Lust (Larry Stylinson)

8-Jsi Nádherný

Sešel jsem dolů do kuchyně a neubránil jsem se úsměvu, když jsem uviděl sediciho Louise na kuchyňské lince, zabraného do čtení něčeho na mobilu. "Dobré ráno" pozdravil jsem a otevřel ledničku. "Četl jsi už zprávy?" řekl zhrozeně. Ano, děkuji ti Lousi za popřání dobrého rána. "Ne, ještě ne." odpověděl jsem a vyndal potřebné ingredience na palačinky. "Všude píšou, že v Doncastru vyhlásili sněžné prázdniny. Silnice jsou neprujezdné a lidem doporučuji se zdržovat doma." oznamoval vážně hystericky, mezitím co jsem si připravil těsto. "Aha" odpověděl jsem klidně a snažil se najít pánvičku. "Aha?" řekl ironicky. Á tady je. Vytáhl jsem vítězně pánvičku ze spodního šuplíku a rozehřál sporák. "Víš co to znamená Harolde!" vlastně to byla spíš řečnicka otázka. Absolutně nečekal na nějakou moji odpověď a začal si odpovídat sám. "To znamena, že i kdyby stihli přes víkend opravit tenhle most, tak se do Doncastru kvůli sněhu nedostaneme." řekl zoufale. "Tak to jo" odpověděl jsem. "Cože? Tobě to asi nedochází!" křikl na mě. "Ale dochází Lou. Prostě tu budeme muset být nejspíš dyl než víkend. A co? Promiň, ale mně tvoje přítomnost nevadí, spíš naopak, takže jestli čekáš, že začnu vyšilovat, tak tě asi zklamu. Já jsem rád, že tu jsem s tebou." viděl jsem jak polkl a hledal slova, kterými mi odpovědět." Nepotřebuji abys mi na to odpovídal. Vím, že ty si to neužíváš, několikrát jsi mi víc než naznačil, že trčet tu se mnou je pro tebe za trest." dodal jsem a snažil jsem se znít smutně."A teď se pojď nasnídat" usmál jsem se na něj podal mu do ruky talíř. Sám jsem se vyhoupl na linku vedle něj.
"Páni" zasmál se. "Jsou vážně výborné." dodal a olizl si rty, které měl zamazané od cukru. "Proč se tak divíš" štouchl jsem ho do boku. "Jen jsem nečekal, že děláš palačinky, které jsou dokonce poživatelné" zasmál se. "Budu se snažit neurazit a brát to prostě jako pochvalu" odpověděl jsem a taky se zasmál.
Po snídani Louis někam zmizel a ja si šel lehnout do obýváku na gauč, kde jsem čekal že bude třeba televize. No místo ní tam byl krb. Louis musel ráno přiložit, protože v něm hořelo a příjemně praskalo. Bylo to tak uklidňující, že jsem si málem nevšiml Louise, který si sedl vedle mě. "Kde jsi byl?" zeptal jsem se a podíval se na něj. "V pokoji" odpověděl stroze. "Nudím se." dodal po chvíli a ja se musel zasmát. "A co bys chtěl dělat" zeptal jsem se a posadil se tak abych na něj dobře viděl. "Řekni mi něco o sobě." nerad mluvím o sobě. "Tím, tě nebudu nudit" zasmál jsem se. "Kdyby mě to nezajímalo, neptam se" řekl a položil mi ruku na stehno. "Ehm tak fajn, co tě zajímá." protočil jsem oči a snažil se aby na mě nešlo tolik vidět jak si ten debilní skoro nepatrnej dotek užívám. "Tvůj vztah s tvými rodiči" věděl, že o tomhle už vůbec nechci mluvit a proto to říkal tak opatrně. "Lou, na tom není nic k vyprávění." řekl jsem. "Prosím" zakňučel a vyšpulil spodní ret. "Fajn" vzdychl jsem a položil jsem si hlavu k němu do klína. "Co je, můžu mít snad pohodlí ne?" zasmál jsem se, když jsem nad sebou uviděl jeho zmatený pohled. Čekal jsem, že mě ze sebe schodí, ale on se jen usmál. "Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo sedm. Bylo to kvůli tomu, že byl táta mámě nevěrnej. Moje máma byla dříve úplně jiná ženská. Chodívala krásně oblikana a vždycky byla perfektně učesaná.. Byla to proště dáma. To co jí táta udělal ji zlomilo. Byla do něj tak moc zamilovaná, že nedokázala unést to, jak ji ublížil. Stala se z ní alkoholička, bez stálého zaměstnánía hlavě bez důstojnosti. Nesnáším ho Lou" řekl jsem vážně. "Koho?" zeptal se a položil mi ruku do vlasů, hrajíc si s mými kudrlinami. "Tátu, nesnáším ho za to, co z mojí mamky udělal. A nesnáším sebe za to, že jsem k tomu jen přihlížel" nikdy jsem o tom s nikým nemluvil, nikdy jsem tyhle věci neříkal nahlas."Hazz byl jsi malý kluk. Ty si to za vinu dávat nemůžeš." řekl Lou a položil mi dlaň na tvář aby mě mohl otočit k němu. Nechtěl jsem se na něj dívat, tak jsem se styděl. "Tvoje mamka měla zůstat silná pro tebe. Není to tvoje vina."dodal a jemně mě pohladil. Než stihl dát ruku zase pryč přiložil jsem na ni tu svou."Nepřestávej prosím." zašeptal jsem a díval se mu přímo do očí. Viděl jsem, že je nervózní a i já jsem. Nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem se jen usmál. "Líbí se mi tvoje ďolíčly." usmál se i on a pichl mě prstem do místa, kde se objevujou. "Mně se na tobě líbí všechno" řekl jsem potichu. "Harry neříkej nic co nemyslíš vážně." zakroutil hlavou. "Mluvím naprosto vážně" odpověděl jsem a zvedl se z jeho klína abych se mohl posadit vedle něj. "Jsi nádherný Lou" pošeptal jsem mu do ucha a pohladil ho po tváři. Prstem jsem přejel po jeho rtech. Po těch dokonale tvarovaných rtech. "Chci tě políbit Lou" řekl jsem tak potichu. Nepoznávám se, nikdy nejsem nervózní nebo nejistý. A teď? Bojím se udělat cokoliv abych náhodou něco nepokazil. Lou se maličko víc položil do mé dlaně kterou jsem měl stále položenou na jeho tváří a sám se ke mně malinko přiklonil. "Je tu někdo? " ozvalo se a následovalo zabouchání na okno.