𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴛᴡᴇɴᴛʏ-ғɪᴠᴇ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗖𝗼𝗺𝗲 𝗵𝗲𝗿𝗲 𝗿𝘂𝗱𝗲 𝗯𝗼𝘆, 𝗯𝗼𝘆 𝗶𝘀 𝘆𝗼𝘂 𝗯𝗶𝗴 𝗲𝗻𝗼𝘂𝗴𝗵? ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

UBĚHLY další dva týdny a otec byl opět pryč. Seděla jsem u svého stolu v pokoji a za doprovodu mé oblíbené hudby jsem si psala do deníčku.

Už mě ta samota přestává bavit. Táta je skoro pořád pryč...ani nevím, kam furt jezdí.. Myslela jsem, že když se sem přestěhuju s ním, budeme spolu trávit více času.. Budu se ho muset zeptat, až se vrátí, protože takhle to dál nejde. Sice teď jsem mnohem častěji u Fairchildů, jelikož to mám místo školy, ale o to horší tahle situace je.. Každou chvílí by měl přijet a já ho chci překvapit fajn obědem.

Odložila jsem propisku a při odsouvání od stolu na kolečkové židli, jsem vydechla. Vypnula jsem CD přehrávač a vydala se dolů připravit jídlo.

Vytáhla jsem si mísu a vše potřebné pro přípravu palačinek...prostě jsem na ně dostala chuť a přijde mi to jako dobrý nápad pro přivítání.

Jakmile jsem měla hotové těsto, spustila jsem sporák a nechala rozehřát pánev, na kterou jsem nalila trochu oleje. Po chvíli jsem měla usmažených několik palačinek. Natřela jsem je nutellou a když jsem je měla i smotané, nanesla jsem na ně šlehačku.

Během chystání talířů na stůl najednou zazvonil telefon. Doběhla jsem k němu a přiložila si sluchátko k uchu.

,,Sophi?"

,,Tati?" Nechápavě jsem nadzvedla obočí.

,,Zlatíčko, strašně moc mě to mrzí, ale dnes nepřijedu...budu muset být pryč další tři dny."

,,Cože? Proč?" Pootevřela jsem ústa a nastavila nechápavý výraz.

,,Něco se tu protáhlo.."

,,Dobře...tak ahoj.." Špitla jsem a zavěsila. Na jednu stranu mě to mrzelo a na tu druhou jsem byla naštvaná. Už jsem chtěla od toho telefonu odejít, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Vytočila jsem číslo a čekala.

,,Fairchildova rezidence. Prosím?" Ozval se hlas ženy středního věku.

,,Můžu mluvit s Milesem?" Zeptala jsem se a přešlápla na druhou nohu.

,,Jistě. Chvilku počkej." Na moment bylo ticho.

,,Anoo?"

,,Můžeš přijeeet?" Skousla jsem si spodní ret a kolem prstu si namotala telefonní drát.

,,Podle toho, kdo volá." Uchechtl se.

,,Tvoje přítelkyně, která tě strašně moc miluje a nechce být sama doma." Odpověděla jsem a našpulila rty. ,,Navíc mám hotové palačinky s nutellou a šlehačkou pro dva a sama je nesním." Dodala jsem laškovně.

,,Dobře, za půl hodiny jsem tam."

Pro sebe jsem se usmála a zavěsila. Šla jsem uklidit do kuchyně, abych se nějak zabavila, než Miles dojede a zároveň, aby tu nebyl bordel.

V hlavě mi hrála nějaká melodie a já se díky tomu houpala do rytmu při mytí nádobí. Najednou se domem ozval zvonek a já zvedla hlavu. ,,To bude určitě Miles." Řekla jsem si pro sebe, odložila talíř a houbičku a běžela otevřít.