tvrdohlavého protivy. Takže, bych mohl přestat trucovat a konečně to nějak zvládnout. Koukl jsem se na hodinky...bylo něco kolem sedmi. Ideální čas na večeři.

"Můžu dál" zaťukal jsem na dveře. "Asi nemá cenu ti odpovídat" uslyšel jsem za dvěma a ja je tak spokojeně otevřel. "Víš, že jsi tady strávil celej den" zasmál jsem se a položil tác na stůl. "Přemýšlel jsem" odpověděl jednoduše. "A nad čím" zeptal jsem se a posadil se vedle něj na postel. "Proč se chováš tak jak se chováš" řekl a podíval se mi do očí. "Lou už jsem ti několikrát vysv..." přiložil mi prst na rty. "Přišel jsem na to, že mě to vlastně nezajímá" dodal a prstem mi obkreslil rty. Chytl jsem ho za tvář a podíval se mu do očí. "Je na čase přestat tolik přemýšlet" zašeptal jsem a naklonil se k němu tak, že se naše rty skoro dotýkaly. Byla tam jen malinkata mezirka, která bránila v tom aby se něco stalo. "Souhlasím" odpověděl a vracel mi můj zkoumavý pohled. Naposledy jsem se podíval do těch pomněnek a pak jsem udělal to co jsem tak strašně dlouho chtěl. Políbil jsem ho. Jeho rty jsou přesně takové jako jsem myslel, sladké a nadýchane... Jak stvořené pro líbání. Celým mým tělem proletěl tak zvláštní, zcela nepopsatelný pocit. Jedním pohybem jsem si ho posadil k sobě na klín a chytl ho za pas a na malý moment se od něho odtáhl abych se na něj mohl podívat. Jeho zorničky byly rozevřené a jeho rty jemně napuchlé. Je nádherný. Okamžitě jsem se vrátil k jeho sladkým rtům. Z jeho boků jsem pomalu přejel na jeho prdelku kterou jsem malinko zmáčknul "Harolde" vzdychl a trochu mi zkousl ret. Moje tělo bylo jak ovládlé, nedokázal jsem vnímat nic jiného, než jeho. Povalil jsem ho na postel a celým tělem na něj nalehl. Z jeho rtů jsem se mokrou cestičku dostal k jeho krku. Tak nádherně voní. Jeho malá ručička se zapletla do mých vlasů a dávala mi na jevo, že chce víc. I já chci víc. Sundal jsem si triko a jeho hned následovalo. "Jsi opravdu nádherný Lou" vydechl jsem, když pode mnou ležel jen v trenkách. Jeho tělo je jak stvořené od bohů. Každičký kousek je dokonalý a ja si chci každičký tenhle kousek užít. "Už nic neříkej" řekl dychtivě a přitáhl si mě zpátky k sobě.

Tuhle kapitolu bych moc ráda věnovala @Zmijozelka a Karolinaberkyova58, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři svými komentáři. Děkuji moc holky❤️🖤❤️