Lust (Larry Stylinson)

11-Slib Mi Že Toho Nebudu Litovat

Zbytek dne jsme více méně proleželi na gauči. Vlastně když nad tím tak přemýšlím byl to opravdu hezký den. Pořád jsme se smáli a když ne, tak mi Lou ležel v klíně a ja ho miloval a zároveň nesnášel za to jak je mi blízko.
"Musím si vyřídit ještě jeden telefon a přijdu za tebou" řekl když jsme usoudili, že je čas jít spát. "Takže se mnou budeš spát i dneska?" usmál jsem se šibalsky. "Ehm" zakoktal se a trochu zčervenal. "Tak já jen nechci..."nenechal jsem ho to doříct." Jasný nechceš abych se bál...Lou chci aby jsi za mnou přišel protože chceš a ne kvůli nějaké hloupé výmluvě." odpověděl jsem a podíval se na něj."Nebyla to výmluva" řekl a ja poznal že lže. Za tu chvíli co jsem s ním jsem stihl vypozorovat jak krčí nosanek pokaždé když lže... Přesně jako teď. "V tom případě v pořádku... Nebojím se." řekl jsem a doufal, že si to rozmyslí. "Jak říkám, musím si vyřídit ten telefon" odpověděl a odešel pryč. Nezbývalo mi nic jiného než jít do pokoje a doufat, že se ukáže. Lehl jsem si do postele a čekal. No a takhle to vypadalo asi deset minut než se ozvaly potiché krůčky kráčící po schodech. Moje srdce bušilo tak nahlas, že to musel slyšet i Lou. Jeho kroky se stále přibližovaly a přibližovaly až se zastavily před mýma dvěma. Na mém obličeji se vykouzlil úsměv... Věděl jsem to. Tak počkat něco tu nehraje. Lou za těma dveřma sice stal ale tím to končí. Tak nějak se neměl k ničemu dalšímu jako je třeba vejít. A pak prostě odešel. Po chvíli jsem uslyšel lehké cvaknuti jeho dveří a bylo ticho. To ne. Ne. Nesnáším se za to jak mě ma pod kontrolou, ale jelikož on je to nejtvrdohlavější stvoření co znám, tak bychom se opravdu nikam nedostali kdybych se choval stejně. Proto jsem se opravdu neochotně zvedl a tichým krokem se vydal k němu. Potichu jsem otevřel dveře a vešel dovnitř. Lou mě jen mlčky pozoroval přikritý az pokrk... Byl vážně roztomilý. Sedl jsem si na kraj postele a podíval se na něj. "Nepřišel jsi." řekl jsem smutně a hodil na něj vyčítavý pohled. "Říkal si, že se nebojíš." odpověděl stroze. "Nebojím Lou... Jen se mi s tebou prostě dobře spalo." pošeptal jsem a vlastně mě až zarizilo jak pravdivá moje slova byla. Opravdu se mi vedle něj spalo úžasně. Lou se slabě usmál a projel pohledem po mém až na boxerky odhaleném těle. Ne ne ne. Lou tenhle pohled ne. Je normální, že mně tenhle člověk dokáže vzrušit jen stylem, kterým mě pozoruje. "Dneska to bylo fajn" řekl po chvíli a naše pohledy se střetly. Potěšilo mě, že i jemu se dnešek líbil. "Můžu teda zůstat přes noc tady?"zeptal jsem se a odpovědí mi bylo slabé kývnutí."Lou" vydechl jsem, když jsem si lehl k němu pod peřinu a zjistil, že narozdil ode mě on nemá ani ty trenky. "Tak nějak jsem čekal, že přijdeš." pošeptal mi do ucha a prstikem mi začal na hrudi kreslit obrazce. Má mě obmotaneho kolem prstu daleko víc, než jsem myslel. Chytil jsem ho za bradu a podíval se mu do očí. Byl nádherný. Palcem jsem ho jemně pohladil a pak ho dlouze políbil. To jak se jeho nahé tělo otírá o to mé mě dohání k