Epilog 2

536 48 29
                                    

Toto je pro lidi, které nesnáší smutné konce stejně jako já. Povídka původně měla skončit prvním Epilogem, ale rozhodla jsem se, že vám dám na výběr. Takže tady máte konec číslo 2😂

O 5 let později

"Ne mami nevím kdy přijedu....Ano budu se snažit.....jo ježiš....já tebe pá"ukončil jsem hovor s mamkou a rozběhl se směrem na autobusové nádraží. Od té doby co bydlím v Londýně mi volá téměř denně.

"Jednu do centra prosím"oznámil jsem řidiči, který byl sympatický jako já po ránu. Rozhlédl jsem se po autobuse a jako zázrakem jsem našel jedno místo volné. Radostně jsem se usmál a rozešel se k místu vedle spícího muže. Měl kapucu a neviděl jsem mu do tváře. Snažil jsem si sednout opatrně, ale zrovna když jsem dosedal, se autobus dal do pohybu. I když jsem se snažil něčeho zachytit abych udržel svou rovnováhu, skončil jsem tomu spícímu cizinci v klíně. "Bože moc se..."zarazil jsem se když na mě cizinec upřel své zelené oči. "Harry"vydechl jsem. Nemohl jsem tomu uvěřit. Po tolika letech jsem spatřil muže, kterému patří mé srdce a on o tom nemá ani zdání. "Lou, jsi to opravdu ty."odpověděl stejně udiveně jako já a na malý okamžik mi ukázal své ďolíčky. "Já... nevěřil jsem, že tě ještě někdy uvidím."řekl jsem a než jsem si to stačil pořádně promyslet mé rty se objevily přilepené na těch jeho. Ta sladká chuť jeho polštářků byla tak silná. Chtěl jsem takhle zůstat navždy...být s ním a už ho nenechat odejít. A myslím, že bych to i udělal , kdyby se ode mě Harry opatrně neodtáhl. Naše pohledy se na sebe upnuly a myslím, že jsme oba ztratili slova. "Já... omlouvám se , vždyť ani nevím jestli někoho nemáš" došlo mi najednou a studem jsem sklopil zrak. "Promiň Lou....Ale já, mám ženu a dvě děti."odpověděl klidně. Co mě to jako napadlo. Že člověk jako on bude sám? Dobře zrovna u něj jsem rodinu nečekal, ale co. Jsem idiot. Cítil jsem jak se mi slzy derou na povrch a věděl jsem že to mám prohraný. "Och Lou....Lou dělám si srandu."řekl a zvedl mi hlavu směrem k němu. "Vždyť jsem ti už jednou řekl, že jsi jedinej koho chci."dodal a o dost vášnivěji než před tím mě políbil. Zajímá vás jak to pokračovalo? S Harrym jsme už deset let manželé máme dvě malé děti. Holčičku a chlapečka. Ptáte se mě jak se mi povedlo k něčemu takovému přemluvit Harryho Stylese....vlastně to byl jeho nápad. Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. A teď už mi to chtělo jen nějaké moudro na závěr....tak třeba tohle: Nikdy neříkej nikdy.

Lust (Larry Stylinson) Kde žijí příběhy. Začni objevovat