Lust (Larry Stylinson)

19-Vypadni

Téměř okamžitě jsem vyběhl za ním na chodbu, ale on nikde. "Kurva!" Zařval jsem a praštil pěstí do zdi. Vrátil jsem se do pokoje, kde stále ležela Taylor. "všechno v pořádku?" Zeptala se a za ruku mě stáhl k ní. "Tay, měla bys jít." Řekl jsem bez toho abych se na ni podíval. "Cože?" Odpověděla a trochu se narovnala. "Nemyslím si, že je to něco co bys chtěl" dodala lacině a přejela mi prstem po stehně. "Myslím to vážně." Odpověděl jsem a odstrčil ji ruku. Ta coura však dělala jako kdybych nic neřekl a dál pokračovala. "Řekl jsem ať kurva vypadneš!" Zařval jsem na ni odstrčil ji z postele. Vyděšeně se na mě podívala a pak vyběhla stejně jako před chvílí Lou. Jsem kterén. Jsem takovej kterén. Nenávidím se za ty pocity co cítím pokažde, když jsem s tím drzým modroočkem, a ještě víc za ty, které se objevují, když jsem bez něj.

Lou se samozřejmě už do večer neobjevil. Seděl jsem u stejného stolu jako při obědě a čekal až se od někud vynoří pokoj toho Ira. Každopádně po tom co profesor vyhlásil že u stolu máme sedět podle pokojů, aby měli lepší přehled jestli jsme všichni, je jasné že si Lou bude muset sednout k nám. A taky že jo. Přisedl si k nám bez jediného slova a pustil se do jídla. "Tak co přetáhl jsi už tu bloncku?" Zničeho nic řekl Liam a podíval se na mě. Můj pohled okamžitě vystřelil k Louimu, ale ten si dal hleděl jen jídla. "Ehm, ne." Odpověděl jsem a doufal že tahle konverzace nebude dál pokračovat. Avšak moc dobře jsem věděl že je to bláhové přání. "Ne?!" Řekl šokovaně Liam a podíval se na Zayna. "To proč?" Odpověděl Zayn a oba na mě zírali. "No... já prostě....ona"vážně jsem nevěděl jak jim to mám vysvětli, když ani já si to vysvětlit nedovedu. "Kámo já vím, že tady u Tomlinsona to trvalo dlouho, ale ona je jiná ne?" Pokračoval Liam a já myslel, že mu dám pěsti. Po téhle větě Lou konečně zvedl pohled od svého talíře. "Byl bych rád kdybyste mě z těhle věci vynechali." Řekl naprosto bez zájmu a vrátil se zpět ke své předešlé činnosti. "Tak to je trochu pozdě" uchechtl se Zayn. "Asi ti budeme muset začít dávat ultimáta...vybereme ti tak lehkej cíl a ty to takhle prodlužuješ" začal Liam. "Omluvte mě asi jdu blejt." Řekl rázně Lou a odnesl si talíř. Nejspíš už šel do pokoje. "Zítra to zmáknu." Odbyl jsem ho a vydal se na pokoj za Louim.

Když jsem přišel skoro si mě ani nevšiml, byl zabrany do vybalování. "Nepotřebuješ s něčím pomoc?" Zeptal jsem se. "Ne, dík." Odpověděl stroze a pokračoval. "Hele Lou, to co jsi dneska viděl" skočil mi do řeči. " Nechci se o tom bavit Harolde. Při večeři jsem si toho vyslechl dost. A vlastně... Je mi to upřímně jedno. Dělej si co chceš a s kým chceš. Moje starost to není." Odpověděl a zpříma mi koukal do očí. "Jen jsem se v tobě prostě hrozně spletl." Dodal a otočil se ke mně zády. Ničilo mě vědomí, že jsem ho zklamal. "Lou, prosím, mrzí .."znova mi skočil do řeči. "Nemá tě co mrzet...můžeme spát s kým chceme, nejsme pár. Proto tobě může být jedno že jsem se před večeří vyspal s Niallem." Řekl bez zájmu. Vyskočil jsem z postele a prudce ho otočil k sobě. "Cože jsi?" Skoro jsem zakřičel. No dobře, nebylo to skoro...opravdu jsem řval. "Spal jsem s ním Harolde" řekl klidně a všiml jsem si jeho lehkého úšklebku. "Niall mi řekl, že mi tohle pomůže na tebe úplně zapomenout. A měl pravdu. Skoro jsem zapomněl jak dobře píchá...je prostě bezkonkurenční" dodal a stále se na mě úplně v klidu koukal. Za to ve mně to vřelo. "Zabiju ho" řekl jsem potichu a pustil Louiho ruku. "Zabiju ho!" Řekl jsem už o dost víc nahlas a vyběhl na chodbu. "Kam jdeš?" Výpiskl Louis a rozběhl se za mnou. Měl bych začít nejdřív myslet a pak jednat protože mi tak nějak nedošlo, že vážně netuším kde je. "Jakej mají pokoj?" Vyštěkl jsem na něj. "Posral jsi se? Pojď zpátky." Řval na mě a za paži mě táhl zpátky. Nádech výdech. To jediné jsem si pořád opakoval. Čapl jsem ho a přehodil si ho přes rameno. "Kurva zbláznil jsi se?!" Řval a pěstma mě bouchal do zad. Ignoroval jsem to a spolu s ním jsem se vrátil na pokoj a povalil ho na postel. Samozřejmě se chtěl hned zvednou takže jsem ho chytil tak, aby se nemohl ani pohnout. Podíval jsem se mu do očí a vyděl jsem v nich tolik vzteku. "Nepřeju si, aby na tebe šahal někdo jinej Lousi." Řekl jsem klidně ale naprosto vážně. "A kdo si jako myslíš že jsi!" Štěkl on a snažil se mě aspoň nějak kopnout ... marně. "Nejsem nějaká věc, ktera ti patří, budu si dělat co chci " dodal. Byl roztomilý. Snažil se z mého uvěznění nějak dostat a přitom vypadat hrozně vyrovnaně. "Já z tebe jednou zešílím." Pošeptal jsem a přisál se na jeho rty. Potěšilo mě, když Lou začal spolupracovat a sám mi začal sundavat triko. "Dělám to protože jsem na tebe naštvaný" řekl mezi polibky když jsem mu sundaval kalhoty. "Dobře" odpověděl jsem a snažil se nesmát. "Jsi nechutný hovado." Pokračoval a přitom slastně přivíral víčka. "Dobře" zopakoval jsem a vytvořil mu na krčku malé znamínko. Během chvilky jsme už byli oba nazí. Položil jsem si ho pod sebe a musel jsem si ho prohlédnout. Cítil jsem jak se mi zadrhává dech...je tak nádherný. Věnoval jsem mu pár polibku na krk a pak jsem do něj konečně poprvé přirazil. Naše vzdechy se ozývaly místnosti a já se cítil jak v ráji.

Dneska jsem měla docela náročnej den a prostě jsem se potřebovala nějak odreagovat. A jakej je lepší způsob, než vám napsat další kapitolu. Doufám, že se vám líbí.♥️💚💙