šílenství. "Já" vykoktal jsem, když jsem náš polibek rozpojil. "Myslel jsem, že chceš počkat" dodal jsem a vlastně sám nechápu proč to řeším. Není to snad úplně jedno. "Prostě mi jen slib, že toho nebudu litovat." odpověděl a měl jsem pocit že mi kouká až do duše. "To ti slíbit nemůžu Lou" ale neeee. Snad si nemyslíte, že bych něco takového řekl a posral si tím tuhle úžasnou příležitost. "Slibuji." odpověděl jsem a znova ho políbil. Jedním tahem jsem ho dostal pod sebe a sundal i ze sebe ty otravné trenky. A v tom mi to došlo. Jestli chi aby se zítra Lou mohl aspoň trochu pohybovat tak ho potřebuji nějak připravit, ale já tu prostě nic nemám."V prvním šuplíku." pošeptal s úsměvem jakoby mi četl myšlenky. Otevřel jsem ho a vyndal lahvičku lubrikantu. "Myslíš si snad, že jsi první koho tu mám" zasmál se nad mým překvapeným pohledem. Takže Lou už s někým spal? Samozřejmě že jo je nádherný a nechápu proč mě to tak překvapuje... Nechápu proč mi to tak vadí. Každopádně tyhle myšlenky teď opravdu nehodlám řešit. "Uvolni se Lou" pošeptal jsem mu do ucha a strčil do něj první prst. Z Louisovo pusinky se ozval až božský zvuk. Pusinkval jsem každičký kousíček jeho krku a každičký jsem si poctivě označkoval. Chci aby každý věděl, že jsem tohle území konečně dobyl. Když jsem poznal, že Louimu jeden prst nestačí přidal jsem druhý a následně třetí. "Tak jo zlato, jsi si opravdu jistý." vysoukal jsem ze sebe pod náporem vzrušení. Proč se o tom kurva pořád tak ujišťuji. "Ano Hazz" spíš zavdychal Lou a ja tak věděl, že už mě nic nezastaví. Položil jsem si jeho nohy na ramena užívajíc si každičký dotyk jeho kůže a pak jsem pomaličku přirazil. "Harolde" vzdychl a maličko mi zaryl nehty do zad. "Já nejsem z cukru." dodal se šibalským úsměvem a ja se tak stal ještě víc nadrženej. Vzal jsem ho za slovo, můj mozek vypl a jediné co jsem vnímal byl ten nádherný pocit který proudil každičkou částí mého těla. "Och bože" byl tak hlasitý a to mě nutilo přidat víc a víc. Až jsem se chvilku po něm dostal přes okraj a udělal jsem se do ty jeho nádherný prdelky. Moje tělo bezvládně dopadlo na to jeho a oba jsme se pokoušeli to nějak rozdýchat. Nechtěl jsem aby mu to bylo nepříjemné tak jsem nás s vypětím všech sil otočil naopak tak aby on ležel na mě. Chtěl jsem ho cítit, chtěl jsem mu být pořád tak blízko, proto se položit vedle něj nepřipadalo v úvahu. Poslouchal jsem zrychleny tlukot jeho srdce a jemně ho škrábal po zádech. Ucítil jsem na rameni sladkou pusinku kterou následovala další a další a tak se dostal až k mým rtům. "Děkuju" řekl sladce a roztomile se usmál. "Lou to já děkuju" odpověděl jsem a okamžitě ho políbil. Ještě chvilku jsme se mazlili než na mě Lou usl. Ještě nějakou dobu jsem ho pozoroval a pak jsem se natáhl pro mobil.
To Zayn: Úkol splněn bro. Opíchal jsem řídi syna... Čas najít novou zábavu.

Moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšla nová kapitola. Doufám, že vám to za to čekání aspoň trochu stálo. Každopádně se budu snažit, aby další kapitola vyšla už normálně. Děkuji za všechnu tu podporu, kterou od vás dostávám❤️💚💙