𝐓𝐄𝐄𝐍 𝐑𝐎𝐌𝐀𝐍𝐂𝐄, 𝗆𝗂𝗅𝖾𝗌 𝖿𝖺𝗂𝗋𝖼𝗁𝗂𝗅𝖽

ᴛʜɪʀᴛᴇᴇɴ

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

❝ 𝗕𝘂𝘁 𝘄𝗵𝗮𝘁 𝘁𝗵𝗲 𝗳𝘂𝗰𝗸 𝗶𝘀 𝗹𝗼𝘃𝗲 𝘄𝗶𝘁𝗵 𝗻𝗼 𝗽𝗮𝗶𝗻, 𝗻𝗼 𝘀𝘂𝗳𝗳𝗲𝗿 ❞

｡*✧*｡*✧*｡*✧*｡✧*。

TMA – to bylo jediné, co jsem právě viděla a dokonce i cítila. Přísahám, že před tím, než jsem - zřejmě nadobro - usnula, mi před očima proběhl celý můj divný, zmatený a obzvlášť smutný život..

[berte to, jako by text byl normálně a tohle kurzívou, akorát teď do musím udělat naopak. později zjistíte proč] Poprvé jsem otevřela oči a spatřila mámu, která nade mnou brečí a usmívá se, stejně jako táta vedle ní. Moje první slova, kroky a dokonce i narozeniny. Rodiče se se mnou smáli a užívali jsme si společného času.

Poprvé jsem nastoupila do školky, kde bylo pár milých dětí, které nevnímaly mou "vadu", protože byly ještě malé. Ale jakmile díky svým rodičům došly k názoru, že jsem monstrum seslané satanem a můžu jim ublížit, přestaly se se mnou bavit a vyhýbaly se mi..

První třída. Všichni se mi posmívali, nebo kolem mě chodili s pětimetrovým odstupem. Takhle to bylo celý první stupeň. Sedmá třída. Pokračování toho, co se doteď dělo, jen přibyla šikana a to, že se za mě matka začala stydět a náš vztah povadnul. Táta se tedy stal jediným, kdo mě měl opravdu rád a podporoval mě. V té době jsem taktéž poprvé zjistila, že žiletku můžu použít i k jinému účelu, než je strouhání tužek..

Hádka rodičů, když táta navrhl stěhování kvůli práci a já se rozhodla jet s ním. Nastoupení na novou školu. První pocity, když jsem vstoupila do své nové třídy, potkala Milese a začala se s ním bavit. Od té doby se mi úplně změnil život...byla jsem po dlouhé době konečně šťastná. Každý den jsem se smála a užívala si. Stal se mým nejlepším a jediným přítelem, k němuž chovám city.

První pusa u kapřího jezírka a ty smíšené pocity okolo toho. Rebecca mi vzala můj deník a málem se dozvěděla o mých zmatených myšlenkách. Milesovo přiznání o tom, že chodí k psychologovi...důvěra v toho druhého. Naše první opravdová hádka a následné usmíření. A nakonec dnešek, kdy jsem na vlastní oči viděla, jak mi vrazil kudlu do hrudi.

Najednou jsem se ocitla v bílé prázdnotě. ,,To jsem umřela? Jsem v nebi?" Ptala jsem se do ticha a zmateně se rozhlížela kolem sebe, jenže nikde nic nebylo.

,,Ztrácíme ji!" Zaslechla jsem tlumený hlas nějaké ženy, jenž se ozval celým prostorem. ,,Notaaak...notaaaak!"

Co se to sakra děje? Ptala jsem se sama sebe a z ničeho nic se přede mnou objevila nemocniční postel, v níž někdo ležel a kolem stáli doktoři, snažící se osobu oživit. Po pár vteřinách jsem si uvědomila, že na lůžku...ležím já?

,,Naskoč.." Znovu se ozvala doktorka s tmavší pletí, jenž mému tělu dávala masáž srdce.

,,Soph!" Křikl něčí hlas a já ihned poznala, že to je Miles.

,,Co tady sakra- vyveďte toho kluka ven!" Křikl jeden z doktorů, načež se k chlapci rozběhly dvě sestry a táhly ho z pokoje.