𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ғɪғᴛᴇᴇɴ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗕𝘂𝘁 𝘁𝗵𝗲𝗿𝗲'𝘀 𝗻𝗼𝘁𝗵𝗶𝗻𝗴 𝘁𝗼 𝗯𝗲 𝗮𝗳𝗿𝗮𝗶𝗱 𝗼𝗳, 𝗲𝘃𝗲𝗻 𝘄𝗵𝗲𝗻 𝘁𝗵𝗲 𝗻𝗶𝗴𝗵𝘁 𝗰𝗵𝗮𝗻𝗴𝗲𝘀 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

RÁNO mě probudil Miles, otvírající dveře své koupelny. Zamžourala jsem očima a jakmile je otevřela natolik, abych si všimla, že kudrnáč je jen v ručníku, rychle jsem je hned znovu zavřela a schovala se pod deku.

,,Já tě viděl." Uchechtl se a já pomalu vykoukla.

,,To já tebe taky." Odpověděla jsem a polkla.

,,Stydíš se snad?" Nadzvedl obočí a když si bral věci ze skříně, ručník mu málem spadl.

,,Obleč seee!" Vypískla jsem a opět zalezla pod deku.

,,Tak chvíli vydrž pod tou peřinou, nechce se mi zase chodit do koupelny." Pronesl a já musela být červenější než rajče.

Na jednu stranu jsem se bála ho vidět bez trika nebo kalhot, ale na tu druhou jsem měla nutkání se podívat aspoň na pár vteřin.

,,Můžeš, už nejsem úplně naostro." Uchechtl se a já pomalu vystrčila hlavu.

,,Nekecáš?" Chtěla jsem se ujistit ještě před tím, než otevřu oči.

,,Mohl bych snad?" Pobaveně protočil očima a já tedy ty své otevřela. Opravdu byl oblečený, ale triko mu pořád chybělo.

Lhala bych, kdybych řekla, že se mi takhle nelíbí ještě víc.. Pronesla jsem v duchu a pozorovala ho.

,,A najednou ze mě nemůžeš spustit oči." Zasmál se a přiblížil se k matraci, na níž ležím.

,,Kdybych si tu sundala triko, taky by ses na mě nedokázal přestat dívat." Podotkla jsem a ušklíbla se.

,,To máš pravdu." Mykl rameny a kývl. ,,Ale to nedokážu i když jsi oblečená." Špitl a lehl si nade mě tak, aby byl rukama zapřený těsně u mé hlavy.

,,Mám tě ráda." Šeptla jsem a usmála se.

,,Já tebe taky." Odpověděl a vtiskl mi pusu na čelo.

Když se odtáhl, začala jsem zkoumat každý detail jeho obličeje, což mi oplatil. Tak moc jsem měla chuť přerušit tu mezeru mezi námi, ale nedokázala jsem to.

,,Jsi strašně krásná." Zašeptal a já se uculila.

,,A ty jsi pako." Zašklebila jsem se a začala se bezdůvodně smát.

,,No počkej." Svraštil obočí a jeho rychlé prsty už mě lechtaly na bocích.

,,N-nee! Přestaaaň!" Křičela jsem mezi smíchem a on po chvíli opravdu přestal, načež se na mě rozvalil. ,,To nemyslíš vážně."

,,Myslím." Usmál se a já si odfrkla. ,,Soph? Mám otázku."

,,Ano?" Nastražila jsem uši a vyčkávala, na co se zeptá.

,,Půjdeš se mnou na ten ples?" Podíval se na mě a lehce se pousmál.

,,Žertuješ?" Zadrhla jsem se a překvapeně se na něj dívala.