Lust (Larry Stylinson)

20-Vůbec Se V Tobě Nevyznám Stylesi

Už pár minut vedle sebe ležíme bez jediného pohybu, nebo dokonce slova. Ani jeden nevíme, jak by bylo nejlepší se teď zachovat. Troufl jsem si aspoň na jeden hlasitý nádech abych mu připomněl moji existenci.
"Tohle se už nesmí opakovat" řekl konečně, ale v tomto případě bych byl radši kdyby byl zticha. "Proč?"vypadlo ze mě okamžitě. "Jak proč Harry? Tak třeba proto, že jsi ještě odpoledne málem chrápal s Taylor , nebo proto, že jsi mě jen využil, zesměšnil a udělal ze mě jednu z těch tvých naivních kurviček a hlavně proto, že tě... Že tě nenávidím" odpověděl a u posledních slov se mu do očí draly slzy, s kterýma se pokoušel bojovat. "Lou " řekl jsem a otočil se na bok abych na něj lépe viděl. Chtěl jsem mu setřít jednu neposednou slzičku, ale on mi ruku odstrčil. "Omlouvám se ti za to, opravdu Lou. Věř mi, já...nikdy jsem se nikomu za nic neomlouval, ale u tebe... nemůžu si pomoc. Vím, že jsem ti ublížil i když jsem ti slíbil, že to neudělám."nadechl jsem se a snažil se dát dohromady. Měl jsem co dělat abych nezačal mít problém i já udržet slzy. "Od tý doby co jsem s tebou uvízl na té chatě se nepoznávám. Nikdy mi na někom nezáleželo, nechci to. Ani u tebe to nechci Lou, ale z nějakého důvodu jsem posedlí každičkou části tebe. Tvá chůze, nohy, zadek, tvé až zženštilé křivky a heboulinká kůže, tvůj úsměv, který rozzáří okolí, tvé oči...Lou, nechápu to...jsi tak odlišný než kdokoliv jiný. Chci tě dostat z mé hlavy, ale za boha to nejde. Nenávidím se za to a občas....občas za to nesnáším i tebe. Takže promiň za to, že jsem ti ublížil Loui, ale věř mi, že následky si z toho nesu i já."dořekl jsem to a snad poprvé jsem všechny ty myšlenky co se mi pořád dokola a dokola honí hlavou, řekl nahlas. Louis na mě jen koukal. Nedokázal jsem z jeho tváře vyčíst jedinou emoci. Ještě chvilku to tak pokračovalo, než si sedl. "C-Co děláš" vykoktal jsem a nepatrně se dotkl jeho ruky. "Jdu k sobě, už je dlouho."odpověděl stále zády ke mně. "Prosím nechoď."zašeptal jsem a sedl jsem si za něj tak, že on teď seděl mezi mýma nohama. Namáčkl jsem se hrudníkem těsně na jeho záda a bradu si opřel na vršek jeho hlavy. "Znova ti to nedovolím Harry."promluvil po chvíli. "Co myslíš?"odpověděl jsem zmateně. "Už neuvěřím těm tvým řečím, nedovolím ti se ke mně dostat tak blízko."vysvětlil a zvedl se úplně. Jen tak tak, jsem ho stihl chytit za zápěstí. "Já vím Lou. Vím to."řekl jsem a otočil si ho k sobě. "A taky vím, že to pro nás oba bude nejlepší"dodal jsem a samotnému mi nad touto skutečností bylo smutno. "Ale prosím, dneska tě potřebuju cítit vedle sebe."řekl jsem po chvilce co jsem mu jen zíral do těch jeho pomněnek. Lou trochu zatřásl hlavou, jakoby se sám se sebou dohadoval a pak si ke mně opravdu lehl. Hned jak to udělal spokojeně jsem si ho k sobě přimáčkl. Když jsem stisk povolil, potěšilo mě že zůstal hlavou zabořený v mé hrudi, ruku hozenou přes můj bok a nožkama jsme do sebe byli zamotaný navzájem. Cítil jsem na jednou takové....teplo....ano, asi teplo, nenapadá mě jak líp bych tenhle pocit dokázal vyjádřit. Spokojeně jsem ho hladil po zádech a užíval si jeho vůni."Vůbec se v tobě nevyznám Stylesi" promluvil potichu Lou. "Hej"usmál jsem se a trochu ho pichl do boku, na což se malinko zasmál. "Žádnej Styles"dodal jsem a znova ho začal hladit. Po chvilce přemýšlení jsem si ho k sobě znova ještě víc přimáčkl. "Ani já v sobě Lou."